Už je to přesně měsíc, co jsem se vypravila na další dobrodružství. Tentokrát má cesta skončila na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde budu pokračovat ve studiu.
Zlín Film Festival
Do Zlína jsem dorazila již v pátek 4. 9., i přesto, že výuka začínala za více než týden. Po příjezdu jsem se dozvěděla, že ve Zlíně právě ten den začíná 60. ročník Zlínského filmového festivalu. Město samotné a vlastně nikoho ve městě neznám, tak se tato akce zdála být ideální pro nějaké to začlenění do nové společnosti.
Daruj život
Při procházení města jsem zjistila, že touto akcí žije opravdu celé město. Parky zejména v odpoledních hodinách jsou plné, o doporučovaném rozestupu 2 metry se moc mluvit nedá. V parku Komenského jsem procházela kolem mnoha stánků, u jednoho mě ale oslovila paní, zda bych neměla zájem zapsat se do registru dárců kostní dřeně. Už delší dobu jsem o tom přemýšlela a zjišťovala informace, tak jsem si řekla proč ne. No a tak se to stalo, jsem mezi téměr sto tisíci dárci v České republice 🙂
Jde se na film
Ve filmovém programu se mi zamlouvalo hned několik filmů, rozhodla jsem se, že půjdu na film Dokonalá desítka. Na úvod Ještě před samotným promítáním mě mile překvapilo, že proběhlo představení filmu a byl promítnut medailonek od režisérky. Film je o gymnastce, která ve svém týmu není zcela vítaná, doma to také nemá jednoduché. Film byl nízkonákladový, ale myslím, že paní režisérka si s tím poradila moc dobře, jen na můj vkus ve filmu bylo zbytečně mnoho sprostých slov.
Druhý film, na který jsem se vydala díky půlmaratonu, byl D2: Vlakem až na konec světa. Zde jsme měli dokonce to štěstí, že na promítání přišel sám režisér, kameraman a další lidé, kteří se na filmu podíleli. Celkový dojem mám kladný, ale osobně ani jeden film znovu vidět nemusím.
Půlmaraton Zlín
Jelikož jsem neměla na poslední víkend před začátkem školy žádné plány, rozhodla jsem se, že se přihlásím jako dobrovolník na půlmaraton. Do poslední chvíle nebylo zcela jasné, jak aktuální situace samotný běh omezí. Přípravy samozřejmě zahrnovaly dodržování striktních hygienických podmínek, příkladem bylo vytvoření ‚korona koridoru‘, který zajišťoval dvoumetrový odstup běžců a diváků.
Dopoledne proběhl rodinný běh, na kterém jsem vzhledem k přidělení práce na náměstí také nechyběla. Slunné odpoledne pak patřilo samotnému půlmaratonu, čtvrtmaratonu a štafetám. Vše proběhlo bez větších komplikací, předávání medailí v cíli bylo také vtipné, museli jsme mít samozřejmě roušku, ale také rukavice. Květinový ceremoniál bohužel proběhnout nemohl. Na místě jsem si stanovila cíl, že bych příští rok chtěla stát na startu čtvrtmaratonu, vyjde to?
Univerzita – UTB
Myslela jsem si, že jsem zažila už vše, ale zde mě to dokáže stále překvapit. Rozvrh dostáváme dva týdny před začátkem školy. Jeden předmět má přednášku, cvičení a dokonce i seminář, nevěděla jsem, že něco takového vůbec jde 😀 Podle průvodce pro prváky si máme zapisovat tělocvik poslední víkend před začátkem semestru. Tak přesně to nakonec nebyla pravda ani pro navazující studium, ani pro bakaláře.
První dva dny začaly poklidně, vyučující k tomu přistoupili tak, že se jedná o úvodní týden. Středa ale překvapila, na univerzitě jsme strávili opravdu plánovaných devět hodin. Nejzajímavější je to, že téměř celý den (až na jednu hodinu) přednášela jedna a táž osoba. Na oběd jsme beze srandy museli utéct, jinak by se nedal stihnout, protože mezi předměty nebyly plánované žádné přestávky.
Online výuka
Co člověk nechtěl, po prázdninách se znovu probudil pan Korona a zkomplikoval vše, co se dalo. A tak se hygiena rozhodla, že univerzita přejde na online výuku do konce října. Jenže výjimky! Třeba, že rozvrhové akce mohou probíhat v počtu maximálně 15 účastníků. Nás je ve třídě oficiálně 16, ale reálně 8 až 10, takže vlastně nic pro nás. Tedy abych to nepsala obecně, někdo se tím oficiálním číslem řídí, vždy tedy záleží na jedinci, jaké číslo mu vyhovuje.
Dokonce vznikl nový rozvrh upravený pro online výuku, abychom měli čas na přesun z online do offline výuky. V praxi to vypadá tak, že se za sebe postavily přednášky i cvičení, ono to přece nějak dopadne. Naštěstí se postupně ukazuje ochota a vstřícnost jednotlivých profesorů, díky čemuž se nějaké cvičení přesouvají do online podoby a některé třeba na jiný den.
Teď když nad tím přemýšlím, tak váhám, jak vlastně
má vypadat rozvrh příští týden, ale nevadí..
Mějte úspěšný vstup do dalšího týdne 🙂
