Středa

Jelikož máme obavy z aktuálního počasí, tak na poslední chvíli ještě rušíme, respektive přesouváme schůzku se známou, kterou znám z dob, kdy jsem v Holandsku byla jako au pair. Místo aktivního dne tak nastává nařízený odpočinek, který ale vítáme s otevřenou náručí. Chladné dny nám daly zabrat. Nařízený proto, že nám ráno přichází varovná zpráva, že všichni mají zůstat v budovách a volat tísňovou linku pouze v život ohrožujících situacích. 

Do námi obývané oblasti se žene letní bouře Poly, jenž prý nemá více než sto let obdoby. Červené varování je to nejvyšší, které může v tomto případě nastat a přesně to také zažíváme. Jelikož pobýváme v podkrovním bytě, tak jsou vítr a déšť slyšet a je možné pozorovat stromy téměř se klanící k zemi. 

Všichni v našem okolí jsou v pořádku, i když následky ovlivňují mnohé. V průběhu dne se postupně mění varování na oranžové a následně na žluté. Až při poslední zmíněné barvě se odhodláváme vyjít z bytu a jet do nedalekého obchodního centra. Jednotlivé obchody ve středu obvykle zavírají v 18h, takže stíháme zařídit jen nejnutnější. 

Čtvrtek

Původní středeční plán je uskutečněn ve čtvrtek, je jím návštěva hlavního města. Z Naardenu se na kole vydáváme do Weespu a odtud vlakem do stanice Amsterdam Centraal. Máme trošku obavy, jakou neplechu v tomto městě včera zanechala Poly. Z videí na sociálních sítích to vypadá, že se z toho město nějakou dobu bude vzpamatovávat a my pravěpodobně jedeme vstříc chaosu.

Jízdenka 

Zpáteční jízdenka vychází na 7,8 €/osoba v případě, že si koupíte online jízdenku. Pokud si raději chcete koupit tištěnou jízdenku, zaplatíte o euro navíc. Ale pozor, online ticket si musíte vytisknout, případně potřebujete mít možnost zobrazit si v zařízení náhled jako na počítači (to nemám vyzkoušené, protože Safari…). Pokud se někomu tisk nepozdává, může zvolit cestu, kterou jsme se nakonec využili my. Stáhli jsme si aplikaci, do které je následně možné lístky nahrát. Na jednom zařízení (v jedné aplikaci) je možné mít nahrány lístky více osob.

Vzhůru do města

Naše obavy potvrzené nejsou, všude plno turistů, snad všechny stánky a místa se zdají, že včerejší bouři již nepamatují. Jediná místa, kde vnímáme rozdíl, jsou odpadky na některých ulicích a v některých kanálech a dva spadnuté stromy. Neříkám ale, že bouře Amsterdamem neprošla, naše cesty vedou pouze částí centra, tudíž je pravděpodobné, že záběry jsou z jiných částí. 

Nejprve se v tomto městě stáčíme doleva, kde se v nedalekých uličkách nachází Red Light District. Přijde mi, že je to typické místo pro toto město. Od mé poslední návštěvy je tu méně živo, možná kvůli času, ve kterém přicházíme. Také poměrně nedávno vzešla v platnost nová pravidla týkající se turistiky v této oblasti. Jedná se omezení velikosti skupinek a trasu, kterou průvodci s turisty procházejí.

Centrum města procházíme křížem krážem, dostáváme se tak na Bloemenmarkt, kde ochutnáváme veškeré sýry od různých výrobců, jejichž obchody se na místě nacházejí. Dále si dáváme typickou Van Stapele a před odjezdem z města také nezapomínáme na hranolky.

Místo, které určitě doporučujeme, zejména pak milovníkům kávy je kavárna Screaming Beans. Nejen, že si neskutečně pochutnáte na jejich kávě nebo Chai latte, ale tak příjemnou a bezprostřední atmosféru jsme snad nikdy nikde nezažili. S baristkou kecáme několik minut, radí nám, jak máme doma správně našlehat mléko na latté art a dostáváme ochutnávku kávy, kterou jsme si vybrali. Doporučujeme!

