Už delší dobu jsem chtěla vypadnout ze stereotypu a prostě někam vyrazit. A protože můžu, tak jsem se domluvila s kamarádem, že vyrazíme na vyhlídku Máj.

Plánujeme

Začala jsem vyhledávat spojení a k mému překvapení spoje nejezdí nejezdí tak často, jak jsem očekávala. Každopádně se načasování dá přizpůsobit, a tak neváhám a plánuji.

Vyhledala jsem si informace, kde se vlastně vyhlídka nachází a na jaké zastávce je dobré vystoupit. Nalezla jsem Krňany – Rozc. Třebsín a následným dohledáváním ještě zastávku téměř u vyhlídky pod názvem Krňany – Teletín (tuto zastávku jsem šikovně zkomolila na Tetelín). Ono je ale někdy dobré podívat se, přes jaké jiné zastávky autobus jede, někdy to může ušetřit nemálo kroků navíc.

Cestujeme

V sobotu ráno jsme vyrazili vlakem směrem do Benešova u Prahy, cesta proběhla bez větších problémů. V Benešově jsme tedy přestoupili na autobus a jeli jsme směr vyhlídka.

Teda ne, počkat.. Je přece poledne, chtělo by to nějakou zastávku na oběd. Během cesty jsme vyhledali, že pokud vystoupíme na zastávce Krňany – Obec, tak bychom se měli dostat téměř naproti jediné hospody, která se široko daleko nachází. Zůstávala otázka, zda bude vlastně vůbec otevřeno, ale to jsme neřešili a nechali náhodě. Došlo ale k chybě ve výpočtu a po vystoupení z autobusu jsme viděli pouze rybník a domy. Jelikož jsme po cestě nezaregistrovali žádnou hospodu, rozhodli jsme se vydat stejným směrem, jako jel autobus.

A hurá! Podařilo se, nabrali jsme síly na cestu, která nás čekala. Milé překvapení přišlo během zjištění, že kdybychom se na stejné místo vydali o týden později, nebylo by nám do smíchu. Od následujícího týdne bude totiž hospoda na nějakou dobu zavřená. Objednali jsme si oběd a pití a po spořádání jsme vyrazili na vyhlídku.

Cesta vedla zpět do míst, kde jsme projížděli autobusem. Jelikož ale v těchto místech nejsou žádné chodníky, rozhodli jsme se opustit hlavní silnici a pokusit se najít žlutou turistickou trasu, která vede na vyhlídku. Prošli jsme lesem – a houby jsme nenašli, plazili jsme se přes pole a kdoví na kolik soukromých pozemků jsme vstoupili. Cesta v mapě vypadala na hodně dlouho, k našemu překvapení ale nalezení značky netrvalo až tak dlouho. Po žluté trase jsme šli už jen chvíli a poté jsme uviděli davy lidí (jo, možná to přeháním, ale oproti předtím jich tam bylo hodně), které mají zajisté namířeno tam, kde my, jelikož v okolí nic jiného není.

Vyhlídka Máj

Při cestě na vyhlídku jsme míjeli osoby krásně oblečené – prostě tak, aby jim to na fotkách slušelo. Poté jsme pohlédli na sebe a začali jsme se smát, ale co, prošli jsme si přece peklem, ne?! 😀 Když už jsme na vyhlídku dorazili, velice mě mrzelo, že všechny pohledy zastiňovaly stromy. Nakonec jsem si ale cestu našla a dokonce jsem také našla místo, na které se sice nějakou chvíli čekalo, ale pohled odtud stál za jakkoliv dlouhé čekání, protože WOW!

Pokochali jsme se, vyfotili jsme se a mířili jsme zpátky. V tu chvíli jsme ale zjistili, že autobus jede až za dvě hodiny a před ním nic jiného nejede. Jako první mě napadlo, že bychom mohli požádat někoho, kdo je na vyhlídce autem, zda by nás nesvezl do jiného města, odkud bude nějaké lepší spojení. Nakonec jsme tuto variantu zavrhli s tím, že se projdeme ještě po okolí a půjdeme směrem, kudy jede zpáteční autobus a někde pak nastoupíme. Vydali jsme se tedy na druhou stranu silnice, než na jaké se nachází vyhlídka.

Během cesty jsme ještě navštívili Teletínský lom (a pak že tu v okolí nic dalšího není). Následně jsme se dostali k další zastávce autobusu. Po zjištění, že stále máme hodinu před odjezdem, jsme pokračovali na další zastávku. Trošku oklikou, než kdybychom šli kolem silnice, ale nemuseli jsme se obávat, že dojde k nějakému karambolu.

Jakože vidlička

Během této cesty jsme si uvědomili, že v batohu celou dobu neseme medovník (dobře, ne já ale kamarád), ale problém byl ten, že jsme neměli lžičku nebo vidličku na jídlo. Jako praví cestovatelé jsme tedy vzali do ruky nožíky a začali jsme vyřezávat něco, čím by třeba mohlo být možné medovník sníst. Jenže, to bych nesměla mít nožík takový, že neuřízne nic jiného než maximálně nohu od houby – a to kdo ví jestli. Ve snažení jsme pokračovali dál a nakonec se nám něco podařilo vytvořit. No posuďte, budou z nás řezbáři? 😀

Cesta zpět autobusem do Benešova byla bez komplikací, vlakem to už nebylo tak slavné. Po cestě nás stihla výluka z Veselí nad Lužnicí do Českých Budějovic. Doprava byla zajištěna autobusem, ve výsledku mě to bylo všechno jedno, ale okolí celkem prskalo – no a tomu se po náročném dni celkem blbě vzdoruje. Cesta autobusem tudíž byla pořádně záživná. Vedle mě přes uličku si sedl pán ‘stále nespokojený‘..

Pán stále nespokojený

Ten prskal, že je výluka, pořád na sebe upoutával pozornost tím, že něco vyřvával. Chudák jeho soused, protože po půl hodině, kdy se uklidnil, tak začal svoje moudra ‘šeptat do ouška‘ právě jemu 😀 Odnesla jsem si odtud pár poznámek, které ale zmíním až v nějakém následujícím článku. Domu jsme dorazili bez zpoždění myslím. Celý výlet se tedy vydařil na výbornou.

Navštívili jste vyhlídku Máj? Případně plánujete se tam vydat?
#protozemuzu

7