Dnes je to měsíc od chvíle, kdy byl zahájen školní rok, ve kterém jsem nastoupila do školy jako učitelka. A je to jízda…
Kdyby byly promoce plánované jen o pár dní později, tak bychom si se spolužáky diplom převzali nejspíše na studijním oddělení. Měli jsme štěstí…
V posledních dnech je všeho všude plno. Věřím, že to, co se nám děje má nějaký důvod. Podle mě nic z toho nejsou náhody…
Konečně to můžu říct a napsat veřejně, bakaláře mám za sebou! Bakalářku jsem obhájila minulý týden a státnice ty už nějaký ten pátek mám splněny.
Odpověď na otázku, proč zrovna téma „úsměv“, je jednoduchá. Procházela jsem různé svátky, mezinárodní dny a na včerejší den (5.10.) připadl Mezinárodní den úsměvu.
Nejen lidé, ale také zvířata potřebují čas na překonání určitých překážek. Každý malý krok pomůže pomoci překonat překážku o fous dříve.
Před pár dny jsem měla státnice. Další životní zkouška, jejíž cesta nebyla vůbec jednoduchá. Nakonec ale pro mě dopadla dobře, tak jsem zase o krok dál 🙂
Každý den používáme slovo musím. Myslím si, že toto slovo je pro nás jed… Je obtížné přesvědčit sám sebe, že nemusím, ale potřebuji nebo chci.
Už nějaký ten pátek mám v hlavě několik nápadů, které bych postupně chtěla realizovat. Pak ale přišel zlomový nápad a podlehla jsem malování…
Opět jsem přemýšlela, tentokrát o slově, které bohužel asi v dnešní době není nikomu cizí – stres… Osobně rozlišuji 2 druhy stresu. Jedním je ten, který mě žene dopředu no a ten druhý dělá samozřejmě pravý opak.