Náročná je cesta zpět na kole se všemi nakoupenými dárky. Předtím jsem na kole měla tašky, do kterých bylo možné cokoliv odložit, tentokrát na kole žádné tašky nemáme, proto všechno táhneme na ramenou. Cesta ubíhá poměrně rychle, takže zanedlouho už tašky shazujeme a začínáme odpočívat po náročném dni. Atmosféru jsme nasáli snad všemi smysly (víte, jak to myslím), a to jsme v žádném coffee shopu nebyli.

Pátek

Poslední den před odjezdem je klidnější, doháníme návštěvu, kterou jsme ve středu rušili. Z návštěvy v sousedním městě jedeme přes pláž do přístavu. Tam máme domluvený oběd s Roos (slečna, o kterou jsem se dříve jako au pair starala). Výborný Club sandwich zapíjím bezinkovou limonádou.

Na odpoledne máme domluvenou jízdu na lodi, jenž patří rodině, u které pobýváme. Tří hodinovou plavbu skrz město Naarden prokládáme návštěvou města a zmrzlinou. Ve městě je typické muzeum Učitele národů. 

Večer už jen balíme, protože zítra nás čeká další cestování
a pokračování v naší cestě po Evropě.

Článek Náhled do letošní dovolené po západní Evropě | Holandsko se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Pondělí

Nový týden začínáme snídaní v částečném spěchu, abychom zakoupenou jízdenku využili na plné obrátky. Oldenburg totiž dnes vyměníme za Hamburk. Jedna jízdenka, která vyřeší nejen naší cestu do Hamburku, ale můžeme se na ní svézt také městskou hromadnou dopravou. Zádrhel je ten, že v našem termínu platí jízdenka až od 9 hodin, takže bereme první autobus na nádraží a pak už nás čeká cesta vlakem. Při přestupu v Brémách doháníme ranní kávu, kterou si sirupem dochucujeme podle vlastní chuti a po celkových dvou hodinách cesty se dostáváme na nádraží v Hamburku.

Jízdenka

Niedersachsen-Ticket dostačující na námi plánovanou trasu do Hamburku stojí 25 € za první osobu, druhá osoba na jízdence platí 6 € a každá další (až do celkového počtu 5 osob na jednu jízdenku) je za 5 €. A to se vyplatí! V našem termínu od pondělí do pátku jízdenka platí od 9 hodin, o víkendech už od půlnoci. Od 6.7. do 16.8. pak vzhledem k letním prázdninám v Německu jízdenka platí vždy od půlnoci do 3 hodin do rána následujícího dne. Nejen, že jízdenka platí na vlaky, ale je možné se na ní přepravovat i v městské hromadné dopravě.

Hamburk

Na letní dovolenou mám plnou tašku kraťasů a letních šatů, ale s dlouhými kalhotami jsem počítala až v Alpách. Zlatou střední cestou se tak pro dnešek jeví dlouhá sukně, jenže… Přístavní město a sukně to není úplně ideální nápad, tady někdo zapomíná přemýšlet. Ale zase vzdušnější oblečení jsem si vybrat nemohla, prostě blondýna.

Předpověď hlásí den bez deště, ale opak je pravdou, při cestě k přístavu nás doprovází studené kapky deště. Po cestě obdivujeme místní architekturu, navštěvujeme obchody a já velkou část výletu chytám sukni, někdy více, jindy méně úspěšně. Sice máme jízdenku na městskou hromadnou dopravu, ale záhadným způsobem se ve chvíli, kdy máme v plánu vyrazit směrem k vlaku ocitáme v ulici vedle nádraží. Místní nádraží je velkolepé, připomíná mi záběry z Harryho Pottera, jehož suvenýry jsou snad v každém obchodě. Také mám pocit, že jsem na nějakém podobném nádraží už byla, ale doteď nevím, zda to bylo ve skutečnosti nebo v nějakém snu.

