Kdyby byly promoce plánované jen o pár dní později, tak bychom si se spolužáky diplom převzali nejspíše na studijním oddělení. Měli jsme štěstí, v pátek 6. 3. 2020 ještě vládní nařízení neplatily, vlastně v té době bylo vše ještě v pořádku. Ani by nás nenapadlo, jak se za pár dní všechno obrátí vzhůru nohama.

Pozdě, ale přece

Promovala jsem o rok a půl později, než bylo v plánu vzhledem k nástupu do prvního semestru. O rok se mi studium protáhlo z důvodu, že jsem ve druháku vycestovala do Holandska jako au pair. Byla to zkušenost k nezaplacení, kdybych se mohla vrátit v čase, tak tuto část ‘studia’ bych určitě neměnila.

Půl rok nyní na konci studia jsem prodlužovala kvůli bakalářské práci. Zpětně jsem ráda, že jsem na bakalářce strávila o mnoho času navíc, předtím jsem ale byla dost naštvaná. Byla moje chyba to, že jsem si zadání nenechala podepsat od vedoucího, který se zadáním nedělal problémy. Kdo ví ale, jak by to dopadlo, tedy spíš nedopadlo u obhajob.. 🙂

Promoce

Promoce jsou už jen třešnička na dortu za celým studiem. A právě jako třešničku jsem tento den brala i já. Chtěla jsem si to užít a to se také povedlo. Událost, při které se sešla velká část mé rodiny pohromadě, za což jim ještě jednou z celého ❤️ děkuji!

V pondělí jsem si nechala upravit nehty, vlastně udělat první gelové nehty v životě. První dva dny byly peklo, nedokázala jsem se skoro ani obléct, protože jsem měla obavy, že se mi nehet odlomí. Postupně jsme ale našly společnou řeč a v pátek bylo vše v pohodě. V den promocí si ráno ještě nechala natočit vlasy a bylo vše připraveno.

Sranda může začít

Zasedací pořádek a pak trošku zmatek, všichni jsme věděli, že ono to ale nakonec nějak dopadne. Nástup bych přirovnala k další závěrečné zkoušce, během kterého se ale potil spíš organizátor, než studenti. Pravá a levá strana, zástupy a nástupy, chůze do schodů nebo po koberci. Všechno jsme si vyzkoušeli, teda minimálně vždy alespoň jedna osoba, ostatní jí sledovali.

Hlavně nezakopnout!

Těsně před oficiálním zahájením nás upozornili, abychom nezakopli na koberci nebo na schodech. Co myslíte? Samozřejmě jsem měla na koberci štěstí a nějakým způsobem jsem jen zaškobrtla a k zemi jsem se neporoučela. Brala jsem to jako upozornění a ze schodů jsem měla respekt. 

Vyhlášené jméno absolventa, říct ‘slibuji’, převzít diplom, potřást rukou a zase zpátky na místo. Tentokrát prosím už žádné překvapení. Pobavily mě obličeje jednoho ze členů akademické obce, bylo vidět, že by dal cokoliv za to, kdyby mohl být kdekoliv jinde 😁 Nakonec nikdo nezakopl a všechno proběhlo hladce. Je pravda, že by to byla historka navíc, ale nevadí.

Jaké máte vzpomínky na podobné akce vy?
Ať už jako účastník, nebo jako divák? 🙂
A jak vůbec zvládáte aktuální situaci?

65