Každý den nevědomě i vědomě používáme slovo musím. Musím dojít nakoupit, musím to dokončit, musím tamto a toto.. Opět tu máme jeden článek do série Na mySLi 🙂
Muset, ale znamená mít povinnost tu určitou činnost vykonat. Tím, že člověk má povinnost, hned se mu může v hlavě vytvořit jakýsi blok ‚protože prostě musí ‚… Je pravda, že u některých věcí a činností člověk poměrně odůvodněně používá, že něco musí (vlastně ale spíše potřebuje), protože jinak následuje nějaký postih. Mám na mysli třeba takovou platbu za energie. Když nezaplatíte, tak vám elektřinu odpojí…
Určitě ale nechci házet všechny situace světa do jednoho pytle, jen jsem během přemýšlení, psaní tohoto článku a následných úprav nepřišla na jedinou situaci, kdy by se nedalo nahradit jiným slovem.
Co takhle to změnit?
Myslím si, že používání slova musím člověka vnitřně svazuje a zavazuje. Zkuste začít všímat, kdy a jak často toto slovo používáte. Jakmile projdete prvotní analýzou a cítíte se na další krok, začněte místo slova musím používat potřebuji, chci. Například právě, že za energie potřebuji zaplatit, ale tu práci chci dokončit. Hned to zní jinak, nebo ne?
Budete se divit, jak taková ‚maličkost‘ dokáže změnit pohled na situaci. Ze začátku nejde o nic lehkého, protože jsme zvyklí slovo musím používat tak často, že bych řekla, že je to druhé nejpoužívanější slovo – hned po slově já. Také je obtížné přesvědčit sám sebe, že opravdu nemusím, ale potřebuji nebo chci.
Příklad
Čeká mě zkouška, pokud jí neudělám, končím na škole, tudíž se na zkoušku ‚musím‘ naučit. Jo, tak tady třeba bych se já osobně hodně sekla.. V hlavě budu mít blok, protože už to, že něco musím mě neskutečně štve. Pokud se na to ale podívám z druhé strany a já budu chtít tu zkoušku udělat, protože mě studium jinak baví a tohleto je jen předmět, který mi nesedl, tak se k tomu hnedka budu stavět jinak. Nebudu k tomu mít tolik odporu, protože si řeknu, že vím, že když něco chci, tak jsem schopna to dokázat.
Úplně jsem si při psaní řádků výše uvědomila, že tento blok jsem měla hodně v ‚povinné četbě‘. Prostě už slovo povinná mi určuje, že něco musím, ať chci nebo nechci, ať mě to zajímá nebo ne. Pokud to totiž neudělám, přijde problém. Určitě tím nechci nijak opovrhovat školstvím, jen si myslím, že by se to mohlo nastavit nějak jinak.
Cítíte ten rozdíl v tom, když něco musíte nebo když něco chcete?
Je třeba zmínit, že je to běh na dlouhou trať, protože i když potřebujete, tak někdy použijete musíte. Postupně ale přijdete na to, že i když první zmíníte, že musíte a následně změníte na to, že chcete, nebo potřebujete, tak i opravení vztahu k tomuto problému se ve výsledku snadněji vyřeší. Nebudete tolik svázáni, třeba se na onu činnost nebo věc dokážete dokonce podívat s nadhledem 🙂
Osobně se snažím slovo muset eliminovat, ale nejde to úplně snadno.
Jak často se zamýšlíte nad tím, co říkáte? Jaké slovo
si myslíte, že je vaše nejpoužívanější? Budu ráda,
když mi napíšete váš názor do komentářů 🙂
Podobné články:
Na mySLi 05 – stres
Na mySLi 04 – pomoc
Na mySLI 02 – startovní čára
Aleš Otava
20.2.2019Lucko, skvělý článek! 🙂
To „musím“…Ty a Torilinka fakt píšete články, které jsou pro můj život v posledních dnech děsně aktuální! 🙂 Je pravdou, že slovo „musím“ hodně mění Tvůj přístup k tomu, co máš zrovna dělat. Jak jsi zmínila školu, když je něco „povinné“ (na filosofické fakultě například „nádherné“ knihy o cca 500 stránkách – minimálně 2 na jednu zkoušku), tak je to prostě hnusné. Je potřeba si říct, že to jsou zajímavé knihy, ti autoři to povětšinou umí napsat čtivě a pak je to trošku lepší. Jakkoli si to lze zpříjemnit. Problém je ten, že jakmile bys tohle řekla nějakému kamarádovi, který to vidí úplně obráceně, tak to je problém. Proto je fajn si to nechat pro sebe a každý si o tom smýšlejte jinak, ale Ty z toho vyjdeš vlastně daleko lépe! 🙂 Moc jsem to zamotal, že? 😀
Článek se mi moc líbil! 🙂 Držím palce do dalších a těším se, až sám zase něco vyplodím! 🙂
Aleš Otava
Lucka Stefani
20.2.2019Děkuji Aleši za super komentář. Určitě máš pravdu, bude to o člověku, o tom, jak se k tomu postaví a jaký k tomu bude mít přístup 🙂
Už nedočkavě vyhlížím nový článek na Tvém blogu! 🙂
Linda
28.2.2019Skvělé zamyšlení! Zkusím nad tím zítra víc přemýšlet a zapracovat 🙂 Moc hezky napsaný článek 🙂
Lucka Stefani
3.3.2019Děkuju mockrát 🙂
Ari
10.5.2019„Musím“ říct, že jsem před časem přesně nad stejným problémem přemýšlela. Jak říkáš, ze slova „musím“ mám většinou jen blok, stres a odpor k tomu něco udělat – protože prostě „musím“.
U mě se to tedy váže hodně i na to, že jsem v posledním půlroce (počkat on už je květen – takže téměř roce), hodně přeházela své priority a přestala dělat spoustu věcí u kterých jsem měla pocit, že „musím“ kvůli někomu, ale ne kvůli sobě. Čím jsem starší tím víc si totiž uvědomuji, že život máme jen jeden a ohlížet se stále na někoho jiného dost omezuje. Tím nechci říct, že v určité míře to není dobře – ohlížet se na rodinu, přítele, kamarády…ano, ale v URČITÉ míře. Především je to náš život. A právě slovo „musím“ mi jak už jsem říkala, asi před rokem dost začalo lézt krkem protože už se mi v podvědomí objevovalo automaticky a já pak byla akorát tak znechucená, otrávená a do dané činnosti se mi ani za mák nechtělo – o tom, že o radostné náladě jsme si mohla nechat zdát asi nemá cenu mluvit – to je jasné.
Takže závěrem chci říct, že máš naprostou pravdu. Že když můžeš nahradit „musím“ jiným slovem, které vlastně ukáže, že to „chci/potřebuji“ udělat pro sebe (případně pro někoho jiného, ale opět – protože chci), tak jde vše najednou lépe.
Měj se.
…Ari
Lucka Stefani
12.5.2019Ari mnohokrát děkuju za Tvůj komentář! Určitě souhlasím s ohlížením na druhé, to by mohla být téměř kapitola sama o sobě… 🙂 Velice mě těší, že na slovo ‚muset‘ máme stejný názor. On si to člověk neuvědomí často hned, ale až když začne něco měnit – přesně jak to bylo i u Tebe.