Mnozí z nás jako malí začínali pravidelně každý rok psát dopis se stejným oslovením – ‘Milý Ježíšku…‘.
Časy se mění, a tak i přání, které se v dopise zmiňují nebo se vyřknou, se liší. Buďto na základě toho, že nám opravdu Ježíšek minulý rok přinesl to, o co jsme ho prosili. Nebo to mohlo být proto, že prostě ta věc už je pasé a nadále nás nezajímá. V neposlední řadě to ale může být z důvodu toho, jak rosteme, získáváme více zkušeností a mění se náš pohled na svět…
Madýda
Tak a teď pozor… Nevím, zda si někdo z vás ještě pamatuje, jaké bylo vaše přání někdy ve dvou letech (spíš někdy v roce a půl). Nebyla jsem vůbec náročné dítě, protože to, o co jsem Ježíška žádala byla jen a pouze ‚madýda‘. Jednoduše mandarinka, nic jiného jsem nepotřebovala.
Lék na samotu
Hrát si ve školce bylo fajn, měla jsem i hodně kamarádů, ale někdo mi chyběl… A tak jsem si před nástupem do školy napsala o speciální dárek – sourozence. Myslím, že mi nezáleželo, zda budu mít sestřičku, nebo bratříčka, ale potřebovala jsem někoho po svém boku. A jaká to byla radost, když mi pod stromeček přistál dopis od Ježíška! V dopise stálo, že se moje přání splní a budu mít sestřičku.. Přijde mi neskutečné, že Katie je vlastně moje vánoční přání 🙂
Vlastně pořádně ani nevím, o jaké dárky jsem si následné roky psala, ale mám tušení, že to povětšinou byly nějaké hmotné věci – například takový kočárek na panenky, ve kterém nakonec skončila stejně moje ségra ♥
Z mého pohledu mi přijde, že jak člověk dospívá, začíná se oprošťovat od materiálních věcí. Postupně si začíná přát takové věci, které je více a více těžší splnit. Mezi tyto přání patří například zdraví všech v rodině, štěstí, mír na zemi nebo jednoduše co nejvíce stráveného společného času.
Pamatujete si některé ze svých vánočních přání? Posílali jste Ježíškovi dopis?
A jak na Vánoce nahlížíte v dnešní době? Budu ráda,
pokud se s vašemi pocity zmíníte do komentářů 🙂
Lenka
16.12.2018Posílala jsem. 😀 Jako malá jsem chtěla nějaké panenky, domečky a podobné hračky. Pamatuju si, že jsem si asi čtyři roky po sobě přála takový malý přístrojek na tvorbu samolepek a nikdy jsem ho nedostala. 😀 Teď toho chci každý rok čím dál tím míň a jen samé praktické věci. 🙂 Teď mi největší radost udělají ty ponožky s nějakými hezkými motivy, kosmetika a tak. 🙂
I am Lenka
Lucka Stefani
18.12.2018Ten přístroj na samolepky myslím, že vím, o co se jedná, taktéž jsem na něj pokukovala 🙂 Ano, ano, přišel čas zejména na praktické věci, to úplně chápu 🙂
Bára
16.12.2018Miluju dárky – ráda je dávám a přiznávám, že i dostávám. Ale kdybych měla letos psát Ježíškovi, asi by v dopise stálo jen „Milý Ježíšku, děkuju, že můžu být na Vánoce doma.“ Jsem na Erasmu a po tak dlouhé doby bez přítele, rodiny a kamarádů (i když tady jsem potkala skvělé lidi) dělá z Vánoc doma výjimečnou událost i bez dárků. A klidně i bez stromečku. 🙂
Lucka Stefani
16.12.2018Barčo úplně chápu jak to myslíš, měla jsem to stejně, když jsem byla jako au pair 🙂 Tak to si ten čas doma náležitě užij.
Janina
16.12.2018To je moc hezký takhle vzpomínat ☺️
Mě vždycky (už odmala) udělá radost knížka 🙂 a mám ráda i měkké darečky😁
Lucka Stefani
18.12.2018Knížka by pod stromečkem neměla chybět, s tím každopádně souhlasím 🙂
Andrea V.
17.12.2018Kreslily jsme se sestrou pořádně dlouho, a drtivou většinu těch kreseb má mamka schovanou. Šílený pohled občas po těch letech 🙂
Lucka Stefani
18.12.2018To je super, pak člověk může zavzpomínat. Nám rodiče taktéž dopisy schovávají. Až budu mít děti, tak bych pak ráda porovnala, o co jsem si psala jako malá já a o co si budou psát moje děti 🙂 Jsem na to zvědavá..
Dívka s inteligentní přezdívkou
17.12.2018Co si pamatuju, tak jsem si pár let po sobě psala o domeček pro panenky. Dostala jsem akorát kuchyňku 😀
Teď dva roky po sobě jsem si nic extra nepřála, ale to je nejspíš tím, že si teď radši věci kupuju sama.