Příjezd máme vypočítaný tak, abychom se stihli vrátit na večeři, kterou máme plánovanou v místní restauraci. Specialitou jsou takzvané Flammkuchen, tedy tenké těsto s vybranou oblohou. Známí nám sdílejí také informaci, že tento pokrm vznikl tak, že pekař potřeboval zjistit, jaká je teplota pece, proto do ní vložil část těsta a podle délky pečení určil, zda a případně jak je potřeba teplo upravit. Vzhledově připomíná pizzu a pochází z Alsaska, tedy východní části Francie sousedící s Německem. Právě ve Štrasburku jsme loni poprvé tento pokrm ochutnali.

Úterý

Plánovaný ranní budíček nevychází podle představ, ale i tak se na cestu vydáváme poměrně brzy. Dnes je na programu přejezd do Holandska, návštěva města Giethoorn a delfinárium. Hned na hranicích potkáváme první typický nizozemský mlýn, tím ale tato přehlídka na dlouhou dobu končí.

Zajímavé mi připadá to, že v nočních hodinách je na dálnici povolená rychlost 120 km/h, přes den je tato hranice o 20 km/h nižší. Každých 100 metrů je umístěná značka s označením toho, na jakém kilometru se nacházíte a také informace o maximální povolené rychlosti.

Giethoorn

Pochmurné počasí nás doprovází i v dalším státu. Návštěva města je sice rychlá, ale i tak začínáme nasávat místní atmosféru. Typickou lodní dopravu zažíváme z jiného úhlu při přejezdu zvedacího mostu. Poté už nám nic nebrání vybrat se na cestu směrem k hlavnímu bodu dnešního dne. 

Delfinárium

Byla jsem tu před šesti lety, jsem tu zas. Není to typické delfinárium, kde zvířata bývají výhradně v bazénech. Zde mají otevřený prostor a mně osobně místní prostředí uchvátilo. Přírodní a přirozené prostředí je znatelné také na kvalitě vody, která je ovlivněná okolními vlivy a teplotami. Doporučuji koupit vstupenku online, my jsme je získali za téměř poloviční cenu.

V parku mají telefon, který převádí zvuky vydávané delfíny na námi slyšitelné. Lze tak odposlechnout hned několik rozhovorů těchto úžasných zvířat. Stíháme většinu představení, při kterých jsou zmíněny jejich typické vlastnosti a dovednosti, bohužel všechno ale v holandštině. Před odchodem se loučíme s delfíny, kteří zrovna dostávají večeři.  

Poslední cesta nás čeká do městečka Naarden, ve kterém jsem strávila téměř rok svého života. Po večeři ještě vyrážíme pozdravit část rodiny, dáváme si zmrzlinu a dostává se nám okružní jízdy po okolí s výhledem na již zmiňované mlýny. No a pokračování zase příště…

Článek Náhled do letošní dovolené po západní Evropě | Německo a Holandsko se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Plánování začalo už několik měsíců dopředu, ale pouze tím, že jsme si předdomluvili místa, kde složíme hlavu. Loni naše cesty vedly do Lucemburska, tam letos máme namířeno také, k tomu ještě navíc Německo, Holandsko, Švýcarsko a Rakousko. Výhoda je ta, že na všech místech kromě posledních dvou jmenovaných máme nějaké zázemí a známé. Poté ale přípravy pomalu utichly až téměř do posledního týdne, kdy jsme pomalu ale jistě s přípravami začali.

Sobota

Naše první cesta vede do Německa, je to ta nejdelší cesta zdolaná během jednoho dne, která by nás měla čekat. Startovní čára a stejně tak i cílová je postavená v Jihlavě. Odtud se tedy v sobotu v 10 hodin vydáváme do severního Německa. Očekávaná délka trasy je necelých 800 km, tedy skrz velkou část Německa, ale po dálnicích. 

