Poslední den v Německu a přejezd do dalšího státu, to je plán na následující dny. A protože nikdy člověk neví, jestli se na daná místa ještě někdy podívá, tak jsou plány velké.
Pondělí
Nový týden začínáme snídaní v částečném spěchu, abychom zakoupenou jízdenku využili na plné obrátky. Oldenburg totiž dnes vyměníme za Hamburk. Jedna jízdenka, která vyřeší nejen naší cestu do Hamburku, ale můžeme se na ní svézt také městskou hromadnou dopravou. Zádrhel je ten, že v našem termínu platí jízdenka až od 9 hodin, takže bereme první autobus na nádraží a pak už nás čeká cesta vlakem. Při přestupu v Brémách doháníme ranní kávu, kterou si sirupem dochucujeme podle vlastní chuti a po celkových dvou hodinách cesty se dostáváme na nádraží v Hamburku.
Jízdenka
Niedersachsen-Ticket dostačující na námi plánovanou trasu do Hamburku stojí 25 € za první osobu, druhá osoba na jízdence platí 6 € a každá další (až do celkového počtu 5 osob na jednu jízdenku) je za 5 €. A to se vyplatí! V našem termínu od pondělí do pátku jízdenka platí od 9 hodin, o víkendech už od půlnoci. Od 6.7. do 16.8. pak vzhledem k letním prázdninám v Německu jízdenka platí vždy od půlnoci do 3 hodin do rána následujícího dne. Nejen, že jízdenka platí na vlaky, ale je možné se na ní přepravovat i v městské hromadné dopravě.
Hamburk
Na letní dovolenou mám plnou tašku kraťasů a letních šatů, ale s dlouhými kalhotami jsem počítala až v Alpách. Zlatou střední cestou se tak pro dnešek jeví dlouhá sukně, jenže… Přístavní město a sukně to není úplně ideální nápad, tady někdo zapomíná přemýšlet. Ale zase vzdušnější oblečení jsem si vybrat nemohla, prostě blondýna.
Předpověď hlásí den bez deště, ale opak je pravdou, při cestě k přístavu nás doprovází studené kapky deště. Po cestě obdivujeme místní architekturu, navštěvujeme obchody a já velkou část výletu chytám sukni, někdy více, jindy méně úspěšně. Sice máme jízdenku na městskou hromadnou dopravu, ale záhadným způsobem se ve chvíli, kdy máme v plánu vyrazit směrem k vlaku ocitáme v ulici vedle nádraží. Místní nádraží je velkolepé, připomíná mi záběry z Harryho Pottera, jehož suvenýry jsou snad v každém obchodě. Také mám pocit, že jsem na nějakém podobném nádraží už byla, ale doteď nevím, zda to bylo ve skutečnosti nebo v nějakém snu.
Příjezd máme vypočítaný tak, abychom se stihli vrátit na večeři, kterou máme plánovanou v místní restauraci. Specialitou jsou takzvané Flammkuchen, tedy tenké těsto s vybranou oblohou. Známí nám sdílejí také informaci, že tento pokrm vznikl tak, že pekař potřeboval zjistit, jaká je teplota pece, proto do ní vložil část těsta a podle délky pečení určil, zda a případně jak je potřeba teplo upravit. Vzhledově připomíná pizzu a pochází z Alsaska, tedy východní části Francie sousedící s Německem. Právě ve Štrasburku jsme loni poprvé tento pokrm ochutnali.
Úterý
Plánovaný ranní budíček nevychází podle představ, ale i tak se na cestu vydáváme poměrně brzy. Dnes je na programu přejezd do Holandska, návštěva města Giethoorn a delfinárium. Hned na hranicích potkáváme první typický nizozemský mlýn, tím ale tato přehlídka na dlouhou dobu končí.
Zajímavé mi připadá to, že v nočních hodinách je na dálnici povolená rychlost 120 km/h, přes den je tato hranice o 20 km/h nižší. Každých 100 metrů je umístěná značka s označením toho, na jakém kilometru se nacházíte a také informace o maximální povolené rychlosti.
Giethoorn
Pochmurné počasí nás doprovází i v dalším státu. Návštěva města je sice rychlá, ale i tak začínáme nasávat místní atmosféru. Typickou lodní dopravu zažíváme z jiného úhlu při přejezdu zvedacího mostu. Poté už nám nic nebrání vybrat se na cestu směrem k hlavnímu bodu dnešního dne.
Delfinárium
Byla jsem tu před šesti lety, jsem tu zas. Není to typické delfinárium, kde zvířata bývají výhradně v bazénech. Zde mají otevřený prostor a mně osobně místní prostředí uchvátilo. Přírodní a přirozené prostředí je znatelné také na kvalitě vody, která je ovlivněná okolními vlivy a teplotami. Doporučuji koupit vstupenku online, my jsme je získali za téměř poloviční cenu.
V parku mají telefon, který převádí zvuky vydávané delfíny na námi slyšitelné. Lze tak odposlechnout hned několik rozhovorů těchto úžasných zvířat. Stíháme většinu představení, při kterých jsou zmíněny jejich typické vlastnosti a dovednosti, bohužel všechno ale v holandštině. Před odchodem se loučíme s delfíny, kteří zrovna dostávají večeři.
Poslední cesta nás čeká do městečka Naarden, ve kterém jsem strávila téměř rok svého života. Po večeři ještě vyrážíme pozdravit část rodiny, dáváme si zmrzlinu a dostává se nám okružní jízdy po okolí s výhledem na již zmiňované mlýny. No a pokračování zase příště…
