Už delší dobu jsem chtěla vypadnout ze stereotypu a prostě někam vyrazit. A protože můžu, tak jsem se domluvila s kamarádem, že vyrazíme na vyhlídku Máj.
Tímto článkem bych zřejmě uzavřela letošní dovolenou v Chorvatsku. Mohli jste si přečíst, jak jsme málem na dovolenou neodjely a nebo také, jak jsme měli tu ‘čest‘ jet místním turbobusem. Dnes se přesuneme až na téměř konec týdne, kdy moje sestra Katie slavila ‘sladké‘ šestnácté narozeniny.
Dnes bych se s vámi ráda podělila o výlet na ostrov a do hlavního města, nesoucí stejné jméno – Korčula. Tento výlet bych v jedné větě shrnula asi takto ‘Zkouška trpělivosti, nervů a bobříka odvahy s nádechem neskutečného zážitku.‘ Aneb pokračujeme tedy v duchu bojovky z prvního článku… Všechno to…
Letos jsme se rozhodli vydat na dovolenou do Chorvatska přes cestovní kancelář a se zajištěnou dopravou. Neobešlo se to bez větších a menších zádrhelů, proto by se příprava dala shrnout pojmem bojovka!
Před pár týdny se konalo první kolo přijímacích zkoušek a jelikož moje mladší sestra Katie je v deváté třídě, vydala jsem se s ní k přijímačkám. Byly dvě kola a první kolo nás zavedlo na SOŠ veterinární v Českých Budějovicích.
Jedná se o můj teprve první článek týkající se místa, kam si myslím, že je dobré zamířit. Hned na začátek bych vám totiž chtěla představit indickou restauraci. Do této restaurace chodím velice ráda, ale pokaždé odtud odcházím naštvaná… 😀
Pokud se v Holandsku na jaře zeptáte místních, kam byste určitě měli zajít, odpověď bude téměř jednoznačná – Keukenhof. Zahrada s několika miliony květin. Ano, slovo miliony myslím vážně, přesněji 7 milionů květin (cibulek květin)!
Po téměř roce stráveném v Holandsku přichází čas rozmyslet se, co bude dál. Přemýšlela jsem nad odchodem, výběrem jiné školy, nad tím, že bych šla do práce, ale samozřejmě byl v kurzu i návrat zpět tam, odkud jsem před necelým rokem odešla. Zjišťovala jsem si informace a samozřejmě, že všude…
Dnešní článek bude poslední povídání o několika měsíčním dobrodružství v Holandsku jako au pair. Z Holandska jsem se vrátila již před delší dobou, ale měla jsem předpřipravený článek jako celkové ohlédnutí na tuto zkušenost. Chtěla jsem článek napsat s nějakým časovým odstupem (ale nenapadlo mě, že to bude tak dlouho..),…
Myslím, že jsem zatím nikdy na blogu nezveřejnila to, jak nazývám pondělní – uklízecí den. Jelikož když se mě někdo zeptá ‘co jsi dělala‘ a má odpověď je ‘uklízela, vysávala, prala, žehlila…‘, vždy to končí na -la, a tak s mojí mamkou říkáme, že jsem ZPÍVALA (-la, -la, -la) – zpívající den…