První zádrhel nás čeká ještě před přejezdem přes hranice, plánovali jsme oběd v českém mekáči. Kilometry do hranic ubíhají rychleji než vidina naší šance na českou svačinu. Přes hranice přejíždíme ani nevíme jak, i když kecám, protože na poslední chvíli vypínáme na navigaci upozornění na radary a policii. A tak jsme se po přibližně třech hodinách cesty rozhodli pro zpracování doma připravené svačiny. Ne, nejsme správní Češi, ani řízky ani toasty u nás nenajdete. Vzhledem k potřebě úklidu lednice bylo rozhodnuto, že si uděláme závitky. Tak jsme do těla místo jídla na přepáleném oleji dali něco zdravého. 

Problém na první zastávce

Při výjezdu z odpočívadla na nás ale čeká další nemilé překvapení, přestala nám fungovat naše navigace Waze, vlastně celé CarPlay. Ještě, že máme v dnešní době ty internety, s mým úžasným orientačním smyslem bychom místo v Německu skončili někde ve Francii. Dočasným, ale ne zcela uspokojivým řešením je spuštění interní navigace. Jako správní ajťáci jsme se rozhodujeme pro postupné vypínání různých služeb, restartování zařízení, ale bez výsledku. Po nějaké době zkoušíme internety a s problémem se svěřujeme strýčkovi Google, ten z našich příkazů také není moc moudrý, rady byly stále jedny a ty samé. 

Snahu ale nevzdáváme a probíráme se k uspokojivějším návrhům řešení našeho problému. A nakonec jsme ho našli, restartovat rádio, ale ne jen “na oko”, ale pořádně. Krásných 15 vteřin podržení vypínacího tlačítka a voilà, jsme zpět.

Čím severněji se nacházíme, tím horší nám připadá počasí. Plánovanou trasu zakončujeme v německém městečku Oldenburg, ve kterém nás zítra čeká snídaně a prošmejdění blízkého okolí. Nakonec s námi do města přijelo i pěkné počasí. Ještě před ulehnutím do postele jsme si stihli zahrát dvě stolní hry, a to karetní Abluxxen (Linko) a poté Magic Maze, který nás bavil nejvíc.

Neděle

Ráno je možné zůstat v posteli déle než obvykle, to vítáme s otevřenou náručí, a to ještě nevíme, co nás dneska čeká. Cesta na kole na snídani trvá několik minut, jedná se o první z mnoha cest, které jsou pro nás dnes na kole připravené.

Koffie Kliek (respektive Appeltje Café & Pâtisserie Oldenburg) nabízí útulné prostředí a je nutné mít rezervaci. Dali jsme si Classic Breakfast a pancakes – radost pohledět. 

Spokojení se vydáváme napříč městem, jediná nevýhoda je ta, že v Německu toho v neděli moc otevřeného není. Ale i tak procházíme park, jehož součástí je i expozici s nejrůznějšími rostlinami. Ještě nám ani nestačilo vytrávit a vrháme se na další pochutinu.

Tentokrát zmrzlina

Dámy a pánové, měla jsem zmrzlinové špagety! No a co je neuvěřitelné je to, že ta zmrzlina byla fakt studená, nechápu. Kromě zmraženého mozku mi zmrzly i zuby

Nastává chvilkový odpočinek a přichází nejvyšší čas vyrazit na večeři. Jídlo, už zase?! Sice máme rezervaci, ale systém s tímto naším tvrzením nesouhlasí. Štěstí je, že jsou volné stoly, jinak bychom si počkali. Dávám si místní cider. Chvíli váháme nad místní nabídkou 6x 0,1l ochutnávkou piva (tzv. pivní trojúhelník), té ale nakonec odoláváme.

Cesta zpět, když jste posilnění alkoholem a máte plné břicho, to je to poslední, co by člověk chtěl. Navíc i ostatní cyklisté a chodci se zdají být trošku pod parou, protože cesta není tak klidná jako předchozí. Večer už poslední aktivita, hra Wizzard, kde nakonec k překvapení všech nikdo neskončil v záporném počtu bodů.

Brzy se zase ozvu s pokračováním.

Článek Náhled do letošní dovolené po západní Evropě | Část první se nejdříve objevil na Lucka Stefani.