Je toho tolik, co všechno se toho stalo. Dlouhá to doba od chvíle, kdy na tomto blogu přibyl poslední článek.
Učím na jedné škole, ve dvou budovách
V posledním školním článku jsem psala o tom, že ze tří škol, respektive dvou škol a tří kolektivů už budu pouze ve dvou kolektivech. To i po třech letech platí, stále stejné školy, víceméně stejné kolektivy. Dokonce i jedna třída, která nastupovala společně se mnou, bude v příštím školním roce maturovat! Celou dobu to táhneme společně, dokonce už si dovoluji tvrdit, že s větším pochopením a méně vzájemným neporozuměním. Ale raději se neptám takto přímo žáků, mohla bych dostat odpověď, kterou nečekám.
Učím sebe, učím ostatní
Původní plán dvou škol společně tvořil přibližně celý úvazek, ale já se jedné školy vzdala, tak jsem řešila, co se zbývajícím časem. Teda popravdě, moc dlouho jsem to neřešila, protože se to tak trošku vyřešilo samo. A tak teď kromě toho, že učím žáky, tak se učím novým znalostem a dovednostem já. Zpočátku to bylo poměrně klidné, teď dva úvazky začínají poslední dobou narážet na jisté limity. Tak nějak jsem pochopila, že člověk nemůže být na dvou místech najednou, nebo takhle… Vlastně někdy i může, ale pak není efektivní.
Podívala jsem se za hranice Evropy
Přítel (ehm) si konečně zařídil pas, a tak jsme toho chtěli využít na letní dovolenou. Mnoho nabídek bylo v Evropě, ale když už byl ten pas, tak jsme hledali trošku dál. Nakonec to o moc dál nebylo, ale mimo Evropu jsme se podívali. Zavítali jsme do Tuniska, podle popisku to měla být Djerba, ale bylo to trošku mimo ostrov.
Stihla jsem říct první i druhé “ano”
Loni v létě jsem po symbolickém plnění úkolů a prvním “ano” dostala prstýnek. A před pár týdny jsem řekla před rodinou a kamarády “ano” podruhé. Tentokrát takové, které změnilo kromě mého rodinného stavu i mé příjmení.
… slavila Vánoce mimo domov, pořídili jsme si nové auto, odučila jsem několik workshopů pro učitele, vedla jsem kroužek programování pro děti, začala jsem pracovat s 3D tiskárnou, zaregistrovala jsem si ETU do Anglie, měla jsem několik rozluček se svobodou, velkou část svatby jsme si připravili sami…
Bylo toho mnoho, zpětně si říkám, že něco stojí za to znovu se k tomu vrátit a sepsat, ale nechci nic slibovat. Po poslední odmlce už vůbec ne…
Tak zase příště!
