Když se daří, tak se daří.. No a musím říct, že za těch pár měsíců v Holandsku se mi ‘podařilo‘ opravdu nemálo věcí. Během měsíce se mi podařilo záhadným způsobem rozbít sklo na iPadu i přesto, že mám na displeji ochranné sklo právě na tyto případy. Záhadou je také, jak se displej rozbil. Jednou v sobotu jsem přijela domů na kole, kde jsem s sebou tablet neměla a ve chvíli, kdy jsem jej zvedla ze stolu, tak zjišťuji, že přes displej je nějaká prasklina. První se domnívám a doufám, že jde právě o ochranné sklo, ale opak je zřejmě pravdou.
No a teď, tento týden.. Šikovná já..
Na stole mám skleničku s vodou i notebook. Všichni už asi tuší, co přijde. Chvíle nepozornosti a voda se dostává do klávesnice. Notebook asi nemá až takovou žízeň, protože jediné, na co se zmohl, bylo jedno loknutí vody. Ale samozřejmě i toto s sebou nese následky. Počítač samozřejmě ihned vypínám a snažím se všechnu vlhkost dostat pryč. Poté chvátám pro Roos do školy, a tak díky tomu je počítač pár hodin vypnutý a odpojený od baterky. A právě po těch pár hodinách se mi daří tuto skutečnost úplně vypustit z hlavy a já hloupá večer notebook zapínám, aniž bych se na internet podívala, jaké kroky jsou v tomto případě nejlepší podstoupit.
Ono vlastně všechno první je fajn.. Zapnutí probíhá bez problému, přihlášení taktéž a nějakou dobu stále žiji v tom, že se vlastně nic nestalo.. Tento klid ale netrvá dlouho, předtím než vyrážím na gymnastiku, tak mám v plánu odepsat na Skype rodičům, ale?! Funguje mi pouze pár písmen.. Co jiného by mě napadlo, než počítač restartovat. Naštěstí mi můj šestý smysl něco prozrazuje.. ‘Když ti jde jen pár písmen, jak se potom chceš přihlásit?‘…
A doprčic.. Začíná chvíle paniky, ale po chvilce zamyšlení je řešení na světě.. Na internetové stránce, na které jsem chvíli předtím byla určitě nějak dám heslo dohromady.. Písmenko po písmenku – kopírovat a vložit. Takto jsem schopna po nějaké chvíli zrušit heslo na přihlášení. Zrušeno, zkouším restart.. Vypadá to v pořádku, pouze klávesnice je stále ve stejném stavu. No, ale po pár minutách se počítač vypíná a já mám po srandě.. Vlastně až v tuto chvíli si uvědomuji souvislost klávesnice – voda!
Voda sem, voda tam
Počítač se snažím zapnout, ale skoro nenaskakuje, a tak jej vypínám a začínám hledat rady ‘co dělat při polití klávesnice notebooku‘ – vyndat baterku, z nabíječky a nechat vyschnout 1 až 2 dny.. HUPS! Tak to jsem asi prošvihla. Ale říká se, že je lepší pozdě, než nikdy.. Dva dny utekly, jako voda (?!) a já stále doufám, že vše bude tak nějak v pořádku. Víte co, když nemáte naději, tak nemáte vůbec nic. A musím říci, že v tomto mě právě naděje držela nad vodou (proč doprčic je všude ta voda?!). Při zapnutí ale přichází ŠOK.
Notebook začne neskutečně pískat (později zjišťuji, že jde o nějaké hlášení BIOSu), pokládám na něj mikinu a bundu, ale i tak je ten hluk slyšet (teď to zní komicky, ale v tu chvíli jsem nevěděla, co dělat). Každopádně tento hluk mizí asi po 5ti minutách, během kterých na obrazovce bylo ‘načítání souborů‘ a následuje další ŠOK. Okno, ve kterém je napsáno ‘počítač nelze spustit‘. V tuto chvíli na pár sekund ztrácím naději, ale přemáhám se a čtu dál..
Následuje možná i více než hodina, ale počítač se sám od sebe restartuje a naskakuje logo Windows. A?! Heslo? Počítač se totiž vrátil do stavu, kdy byl naposledy bez problému vypnut a zapnut. Naštěstí mi taťka Roos zapůjčil USB klávesnici, a tak heslo není až takový problém tentokrát zadat. Po načtení všech složek mi vyskakuje upozornění, že Avast je vypnutý. I tato maličkost stojí hodně času, protože se Avastu nechce změnit stav na ‘zapnuto‘.
Přichází další překvapení..
Zjevně nefunkční klávesnice se zbláznila a píše samé ‘é‘, díky čemuž je problém dostat se do nastavení, vlastně kamkoliv. Cokoliv totiž otevřete, ihned se tam prokleté ‘é‘ začne psát milionkrát za sebou.. A co teď?? Restart s tím, že budu doufat, že to poté bude v pořádku? Ale stále musím myslet na to, že budu muset zadávat heslo – opět..
No vypadá to, že se počítač brzy zblázní, tak vypínám a doufám, že přijde k rozumu. Po následném zapnutí ale téměř změna nenastává. Po vypětí všech sil se mi daří smazat všechna napsaná písmena a zadat heslo – netuším jak se mi to daří.
Jakmile se počítač načetl, klávesa je na pár chvil zřejmě unavená a mimo provoz, a tak rychle v nastavení ruším zadávání hesla a následně jedeme zase od znova. Momentálně si zazálohuji zbytek souborů a zřejmě počítač odnesu do opravny, zdali by mi odpojili kabel spojující počítač a klávesnici, abych měla klid.
Většinu času je zřejmě stisknuté nějaké tlačítko, někdy mé oblíbené ‚é‘, ale pak také zřejmě nějaké jiné, protože počítač dává hlasitě najevo, že stlačuji tlačítka, které není možné zobrazit na obrazovce, protože nejsem v režimu psaní. Taťka Roos má stále mnoho naděje, a tak se domnívá, že možná i v opravně budou schopni dát klávesnici notebooku opět do provozu.
A ještě poznámka
Klávesnici, kterou mám půjčenou, rodinka normálně využívá, a tak se rozhoduji, že si nějakou klávesnici koupím. Jednu bluetooth mám doma, ale jaksi se jí nechce s počítačem komunikovat (ve specifikacích stojí, že je vhodná pro tablety a mobilní telefony, tak možná tam je problém??). Kupuji si jinou opět bluetooth – nepoučitelná já! – a opět stejný problém, a tak ji ještě ten den jdu vrátit do obchodu, kde mi bez problému vracejí peníze.
Jsem rozhodnutá, že ať to stojí kolik chce úsilí, tak klávesnici zprovozním. Po asi 20ti připojeních se počítač s klávesnicí vzdávají a seznamují. Jako zázrakem už je vše v pořádku – teda v rámci možností. Držte prosím pěsti, aby se vše co nejdříve vyřešilo. Vím, je to elektronika, ale bez ní nemohu pracovat na 100% na tom, co mě baví (mám problém i přidat článek) a je problematické být v ‘lepším‘ kontaktu s mojí rodinkou.
Lucka Stefani