Nejen lidé, ale také zvířata potřebují čas na překonání určitých překážek. Každý malý krok může pomoci překonat překážku o fous dříve. 

Těší mě, jsem Deny

Máme doma psa, takového gaučáka. Ale jak se říká, jaký pán, takový pes.. No a ten náš Deny je Jorkšír – no spíše Silky Teriér. V případě, že jsem pobouřila nějakého z mých čtenářů, tak se omlouvám. Je to takový můj plyšák, který se velice rád učí – protože ty papíry jsou přece pohodlnější než gauč, ne?! Jo a ten notebook není ale vůbec pohodlný, ale když mi tím znemožní práci, tak je prostě super nápad tam složit hlavu. To by asi stačilo, co se týká představení, jdeme k podstatě článku.

• 

• 

Deny měl několikrát nepříjemný incident. Jednou to bylo, když byl ještě štěně, tak po něm vystartoval pes. Prostě nějaká hloupá dáma ho neměla na vodítku, on jí utekl a zaútočil na Denyho. (Nenazvala jsem jí hloupá jen tak, ona byla naštvaná, že bráníme našeho psa…) No a prostě nějaký labrador zakousne Jorkšíra. Deny teda začal hrát mrtvolu, ale pár šrámů si odtud odnesl. Jeden, největší byl psychický – dlouho potom nám útočil na každého psa, kterého viděl. Vlastně doteď má někdy problémy s černými psy. No a podobný útok se ještě jednou opakoval.

Překonávám strach

Jelikož si myslím, že pocit důvěry by si mohl obnovit, tak jsem se rozhodla s ním několikrát vyjít na ozdravnou procházku, někde je třeba začít. Šli jsme k řece, kde pravidelně bývají nějací psíci a paradoxně to bylo ještě směrem k místu, kde proběhl útok. Za každé neštěkání a nevyjetí na cizího psa jsem ho pochválila. Zpočátku ho to nezajímalo, byl rád, že je venku. Postupem času ale začal chápat, že po ‘něčem’ je vždycky pochválen. 

Samozřejmě to byl a někdy stále je běh na dlouhou trať, ale momentálně se nám stává, že cizí pejsek na něj štěká a Denymu je to totálně putna. A to hodně často beru jako výhru! Dopomohl tomu také jeden starší pán, který se svým pejskem chodí ve stejnou dobu na procházku. Deny na pejska zpočátku reagoval spíše agresivně, tak jsme ho vždy okřikli a brali mimo dohled. Pán nám s klidem oznámil, že ho máme nechat, že si to společně vyříkají 🙂 Zpočátku jsme byli ve střehu a měli jsme obavy, Deny ale překvapil a opravdu se s pejskem skamarádil. 

Moje další plány

Jedna věc je teda být hodný na cizí pejsky, další level, který nás prozatím čeká, je chození bez vodítka. U toho si ale nejsem jista, zda někdy něco takového proběhne. Protože chodit běhat je jedna věc, ale ve chvíli, kdy Deny vezme čáru, tak by mu ani takový Bolt nestačil – a co pak teprve my, kteří běháme spíše vycházkově…

Jaký máte vztah k domácím mazlíčkům? Máte raději přítomnost psů nebo koček?
A viděli jste film Tajný život mazlíčků? Případně, plánujete shlédnout pokračování?
Těším se na vaše zkušenosti, pocity a názory 🙂

9