Mnozí z nás jako malí začínali pravidelně každý rok psát dopis se stejným oslovením – ‚Milý Ježíšku…‘.
Říká se, že si lidé často začnou věcí, osob nebo příležitostí vážit až poté, co se chování člověka změní nebo tu věc ztratíme. Někdy je fajn třeba ztrátě věcí předcházet..
Blog se mi načítá neskutečně dlouho, potom se načte ale zobrazení neodpovídá nastavenému vzhledu. Takový to, když je stránka přesměrována jinam.. Tfuj, jako fakt nepříjemný pocit!
Znáte to, jedete v autobuse a zaslechnete nějaké cizí rozhovory. V mnohých případech jde o nějakou komunikaci, kde bez kontextu máte problém tématu porozumět. Ale co kdyby…
Také jste se už někdy zamysleli nad tím, jaká je spojitost mezi houskovým knedlíkem a mug cake? Ne?! A je to vůbec možné? Já mám tuto myšlenku vždy, když míchám suroviny na jedno z nich.
Zákonitě platí, že si věcí začneme vážit až ve chvíli, kdy jí přestaneme mít.. Aneb jak půldenní (ne)plánovaná odstávka elektřiny dokáže člověku pěkně rozhodit den..
Je to týden, co jsem dodělala zkoušky z předmětů na tento semestr – chybí mi týdenní praktikum, ale na to si musím počkat až do začátku února. Jelikož jsem tak trošku počítala s tím, že bych téměř měsíc mohla mít volno, tak jsem už dopředu vymýšlela, co všechno budu chtít…