Tak jo, měla bych přiznat, že průvodce jako Aleš ze mě asi nikdy nebude.. Teda nakonec to nedopadlo až tak špatně, jak to na začátku vypadalo, ale…

Možná, kdybych se poučila pro příště ze svých chyb, tak třeba z případné další zkušenosti průvodkyně nebudu mít tak blbý pocit.. Když to ale vezmeme postupně.

Stejně jako loni jsem se zúčastnila ACIT konference. Tentokrát jsem se s vedením domlouvala o něco dříve, než minulý rok, a tak z toho vzešlo o něco víc úkolů. Domluvili jsme se, že pro účastníky konference uspořádáme návštěvu centra města.

V infocentru jsem zajistila mapy a prospekty, osobně mohu doporučit zažádat si o ně s předstihem pár dní. Tímto jsem pokládala svou úlohu za dokončenou. ALE…

Připravenost

Samozřejmě jsem si prošla pár faktů, abych byla schopna něco povědět. V den příjezdu jsem si toho chtěla projít víc, ale pak jsem se dozvěděla, že skupina byla dopoledne na jiné exkurzi. Na základě toho jsme odvodili, že se jim na další už nebude chtít. Pak to ale dopadlo tak, že jsem se dvě hodiny před konáním dozvěděla, nejen že se exkurze koná a navíc, že má proběhnout bez osoby, která měla naše moudra překládat do daného jazyka. Skandál!

Jazyková bariéra

Znalost různých jazyků je v dnešní době velké téma a popravdě jsem se tady opět o této skutečnosti přesvědčila. Znalost angličtiny by se dala nazvat téměř nutností, každý další jazyk může být jen výhodou. Trošku jsem to čekala, na druhou stranu jsem si řekla, že když jedou na mezinárodní konferenci a jejich přednášky mají probíhat v angličtině, tak by neměl být problém.

Probíhalo to asi tak, že ve skupině bylo pár lidí, kteří angličtině rozuměli. Ostatní předpokládali a byli téměř dotčeni, že nemluvíme alespoň rusky (nejlépe však ukrajinsky). Ve výsledku jsem zjistila, že bylo lepší mluvit po-ma-lu čes-ky a oni rozuměli líp, než angličtině. To byl asi největší kámen úrazu. Ale zase jsem se díky této zkušenosti začala učit alespoň ruskou azbuku 😀 

Pivo vyřeší každý problém

Podle pokynů vedení jsme skupinu měli zavést do centra města a tam jsme je měli nechat (asi přirozený úbytek účastníků). Párkrát jsme se o to pokusili, ale nikdy to nevyšlo. Ale po dvou hodinách jsme řekli, že je ještě odvedeme někam na pivo a půjdeme. Jo, no jenže… Najít místo, kde prodávají ‚náš‘ Budvar, můžeme si nechat pivo načepovat do kelímku (protože nás bylo asi milion) a ještě k tomu bude možné zaplatit kartou, byl téměř nemožný úkol. 

Po cestě jsme zjistili, že na většině míst se nečepuje Budvar. Řekněte mi, kde jinde, než v domácím městě by tento nápoj měli ochutnat? Další podnik dokonce zřejmě porušuje zákon – protože kartou lze platit jedině částku nad 100Kč. Nakonec jsme ale našli, výletníci se osvěžili a cestu zpět už šli sami.

Nebylo to tak špatné

Jeden den konference jsme strávili na zámku v Nových Hradech. Po skončení přednášek jsme vyrazili na prohlídku nedalekého hradu. První šok proběhl, když bylo na nás, abychom skupinu dovedli k hradu. Naštěstí ale provést účastníky nebylo na nás! Uf!!!

Byli jsme rozděleni na dvě skupiny, s naší ‚anglicko-českou‘ šel průvodce. Ten teda měl mluvit v češtině a jedna paní měla překládat to, co řekne. Chudák asi byl na hradě nový, protože jediné, co nám pověděl byly asi 2 věty o obrazech v každé místnosti a pak jsme měli pokračovat. Na naše otázky bohužel nedokázal odpovědět. Naštěstí situaci zachránila připravená překladatelka, která celé skupině posksytla obsáhlý a zajímavý výklad.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že náš výlet do centra Českých Budějovic nebyl až tak špatný. Předali jsme poměrně hodně základních informací. Teda rozlohu Stromovky nevím doteď, budu doufat, že se mě na to už nikdy nikdo nezeptá 😀

Vnímáte ve svém okolí jazykové bariéry? Jaké jazyky se učíte?
Co si myslíte o placení malých částek kartou?

10