Poslední týden | Au Pair | Holandsko

Myslím, že jsem zatím nikdy na blogu nezveřejnila to, jak nazývám pondělní – uklízecí den. Jelikož když se mě někdo zeptá ‘co jsi dělala‘ a má odpověď je uklízela, vysávala, prala, žehlila…, vždy to končí na -la, a tak s mojí mamkou říkáme, že jsem ZPÍVALA (-la, -la, -la) – zpívající den…

A tak mohu nyní povědět, že jsem v Holandsku v pondělí zpívala naposledy. Odpoledne Roos míří i s kamarádkou k prarodičům, a tak mi přibývá povinnost kamarádku Roos následně vyzvednout. Jelikož se jedná o hodinu a půl, první mířím na pravidelný týdenní nákup a poté se rozhoduji, že se půjdu někam projít – potřebuji přece nahnat kroky na hodinkách. Jdu se tedy projít do nějakého parku a hle, co nevidím – babky – úsměv a vyletí ptáček!

V peněžence mi stále zbývají dvě známky, a protože se mi nechce psát dopis do zahraničí (myšleno mimo ČR), u kterého většinou strávím okolo dvou hodin, rozhoduji se pro kratší variantu – pohledy. Vydávám se tedy do města, do míst, kde si myslím, že se nacházejí informace. Nakonec se ale zastavuji u jiného obchůdku, kde pohledy vidím a zároveň také kupuji. Po východu z obchodu vidím box na ražení pamětních mincí.

Odpoledne míjím moře a zjišťuji, že do moře je vstup na vlastní nebezpečí, protože se zde nachází nějaký druh řas.

Roos si mě musí samozřejmě poslední týden pořádně užít. Včera jí pošta doručila lustr, který je ale potřeba před instalací sestavit. V první chvíli vypadá jako nedobytná oblast, když se ale přestávám bát toho, že nějakou květinu rozbiji dříve, než lustr postavím, tak najednou vše jde bez problémů. Musím teda kecnout, že Roos odpoledne místo toho, aby se mnou stavěla, tak si raději jde hrát ke kamarádce. Po návratu ale máme o práci postaráno, jelikož musíme sbalit všechny její věci, jelikož se následujících několik dní bude stěhovat do nového baráku. K obědu si dávám do nosu, neboť si připravuji špagety

Prý návod ‘krok za krokem‘ – ha, to určitě…

Ale výsledek stojí za to!

A zasloužený oběd také…
Domnívám se, že ve čtvrtek jde o mé poslední praní a žehlení v Holandsku. A opravdu, poslední žehlení ano, ale praní ještě ne…

Den před odletem – v pátek – ráno mám domluvenou schůzku na úřadě, abych se zde odhlásila od pobytu v Holandsku (tzv. emigrace). Jediné, co předkládám je pas a dodávám českou adresu, na které následně budu žít, vše je tedy ani ne za pět minut hotové. Dneska také má Roos poslední den školy, a tak místo v 15:15 končí už v 11:45. Odpoledne opět balíme věci Roos a nečekaně ještě děláme večeři. S Roos jedeme nakoupit polévku a bagety, dotazuji se, zda děláme večeři pro všechny, nebo pouze pro nás. Roos je přesvědčená, že pro všechny, a tak vaříme téměř dva litry polévky. A jak myslíte, že do dopadá? Vaříme pouze pro nás dvě! Roos tedy usuzuje, že ona bude muset sníst litr a já ten druhý, ještě dodává, že ale ty bagetky si teda k litru polévky opravdu nedá.. 🙂

Poslední foto tachometru… (57 021km)

Přívěšek, který dostal každý člen rodiny – na puzzli

je jméno a vyjadřuje to spojení jejich rodiny..

Samozřejmě jde o ruční výrobu 🙂

Jeden z dárků, který ode mě dostala Roos je stojánek na šperky, který hned našel využití.

Jelikož v sobotu nemohu pořádně spát (později zjišťuji, že ani Roos toho moc nenaspala, protože v noci plakala, že odjíždím), tak před odletem stíhám dát do pračky povlečení, proto poslední praní nastává až dnes. A následně už jen cesta domů…

Držte se, poletíme…

Vždy, když něco krásného končí, něco krásnějšího začíná…

Tak to byl můj poslední týden v Holandsku,
Lucka Stefani
0