Nejvyšší čas to tu zase rozhýbat. Skončil školní rok a my s přítelem vyrážíme na plánovanou cestu po západní Evropě. Letos po delší době na delší trasu autem. Celkově by se mělo jednat o čtrnáct dní na cestách.
Plánování začalo už několik měsíců dopředu, ale pouze tím, že jsme si předdomluvili místa, kde složíme hlavu. Loni naše cesty vedly do Lucemburska, tam letos máme namířeno také, k tomu ještě navíc Německo, Holandsko, Švýcarsko a Rakousko. Výhoda je ta, že na všech místech kromě posledních dvou jmenovaných máme nějaké zázemí a známé. Poté ale přípravy pomalu utichly až téměř do posledního týdne, kdy jsme pomalu ale jistě s přípravami začali.
Sobota
Naše první cesta vede do Německa, je to ta nejdelší cesta zdolaná během jednoho dne, která by nás měla čekat. Startovní čára a stejně tak i cílová je postavená v Jihlavě. Odtud se tedy v sobotu v 10 hodin vydáváme do severního Německa. Očekávaná délka trasy je necelých 800 km, tedy skrz velkou část Německa, ale po dálnicích.
První zádrhel nás čeká ještě před přejezdem přes hranice, plánovali jsme oběd v českém mekáči. Kilometry do hranic ubíhají rychleji než vidina naší šance na českou svačinu. Přes hranice přejíždíme ani nevíme jak, i když kecám, protože na poslední chvíli vypínáme na navigaci upozornění na radary a policii. A tak jsme se po přibližně třech hodinách cesty rozhodli pro zpracování doma připravené svačiny. Ne, nejsme správní Češi, ani řízky ani toasty u nás nenajdete. Vzhledem k potřebě úklidu lednice bylo rozhodnuto, že si uděláme závitky. Tak jsme do těla místo jídla na přepáleném oleji dali něco zdravého.
Problém na první zastávce
Při výjezdu z odpočívadla na nás ale čeká další nemilé překvapení, přestala nám fungovat naše navigace Waze, vlastně celé CarPlay. Ještě, že máme v dnešní době ty internety, s mým úžasným orientačním smyslem bychom místo v Německu skončili někde ve Francii. Dočasným, ale ne zcela uspokojivým řešením je spuštění interní navigace. Jako správní ajťáci jsme se rozhodujeme pro postupné vypínání různých služeb, restartování zařízení, ale bez výsledku. Po nějaké době zkoušíme internety a s problémem se svěřujeme strýčkovi Google, ten z našich příkazů také není moc moudrý, rady byly stále jedny a ty samé.
Snahu ale nevzdáváme a probíráme se k uspokojivějším návrhům řešení našeho problému. A nakonec jsme ho našli, restartovat rádio, ale ne jen “na oko”, ale pořádně. Krásných 15 vteřin podržení vypínacího tlačítka a voilà, jsme zpět.
Čím severněji se nacházíme, tím horší nám připadá počasí. Plánovanou trasu zakončujeme v německém městečku Oldenburg, ve kterém nás zítra čeká snídaně a prošmejdění blízkého okolí. Nakonec s námi do města přijelo i pěkné počasí. Ještě před ulehnutím do postele jsme si stihli zahrát dvě stolní hry, a to karetní Abluxxen (Linko) a poté Magic Maze, který nás bavil nejvíc.
Neděle
Ráno je možné zůstat v posteli déle než obvykle, to vítáme s otevřenou náručí, a to ještě nevíme, co nás dneska čeká. Cesta na kole na snídani trvá několik minut, jedná se o první z mnoha cest, které jsou pro nás dnes na kole připravené.
Koffie Kliek (respektive Appeltje Café & Pâtisserie Oldenburg) nabízí útulné prostředí a je nutné mít rezervaci. Dali jsme si Classic Breakfast a pancakes – radost pohledět.
Spokojení se vydáváme napříč městem, jediná nevýhoda je ta, že v Německu toho v neděli moc otevřeného není. Ale i tak procházíme park, jehož součástí je i expozici s nejrůznějšími rostlinami. Ještě nám ani nestačilo vytrávit a vrháme se na další pochutinu.
Tentokrát zmrzlina
Dámy a pánové, měla jsem zmrzlinové špagety! No a co je neuvěřitelné je to, že ta zmrzlina byla fakt studená, nechápu. Kromě zmraženého mozku mi zmrzly i zuby 😁
Nastává chvilkový odpočinek a přichází nejvyšší čas vyrazit na večeři. Jídlo, už zase?! Sice máme rezervaci, ale systém s tímto naším tvrzením nesouhlasí. Štěstí je, že jsou volné stoly, jinak bychom si počkali. Dávám si místní cider. Chvíli váháme nad místní nabídkou 6x 0,1l ochutnávkou piva (tzv. pivní trojúhelník), té ale nakonec odoláváme.
Cesta zpět, když jste posilnění alkoholem a máte plné břicho, to je to poslední, co by člověk chtěl. Navíc i ostatní cyklisté a chodci se zdají být trošku pod parou, protože cesta není tak klidná jako předchozí. Večer už poslední aktivita, hra Wizzard, kde nakonec k překvapení všech nikdo neskončil v záporném počtu bodů.
Brzy se zase ozvu s pokračováním.