Lucka Stefani
18.12.2018Ano, to je také věc, kterou jsem tam měla nejspíš zahrnout, že postupem času už si většinou pak tu danou věc koupíme 🙂 S tím domečkem mě to mrzí, ale kuchyňka zní také jako krásný dárek 🙂
Aleš Otava
18.12.2018Tak jo, je čas přiznat jedno z největších tajemství mého života – posílal jsem dopisy Ježíškovi? Ano a docela dlouho! 😀 Ale samozřejmě už pouze symbolicky, či spíš trošku s nadsázkou. Ale když třeba v rodině nemáme tipy na dárky, tak si napíšeme dopis, kde se zmíníme, co a jak. Přesto se snažím do dopisu vložit nějakou tu část dětské duše a naivity 😀 Například si napíšu, že bych rád tuto a tuto knížku, ale že kdyby NÁHODOU přišel tento dárek mamce moc chudý, může mi koupit nový telefon značky Apple… 😀 Zkouším to každý rok a mamce dárek nikdy chudý nepřišel… 😀 😀 😀
Lucka Stefani
18.12.2018Buď v klidu, Tvé tajemství je u mě v bezpečí 😀 Teda až na to, že je to na internetu, no.. Ale úplně to chápu, máme to podobně. Tak uvidíš, třeba jabko někdy přijde 😀
Leník
20.12.2018Ta sestřička je skvělá :D. Já mám ségru, dvojče (dneska máme 18 :D). Je to hrozně super. Protože vždy ji mám po svém boku. Ať jsem někde poprvé, např. tábor, střední škola (ano, jsme spolu i na střední. Sedíme spolu :D). Je to nejbližší člověk v mém životě. Myslím, že spolu máme ještě větší pouto, než ostatní sourozenci. Protože jsme dvojčata. Někdy si např. broukáme stejnou písničku :D.
Já jsem si přála bárbínky, auto a dům pro ně :D. Postupem času koloběžku, tenisový batoh a teď hlavně knížky 🙂
Lucka Stefani
21.12.2018To je super, že máš se segrou takový krásný vztah 🙂
Janinka
22.12.2018Přání Ježíškovi jsem posílala, dokonce mám ústřižek s oslovením stále v peněžence. A to už má dobře přes třicet let a pořád drží :). A máš pravdu, čím je člověk starší, tím víc si přeje věci, které se koupit nedají. A já ještě miluji měkouše :).
Petra
28.12.2018Trénuji děti v hasičském kroužku a když jsem se jich zeptala, co by chtěly od Ježíška, nestačila jsem koukat. Upřímně jsem litovala rodiče, protože to byly samé drahé věci. Samé lego, roboti..
Lucka Stefani
2.1.2019Úplně vím, co myslíš.. Také jsem se takto ptala a dokonce jsem se i opovážila zeptat ‚a to si Ježíšek může z toho seznamu dárků vybrat, ne?‘. Málem mě probodli pohledem, že jako ne, že všechno to, co řekli, to si přece přejí! :/
Jana
6.1.2019To je roztomilý….ale takové mandarinky, jó, to by bylo něco pro mě 😀
Já si pamatuji, jak jsem psala o věci na panenku….vzala jsem katalog a skoro všechno opsala, haha. A máš pravdu, teď si člověk přeje to, co si za peníze nekoupí, nebo je rád, když je v kruhu nejbližších. 🙂
Lucka Stefani
7.1.2019Ano ano, je úplně zřejmé, proč si každoročně dají hračkářství s reklamou tolik záležet 🙂
Michaela
6.1.2019Souhlasím, také si postupem času více přeji to, co se nedá koupit. ♥ Ikdyž neříkám, že nějaké materiální věci si taky nepřeju, ale ty jsou zase moc drahé. 😀
Lucka Stefani
8.1.2019Děkuji za reakci 🙂 Je super vědět, že to takto cítí více lidí 🙂
Ivana Složilová
16.1.2019To s tou sestřičkou je krásné 🙂 To my jsme si s mladším bráchou (o 3 roky) psali o dalšího sourozence několikrát, vždy jsme to i oba podepsali a dali to podepsat i taťkovi, ale mamka furt nic. Pak až mi bylo 13 nám oznámili, že budeme mít sourozence, což už bylo v době, kdy mě začali zajímat spíš kluci popravdě, a ne houpání kočárku 😀 Každopádně teď jsem moc ráda, že mám ještě dalšího brášku a mrzí mě, že s ním netrávím víc času, protože jsem většinu roku v Praze.
Lucka Stefani
18.1.2019Děkuji 🙂 Je zajímavé slyšet, že někdo měl taktéž stejné přání, ale to s tím taťkovo podpisem mě podbavilo 😀 Věřím tomu, že si společně strávený čas náležitě užíváte 🙂