Dnešní článek bude poslední povídání o několika měsíčním dobrodružství v Holandsku jako au pair. Z Holandska jsem se vrátila již před delší dobou, ale měla jsem předpřipravený článek jako celkové ohlédnutí na tuto zkušenost. Chtěla jsem článek napsat s nějakým časovým odstupem (ale nenapadlo mě, že to bude tak dlouho..), aby pocity nebyly zkreslené návratem do ČR – no člověk si musí umět všechno odůvodnit, že?

Během pobytu v Holandsku jsem si napsala pár otázek a tady jsou i některé odpovědi!

Nejlepší pocit?

→ Před Vánocemi, když mi aupair rodina během mého výletu vyzdobila můj pokoj vánočními dekoracemi.. Přišlo mi to jako gesto ‘jsi součást naší rodiny‘.. → Když mi Roos řekla, že by mě chtěla jako sestru..

Nejhorší pocit?

→ Asi bych řekla že ‘nemoc‘.. Nebylo mi zcela dobře, ale stejně jsem se musela postarat o Roos, ale hlavně o sebe.. No jo, když je mi ouvej doma, tak mi maminka uvaří čajíček..

→ A také taková ta bezmoc, když jsem nacouvala do skříňky na elektriku. Taťka Roos byl úplně v pohodě, ale já jsem z toho byla špatná.. Nabourala jsem cizí auto, v cizím státě a povědět v šoku, kde se nacházím, taktéž nebylo snadné.

Pár slov o agentuře?

Do Holandska jsem vycestovala s Babs Au Pair Agency. Jde o agenturu sídlící v Holandsku, ale její provozovatelka je z Česka, tudíž je vše možné domlouvat v češtině. Při domlouvání rodiny bylo vše v pořádku, při následném pobytu v zahraničí ale byl s agenturou menší problém s komunikací – odpovědí se mi dostalo třeba až za 14 dní. Naštěstí jsem s rodinkou neměla žádný problém, a tak šlo spíše o informativní otázky. Ale pravdou je, že smlouvu, kterou jsme společně s agenturou pozměňovali (změna pozdějšího data odjezdu) mi nedorazila do této doby. Momentálně už u mě o nic nejde, spíše jsem chtěla uvést názorný příklad.. → Pár slov o agentuře také ve článku: článek1, článek2

Pár slov o rodince?

Při podmínkách s agenturou jsem řekla, že bych chtěla pouze do úplné rodiny, nakonec to tak nedopadlo, ale v tomto ohledu jsem se nesetkala s žádným problémem. Rodinka ke mně byla velice milá, nápomocná a myslím, že jsme si společně ve všech případech dokázali vyjít vstříc. Šla jsem do cizí země, k cizím lidem, ale pokud by každá au pair měla zkušenost jako já, myslím, že by žádná nemohla být zklamaná..

Co tě zaujalo?

Zaujala mě skutečnost, jak jsou lidé v Holandsku pohodoví, nápomocní a milí. A abych nezapomněla, byla jsem hodně ‚paf‘ z toho, jak zde každýzvládá (až na jednu osobu za celý pobyt) při nejmenším základy angličtiny, je tomu proto, že téměř všechny (až na dětské) filmy jsou v původním jazyce s titulkami v holandštině – to bych zavedla i u nás!!

Přístup lidí v Holandsku?

→ Jak už jsem se zmínila, tak jsou Holanďané milí a nápomocní. Jdete si takhle po ulici a všichni vás zdraví a usmějí se na vás – ty lidi jste nikdy neviděli, ale pro ně je to něco zcela normálního.. → No a pak je tu jedna velice vtipná věc.. Když jsem jednou byla s Roos na hokeji, tak se se mnou začal bavit její trenér (skutečnost, že jsme se bavili v angličtině, mu zřejmě nedocvakla), protože se mě na plnou pusu zeptal, zda jsem sestra nebo máma Roos.. No a od té doby se mnou už nikdy nepromluvil… 🙂

Co by jsi si chtěla přivézt?

No kdyby to šlo, tak tu pohodu lidí, vstřícnost, přejícnost a usměvavost.. Tady mi to hodně chybí, je pravda, že už jsem několikrát automaticky někoho pozdravila a ve většině případů na mě ta osoba kouká jako na mimozemšťana. Nebo když jsem jela v autobuse první den školy, tak do 14h bylo jízdné zdarma a strojek na označení byl vypnutý. Nějaké děti nastupovaly předními dveřmi (takže u řidiče) a byly zmatené, že strojek nejde – řidič a ani jeden jediný cestující nebyl schopen otevřít pusu a tuto skutečnost vysvětlit (a já jak blázen za nimi šla přes autobus, abych jim řekla, jak to ve skutečnosti je)..

Čemu jsi se přiučila?

No jela jsem tam s obavou řídit a mluvit anglicky. Myslím, že až na jeden zádrhel v řízení, jsem si za volantem o mnoho jistější a co se týče angličtiny, tak jsem se samozřejmě naučila plynule komunikovat a objevila jsem mnoho nových slov. Zároveň si myslím (a podle mého to není pouze můj vlastní pocit), že jsem se naučila ptát se na otázky, co mě zajímají (být v komunikaci více průbojnější) a říkat naplno to, co si myslím (alespoň z části)..

Stálo to za to?

Na 100% ANO!

Šla by jsi do něčeho podobného znova?

Ano, pokud bude možnost, tak bych časem do něčeho podobného chtěla jít znovu.. Tímto bych zřejmě uzavřela kapitolu ‚Au Pair Holandsko‘. Tak třeba někdy přibude něco dalšího…

Lucka Stefani

18