‘Díky‘ problémům s angličtinou jsem začala hledat činnost, která mě bude bavit a přiučím se díky ní nějaké anglické slova a fráze. A právě tímto začala etapa psaní dopisů s lidmi po celém světě!

V době, kdy jsem studovala na střední škole, tak jsem měla problémy s angličtinou. Na základce jsem měla jako první jazyk němčinu, a tak jsem v osmé třídě přibírala druhý jazyk, již zmiňovanou angličtinu. Celá doba studia na ZŠ probíhala stylem představení toho, že v angličtině existuje několik časů. Matně si vybavuji, že nám učitelka řekla pár základních informací o přítomném času prostém, průběhovém a minulém. Naopak poměrně živě (mám doma i papír, který tuto vzpomínku potvrzuje) si vybavuji, že jsme se nazpaměť učili několik desítek nepravidelných sloves – zda jsme tyto slovesa uměli použít, zůstává otázkou…

S tímto minimem jsem tedy ze základní školy vycházela. Na střední jsem měla opět dva jazyky – němčinu a angličtinu. Němčinu jsme měli mít vyučovanou pro pokročilé a angličtinu jsme měli jet od začátku. Ve výsledku to ale probíhalo trošku jinak. Němčinu jsme se začali učit od začátku, bylo to rychlejší, ale pro mě to bylo všechno opakování. Tímto, možná i rychlejším tempem ale začala výuka i angličtiny. A to byl pro mě problém. V tu dobu jsem tedy začala chodit na kurz angličtiny, abych základy probrala v dostatečně klidném tempu. Když už jsem měla v angličtině trošku přehled (čti: uměla jsem se představit a říct pár vět), tak jsem začala hledat něco, co by mě bavilo a zároveň by mě to posunulo v angličtině na vyšší level.

Přesně v té době jsem se začala zajímat o výměnu dopisů s lidmi z celého světa. Na internetu jsem nalezla stránku interpals.net, kde jsem začala shánět první ‘pen pal‘ přátele (v překladu pen pal znamená kamarád k dopisování). Pár dní jsem zjišťovala, jak stránka funguje a třeba i to, že je lepší si zablokovat uživatele pocházející z Turecka. Po prvních několika neúspěších jsem nalezla člověka, který byl ochoten s mojí ‘Google‘ angličtinou pomoci. Na základě mnou napsaného dopisu mi radil, jak by bylo lepší, aby ta a ta věta zněla. Jednoduše mi dělal korekturu pro začátečníka – nesnažil se mě učit obtížné slovíčka, ale snažil se, abych alespoň pomocí své supr čupr slovní zásoby byla schopna napsat to, co mám na srdci. A ještě k opravě přidal nějaký dopis od něj.

Tomuto člověku vděčím za prvotní nakopnutí v angličtině.

Přicházeli další a další, ale vždy se naše komunikace přerušila po pár dopisech. Sem tam nějaký dopis přišel a nějaký odešel. Ale poté mi začalo dopisování chybět, a tak jsem se rozhodla hledat nové osoby, které by si chtěli dopisovat. Začala jsem hledat na jiné stránce, spíše v aplikaci – Instagram. Zjistila jsem, že zde existuje mnoho profilů, které se snaží zprostředkovat jednoduší hledání nových přátel na dopisování. Sepsala jsem tedy pár řádků a odeslala. Postupem času mi začalo chodit mnoho návrhů na dopisování. Momentálně mohu říci, že jsem si dopisovala s lidmi z většiny kontinentů. Antarktidu asi nezvládnu, ale Jižní Amerika je pro mě výzvou… Pro dokreslení představy mám zde výčet několika států, ze kterých jsem měla/mám penpal přátele – Kanada, USA, Austrálie, Jižní Afrika, Thajsko, Srí Lanka, Itálie, Belgie, Bělorusko.. A teď nově Anglie 🙂

Ten pocit, když vám přijde dopis z druhé poloviny zeměkoule je úžasný! Nebo si představte, že s člověkem z Thajska, se kterým jste se seznámili přes dopisy, sledujete online přenos koncertu…

Lucka Stefani ♥

21