Sport vs. lenost

Sport vs. lenost

Sport, činnost, kterou miluju, ale v poslední době se k ní sem tam musím dost přemlouvat. Co se to stalo? Lenost, řekla bych jednoduše, lidská lenost se projevila…

Zaprvé

Člověk to nerad přiznává, ale už jen přiznání je polehčující okolnost, ne? Tak tedy jo, to by bylo, ale je třeba s tím něco udělat. Jak už jste si mohli přečíst, tak jsem za život vyzkoušela celou řadu sportů. No a jak se říká, že si od odříkaného chleba dáme největší krajíc, tak to také dopadlo. Když jsem byla ve druhém semestru na vysoké, tak jsem zjistila, že si jako nepovinný předmět mohu zapsat téměř jakýkoliv sport. A tak jsem sáhla opět po gymnastice.

A #protožemůžu, tak každý čtvrtek od té doby chodím na hodinu a půl ‚lámat‘ svoje tělo do tělocvičny. Takový ten pocit, když vím, že jsem nějaký cvik dělala před lety jako na rozcvičení a ten samý cvik mám teď problém udělat. Jo tak pud sebezáchovy mi za ty roky teda jako vzrostl, ale je třeba vyzkoušet, co to moje tělo ještě dokáže 😀 A překvapilo, nejsem sice na takové úrovni, jako když jsem končila (kdo by to čekal), ale hýbu se, to je hlavní. Navíc jsem byla tak tvrdohlavá, že jsem se ‚na stará kolena‘ naučila araba (hvězdu bez rukou). Jde o cvik, který jsem jako malá neuměla.

arab

Něco dalšího

Tak jedno by bylo.. Jako další sport jsem si zvolila brusle, protože proč ne. Máme tady v Budějcích pěknou stezku, takže když si odmyslíme zimu (nebo taky ne), tak je to pro mě ideál. Vybírám většinou ze dvou možností – 10 nebo 20 km. Pak jsem teda ještě párkrát jela něco mezi tím.. Jednou jsem se já blázen chytla nějakých cyklistů, jejichž tempo se mi zpočátku zamlouvalo… Na konci trasy jsem ale měla jazyk až na stezce a to mě čekala ještě cesta zpět 😀

Do třetice

Cvičila jsem a někdy cvičím podle úžasných videí od FitFab. Víte co, ten kdo nechce chodit do posilovny a chce se sebou něco udělat, má jedinečnou možnost. Dříve jsem cvičila podle Jillian Michaels, teď vítězí FitFab. Jde o cvičební videa, které obsahují rozvcičku, cvičení a protažení a co víc? Jsou v češtině! Navíc teď Andy se svou super partou pracují na nové sérii – Stronger! Určitě to bude velké!…

Jak tohleto dopadne?!

No a jako poslední běh.. Jako malá jsem byla na závodech, pak jsem po ukončení závodní gymnastické kariéry tento sport také vyzkoušela. I když, spíše než běhu jsem se věnovala skoku do dálky, do výšky a vrhu koulí – ale samozřejmě tréninky zahrnovaly i běh. Pak to bylo takové nijaké, do běhu se mi prostě nikdy nechtělo, to už jsem raději šla na brusle nebo pouze na procházku. Nechápala jsem, co na tom všichni ostatní vidí.

V době, kdy jsem byla v Holandsku, tak jsem sem tam chodila běhat, dokonce jsem si zavedla i něco jako deníček uběhnutých vzdáleností. Jak rychle to vždy začalo, tak rychle nebo i rychleji to skončilo. Tentokrát jsem si ale řekla, že ne, že to prostě zkusím vydržet těch 21 dní a uvidím. (kdo by nevěděl, tak po 21 dnech si prý tělo vytvoří na aktivitu návyk a bude to brát jako součást) Ještě tedy 21 dní neuběhlo, ale dneska jsem se ‚z hecu‘ zúčastnila krátkého běžeckého závodu.

Závod za 3,2,1…

Šlo o závod s názvem #runjinak, jehož trať měřila 3,9km. Tento závod si vymyslel Tomáš Touha, který se chtěl takto střetnout se svými fanoušky. Pro Pražáky mám tip – 2x týdně má #runjinak trénink, tak pokud váháte, máte úžasnou šanci rozběhat se s někým, kdo tomu rozumí. Celkem se nás dnes na start postavilo 112, jakože WOW!! Každý ví, že se všechno lépe táhne ve dvou, proto běhám společně s mamkou a ani tento závod nebyl výjimkou. Myslím, že pro nás obě je tato vzdálenost tak trošku osobní, protože právě 4km v současné chvíli běháme. Zároveň by tento první závod měl být jakousi nově nadepsanou kapitolou našeho života. Doufám, že nám tento cíl vydrží co nejdéle a kdo ví, třeba někdy příště budete moct číst nějaký běžecký článek!

Pokud se vám článek líbil, budu velice ráda, pokud stisknete srdíčko pod článkem. Velice ráda si přečtu o vašich koníčcích, ať už sportovních či jiných! Můžete psát jakoukoliv zpětnou vazbu do komentářů, na FB nebo Instagram (@luckastefani).

P.S. Tento článek by mohl vypadat jako nějaká spolupráce, ale není tomu tak (škoda 😀 ale co se dá dělat). Jen jsem chtěla sdílet moje osobní pocity a názory.

luckastefani

 

 

4 komentáře

  1. Veľmi pekný článok ! Je fajn, že niekto píše o športe a snaží sa podvedome nabádať aj ostatných aby sa hýbali, lebo dnešná doba je len o mobiloch a pc a podobne a pohyb je tak veľmi dôležitý! Ja jednoducho potrebujem pohyb stále aj keď tiež som mala z času na čas slabé chvíle, kedy som necvičila a nič nerobila len zavisláčila na nete alebo chodila s kamarátmi kade tade, no žiaden šport. Potom som sa na seba nahnevala, že čo je to so mnou ja som predsa nikdy taká nebola. Vždy som bola športovo veľmi aktívna a po pravde pohyb mi začal aj veľmi chýbať…

    1. Děkuji mnohokrát 🙂 Taktéž jsem si tímto ‚stavem‘ závislosti prošla, proto úplně vím, o čem píšeš.. Myslím, že máme to štěstí, že známe kouzlo, které sport přináší 🙂

  2. Já chodím 2x týdně na tenis a jezdím na koních :). Baví mě i atletika – běh, překážky. Bohužel u nás ve městě není žádný atletický klub, takže si skáču jen tak pro radost :). Teď v zimě se moc těším na běžky <3

    1. Teda, ty máš také sportovní rozhled, tak hlavně ať Ti to co nejdéle vydrží 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *