Letní programátorská přípravka | Zlín

Letní programátorská přípravka | Zlín

Po téměř roce stráveném v Holandsku přichází čas rozmyslet se, co bude dál. Přemýšlela jsem nad odchodem, výběrem jiné školy, nad tím, že bych šla do práce, ale samozřejmě byl v kurzu i návrat zpět tam, odkud jsem před necelým rokem odešla. Zjišťovala jsem si informace a samozřejmě, že všude je něco. Nakonec se rozhoduji pro poslední variantu – návrat zpět na vysokou.

Jelikož jsem se v Holandsku nemusela soustředit na školu a povinnosti okolo ní, řekla jsem si, že potřebuji ještě před školou jít někam, kde se dostanu alespoň z části do ‘drilu‘. Jak ale zjišťuji, tak na konci letních prázdnin není pořádaných mnoho kurzů. Nakonec ale nacházím stránky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde je několik informací o Letní programátorské přípravce. Vypadá to jako přesně ta příprava, kterou hledám. Přihlašování na tento kurz dle dostupných informací skončilo již v červnu, ale i tak jsem se rozhodla napsat e-mail – co kdyby náhodou. Za dva dny mi přichází odpověď, že je možnost se ještě přihlásit, ale je potřeba všechny kroky udělat co nejrychleji, protože kurz začíná již za pět dní.

Během čekání na fakturu si začínám vyřizovat ubytování a dopravu. Píši email a volám jsem na kolej U7, kde se po pár nesrovnalostech s paní domlouváme na příjezdech a odjezdech. Je totiž nutné, abych si první noc ve Zlíně zarezervovala na jiném místě, než na koleji, jelikož v ten den kolej není ještě otevřena.

Všechno klaplo a já se v neděli 20.8.2017 vydávám na cestu do Zlína. Dohromady cesta trvá přes 7 a půl hodiny, ale i tak jsem se po příjezdu vydávám do centra Zlína.

Každé město má jiné jízdenky

Tomu se říká ranní rozcvička…

V pondělí ráno si věci odnáším na kolej a odtud vyrážím přímo do školy, kde bude výuka následující dva týdny probíhat. První den se nás v učebně nachází více, než je počítačů, a tak pracuji na svém notebooku. Další dny se počet studentů postupně snižuje. Učíme se programovat v jazyce C, na jednotlivých příkladech nám profesor vysvětluje základy. Popravdě, kdybych už něco neznala z předchozích kurzů programování, tak bych se ztrácela úplně stejně, jako mnoho dalších studentů. Po pár narážkách si s tímto profesorem ale začínám rozumět, a tak se celý týden na výuku těším.

Programování, programování a zase programování.

Sem tam ale i nějaká ta zmrzlina.

Druhý týden je i pro mě tak trošku oříšek. První to vypadá, že s námi jiný profesor pojede stejné základy jako minulý týden a my tak budeme alespoň pro jednou ve výhodě. Druhý den, ale již začínáme chápat, že toto bude ještě těžší než minulý týden. Mnoho lidí přestává na výuku chodit, já se ale místo toho jedno odpoledne rozhoduji, že z výuky uteču dříve a vyrazím do Zoo – článek možná přijde.

Co se týká kolejí, tak to bylo trošku hektické. Osobně teď vím, že kdybych do Zlína jela příště, tak bych se ubytovala raději na koleji Antonínova, kde jsou jednotlivé buňky, pro každou z nich je sociální zařízení a vybavená kuchyňka. Já jsem, na koleji Štefánikova, měla sociální zařízení pro celé patro (Paradox byl, že první týden jsem byla ubytovaná v prvním patře, kde bylo sociální zařízení pro ženy – ale chodili tam všichni a nikdo nic neřešil. Druhý týden jsem byla v přízemí, kde bylo znázorněno, že jde o sociální zařízení pro muže a já jsem tudíž musela chodit o patro výše – byla jsem kontrolována i paní z recepce.). A kuchyňka byla také vtipná, jelikož tam byly dvě mikrovlnné trouby a jeden vařič – žádné nádobí nebylo k dispozici.

Jsem ráda, že jsem se tohoto kurzu zúčastnila, poznala jsem mnoho nových lidí a zároveň jsem si uspořádala základní informace o programování a navíc jsem si vyzkoušela a částečně naučila programovat v jazyce C.

„Každá nová zkušenost tě posune dál a naučí něčemu novému.“

Lucka Stefani

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *