Pokračování výletu do Ostravy. Tentokrát se už opravdu na zoubek podíváme přímo městu Ostrava!!!

Byla sobota ráno a měla jsem připravený plán – procházku, na kterou bych odpoledne chtěla jít. Časový odhad udával něco málo přes hodinu, ale mně bylo jasné, že se to protáhne..

Všechno popořadě

Ale teď přeskakujeme, protože dopoledne jsem se byla podívat na Sporťáček, který se v blízkosti konal. Na jednom hřišti bylo neskutečné množství sportů, které lákaly děti do svých týmů. Mimo těch tradičnějších jako je fotbal, hokej, házená, se zde také prezentvaly týmy méně známých sportů například akvabel, nebo korfbalu. Po cestě zpět jsem jela tramvají, kde jsem si cvakla jízdenku. No dobře, přiznávám, nepovedlo se mi to úplně správně, ale revizora jsem nepotkala, takže to bylo v klidu. Nebudu to obkecávat, pokračujeme…

Ostrava!!!

Autem jsem se dostala do míst, kde měla začít moje cesta. Při příchodu k mému prvnímu záchytnému bodu jsem ale začala mít špatný pocit. Informační centrum, do kterého jsem plánovala jít, nevykazovalo žádné známky provozu – všechna světla zhasnutá, nikde nikdo. Bylo mi to divné, ale po přečtení informace, že v sobotu je otevírací doba do 12h, jsem se divit přestala.

Teda ne, kecám, přišla další otázka – proč v sobotu není otevřené informační centrum, to se tu o víkendu nepracuje?.. A ejhle, opravdu i během cesty jsem zjistila, že mnoho obchodů má v sobotu odpoledne a v neděli zavřeno. Po prvotním údivu způsobeném rozmazleností jsem ale vlastně došla k závěru, že by to takto mělo být.. Proč by měly být obchody otevřeny každý den od rána do večera? A proč se zase řeší, aby se i na ‘hloupých‘ 7 dnů (pokud počítáme 24.12., tak 8) v roce, kdy jsou na státní svátky zavřeny, znovu otevřely? Když se nad tím zamyslím, přijde mi to hodně na hlavu…

Zpět do Ostravy

Tak tedy po prvním neúspěchu pokračuji na další záchytný bod – Masarykovo náměstí. Kašlu na elektroniku a rozhoduji se, že půjdu tudy, kudy si myslím, že bych měla jít. Podle plánu, co si jen matně pamatuji, by měla cesta trvat kolem 10ti minut a opravdu, možná trvala dokonce o něco méně. Během cesty jsem minula katedrálu Božského Spasitele. Na Masarykově náměstí mě ihned zaujal Mariánský morový sloup. V pozadí se skrývá stará radnice – dnešní sídlo Ostravského muzea. Na náměstí se taktéž nachází socha sv. Floriána…

Směr radnice, ale která?…

Věděla jsem, že mám jít doleva a dostanu se k nové radnici. Pořád jsem se uklidňovala, jak je všechno fajn, že dojdu k mostu a před ním se dám na levou stranu. Vzhledem k tomu ale, že po příchodu k mostu jsem zjistila, že tudy cesta nevede, rozhodla jsem se, že se ještě podívám na druhou stranu mostu a potom se vrátím zpět. Dostala jsem se tedy k neplánovanému místu a tím byl Památník 1.československé samostatné tankové brigády v SSSR. A dále se mi naskytla ještě možnost vidět další radnici a to radnici Slezské Ostravy.

Když jsem šla po mostě zpět, cítila jsem se už jako velký cestovatel. Je pravda, že mi kuráž dodalo to, že jsem viděla radnici (jakože tu, kterou jsem plánovala navštívit) a věděla jsem tedy, že jdu správným směrem.

Radnice s vyhlídkovou věží

Mým dalším plánovaným záchytným bodem byla radnice. Jelikož je v budově radnice informační centrum, rozhodla jsem se, že půjdu dovnitř a třeba se rozhoupu a podívám na vyhlídkovou terasu. Vyhlídková věž má celkovou výšu 85,6m, vyhlídková terasa se nachází ve výšce 73m. Bylo hezké počasí, měla jsem čas, a tak jsem si řekla, proč se nevydat nahoru. Koupila jsem si vstupenku a přesně tady to přestala být sranda…

Výtah, jak já nemám ráda výtahy…

Nastoupila jsem, stiskla jsem, že chci jet do druhého patra a vypadalo to, že jedu vstříc novému výhledu. Výtah vydával nějaké zvuky, nebylo to nic pronikavého, ale v dnešní době jsou i výtahy, ve kterých nevíte, že jedete. Ale ve chvíli, kdy jsem si četla ceduli ‘V případě nouze volejte…‘ celý výtah zhasl – jakože úplně a mně začalo být divně. Jako první jsem si rozsvítila baterku v telefonu (díky za to!) a hned poté se mi v hlavě začaly honit myšlenky, jak dlouho tu asi zůstanu. Po milionu let (objektivně asi tak po půl minutě) se výtah otevřel a tam byla slečna, která mi prodávala lístek. Oznámila mi, že výtah někdy blbne, stiskla tlačítko a já jsem pro změnu měla jet.

Poté co opět otevřely dveře výtahu, viděla jsem jiné místo než předtím. Vystoupila jsem z výtahu a měla jsem před sebou krásné panorama. Užijte si výhled se mnou 🙂

Výzva byla ještě cesta dolů, jelikož jsem musela jet dvěma výtahy, ale nakonec všechno v pohodě – jinak bych vám o tom asi ani nenapsala 😀

Park

Jako poslední plánovaný bod měla procházku parkem, který se nachází hned vedle radnice. Byl to příjemný relax a ani mi nepřišlo, že bych byla ve městě.

Cestou zpět jsem se podle mapy ještě šla podívat k památníku Rudé armády a k dolu Jindřich. Následně jsem už šla jen k obchodnímu centru, kde jsem zakončila cestu nástupem do tramvaje.

Dnešní článek byl poněkud rozsáhlejší, proto pokud jste jej dočetli až sem, velice mě to těší.
Máte raději delší nebo kratší články?
Navštívili jste už někdy Ostravu?

8