O programu letošních letních prázdnin jsem začala přemýšlet již v lednu. Určitě by prázdniny měly zahrnovat nějakou brigádu, ale co dál?…
Když vám všechno dává najevo, že vy nejste ti, kteří určují, co bude a nebude. V nějakých chvílích to není tak zřejmé, ale shoda náhod zaručuje, že ve chvíli, kdy si to uvědomíte, tak je třeba se od srdce zasmát, protože to co píše život, někdy opravdu stojí za to..
Každý se na místo, na kterém je teď, také musel nějak dopracovat. Nemůžeme tedy po ostatních chtít, aby jejich startovní čára byla tam, kde je momentálně náš průjezdný bod…
‘Díky‘ problémům s angličtinou jsem začala hledat činnost, která mě bude bavit a přiučím se díky ní nějaké anglické slova a fráze. A právě tímto začala etapa psaní dopisů s lidmi po celém světě!
Sport.. Pro někoho, jak jsem zjistila znamená cizí – někdy i sprosté – slovo, pro jiného smysl života. Já se hrdě řadím k druhé skupině. Od malička jsem byla vedená ke sportu a pohybu..
Návrat zpět do školy je poměrně hektický a to začínám do školy chodit již týden před začátkem semestru, jelikož máme týdenní praktikum. Ale jde vidět, že ani mé okolí není připraveno vrátit se zpět do blázince…
Tímto článkem bych chtěla začít psát skupinu příspěvků týkající se mých myšlenkových pochodů, neboli toho, co mám na mySLi… (POZN. Původně bylo v této větě navíc slovo ‘ kratším‘, ale po dopsání článku jsem toto slovo vzala zpět)
Člověk si myslí, jak bude mít čas a chuť přidávat při nejmenším jednou týdně.. Jo, no tak to přesně mi opět nevyšlo.. Tak třeba to vyjde tento rok 🙂 Ale předsevzetí asi nemá cenu si dávat, tak to nechám náhodě.
Někdo z vás už možná slyšel, někdo ne, ale od roku 2014 v České republice funguje organizace Czechitas, která se snaží, aby se holky přestaly bát práce v IT. A já jsem měla do této chvíle účastnit se dvou jejich kurzů…
Nevím zcela určitě, jak se postavit k blogu – jak často a co pořádně přidávat, zda přesunout blog na WordPress..