Jednou takhle přijel kurýr a přivezl mi pugét růží, otázkou ale zůstalo, kdo je poslal? Ani přidaný vzkaz mi nepomáhá tuto záhadu vyřešit…

Většina holek sní o princi, třeba o takovém, který za ní přijede na bílém koni. Co když ale někdo, kdo by se dal téměř takovým princem nazývat usiluje o to, aby jeho totožnost zůstala skryta?

Narozeninové ráno netrávím nijak neobvykle. Jelikož už mám po státnicích, tak učení a podobné povinnosti odpadají (ale ještě zbývá bakalářka, to je pravda). Jsou ale činnosti, které je třeba vykonat, protože nádobí se samo neumyje, zatím. Stereotyp mytí nádobí narušuje zvonek, jehož pronikavý zvuk se nese déle než obvykle. Nicnetušící já nejprve vyhlédnu z okna a místo známé tváře pošťačky na mě vzhlíží kurýr. Prý mi něco veze.

Možná poněkud nepříjemně mu odpovídám, že se asi spletl, že já jsem si nic neobjednala. Zná ale něco víc, než jen adresu. Díky tomu, že ví také mé jméno a příjmení, tak se vydávám ke dveřím zásilku převzít. To ale nemám ještě ani nejmenší tušení, jaké překvapení na mě čeká. Kurýr z kufru auta vytahuje obrovskou kytici růží, už od pohledu to vypadá jako často zmiňovaných 100 růží. K objemné květině navíc dostávám vzkaz a ještě návod, jak tuto květinu co nejdéle udržet čerstvou. Tajemství tohoto návodu mi kurýr navíc sděluje i slovně – ale ruku na srdce, jsem tak zaskočená, že si z toho po návratu do bytu nepamatuji ani slovo.

Velkou váhu táhnu zpět domů a v hlavě mám myšlenku, kdo takový dar asi mohl poslat. O to víc jsem zaskočená, když čtu obsah vzkazu. Někdo komu jsem pomohla? A ví, že mám dnes narozeniny. Jako první si myslím, že mi květiny poslal někdo z rodiny, ale tento vzkaz to ještě více komplikuje. Ve vzkazu nejsou žádné iniciály, smajlík také nic nepoví…

Opravdu STO!

Normálně by mě ani nenapadlo počítat, kolik růží mi vlastně přišlo. To se ale ve výsledku vlastně stává, jelikož je potřeba každou růži zbavit konce stonku. Jelikož stojím o to, aby kytice zůstala ve stejném tvaru, tak chytře tento proces provádím proti své ruce. A díky tomu si počítám procento, kolik odřezu stonků bez úrazu. Na základě toho se ted dozvídám, že opravdu počet jednotlivých stonků je sto – předpokládám i květů. I když jde o obrovskou kytici, tak bych takové velké číslo nečekala.

Detektivní kancelář

Jako první, poté co šok trošku ustupuje, vytáčím číslo mamky. Hovor je ve stylu ‘přijel kurýr a přivezl mi pugét růží, kdo to mohl poslat?’. Z druhé strany se ozvývá pouze smích a nepochopení. Opakuji svou větu a ani tentokrát nedostávám odpověď. Opět ještě větší zmatek nastává díky vzkazu. No a komu jsi pomohla? Těch lidí bylo, co? To okruh asi moc nezúží. Kámošky na telefonu mi také nedokáží blíže pomoct v určení tajného ctitele. Zato ještě většího brouka do hlavy mi dávají otázkou, zda si dokážu představit, kolik taková květina může stát.

Přijímáme sázky

Nastalou situaci taktéž oznamuji ostatním členům rodiny, kteří ihned začali zkoušet své detektivní schopnosti. Padají různá jména, různé osoby, různé skupiny osob z mého okolí. Jakou vylučovací metodu ale zvolit, abych mohla tento okruh zúžit? Jediná informace, díky které očekávám zúžení okruhu, je znalost všech informací – jméno a příjmení, adresa a telefonní číslo. To už je dost informací, nebo ne? Vlastně ani to ale to není až tak jisté.

Tento postup téměř nikoho nevyřadil, je třeba vymyslet něco nového. Ale jak na to? Jediné, co mě napadá je udělat ze sebe blázna a zeptat se přímo. Ale jak to jako pojmout? Už skutečnost, že mám narozeniny a tím upoutám pozornost ještě víc na sebe, se mi příčí. Hlavně nenápadně – viď? Tak teda dobře, asi hodně lidem přišla otázka typu ‘Ahoj, hele neposlal jsi mi náhodou něco?’. Fakt nenápadné, co?! Je mi trapně před všemi, kterých se to týká.

Ale co když ten vzkaz nebyl pro mě? Co když je kurýr prohodil a dostal se mi vzkaz určený pro někoho jiného? Co když je v okolí osoba stejně zmatená jako já?

A výsledek? Nic moc teda, čekala jsem víc vzhledem k tomu, jakého blázna jsem ze sebe udělala. Dozvěděla jsem se, že teda jako nikdo z mnou dotazovaných osob nic neposlal – nebo mi někdo z nich kecal. To je konec, kdo to může být? Rozšířuji okruh, nic jiného se nedá dělat. Ale ani to nepomáhá.. Asi je na čase nechat to být 🙂

Tak tedy asi jednoduše děkuji všem, kteří si na mě vzpomněli ♥ a pak ještě i osobě, která mi toto překvapení připravila.

Zažil někdo z vás nějaké podobné překvapení? Co by musela osoba udělat,
aby takový pugét růží podle vás dostala (řekněme, že vztah z toho
pro tentokrát vynecháme)? Dokázali byste zůstat
po takovémtopřekvapení v tajnosti,
nebo byste se přiznali?

19