Časy se mění, a tak i přání, které se v dopise zmiňují nebo se vyřknou, se liší. Buďto na základě toho, že nám opravdu Ježíšek minulý rok přinesl to, o co jsme ho prosili. Nebo to mohlo být proto, že prostě ta věc už je pasé a nadále nás nezajímá. V neposlední řadě to ale může být z důvodu toho, jak rosteme, získáváme více zkušeností a mění se náš pohled na svět…

Madýda

Tak a teď pozor… Nevím, zda si někdo z vás ještě pamatuje, jaké bylo vaše přání někdy ve dvou letech (spíš někdy v roce a půl). Nebyla jsem vůbec náročné dítě, protože to, o co jsem Ježíška žádala byla jen a pouze ‚madýda‘. Jednoduše mandarinka, nic jiného jsem nepotřebovala. 

Lék na samotu

Hrát si ve školce bylo fajn, měla jsem i hodně kamarádů, ale někdo mi chyběl… A tak jsem si před nástupem do školy napsala o speciální dárek – sourozence. Myslím, že mi nezáleželo, zda budu mít sestřičku, nebo bratříčka, ale potřebovala jsem někoho po svém boku. A jaká to byla radost, když mi pod stromeček přistál dopis od Ježíška! V dopise stálo, že se moje přání splní a budu mít sestřičku.. Přijde mi neskutečné, že Katie je vlastně moje vánoční přání

Vlastně pořádně ani nevím, o jaké dárky jsem si následné roky psala, ale mám tušení, že to povětšinou byly nějaké hmotné věci – například takový kočárek na panenky, ve kterém nakonec skončila stejně moje ségra 

Z mého pohledu mi přijde, že jak člověk dospívá, začíná se oprošťovat od materiálních věcí. Postupně si začíná přát takové věci, které je více a více těžší splnit. Mezi tyto přání patří například zdraví všech v rodině, štěstí, mír na zemi nebo jednoduše co nejvíce stráveného společného času.

Pamatujete si některé ze svých vánočních přání? Posílali jste Ježíškovi dopis?
A jak na Vánoce nahlížíte v dnešní době? Budu ráda,
pokud se s vašemi pocity zmíníte do komentářů  

Článek Milý Ježíšku se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Dneska je úterý a jsme objednaní na úřad, kde se má minulá au pair odhlásit od pobytu a já bych se měla naopak přihlásit. S sebou si beru pas a známý duplikát rodného listu s apostilou Přicházíme pozdě, tak paní úřednice má nějaký projev – samozřejmě v holandštině, takže nerozumím – nakonec ale vše probíhá v pořádku. Vyplňuji tento formulář – POZOR je i v češtině! Otec z host rodiny mi i tak pomáhá dotazník vyplnit – polovinu z toho proškrtává a vrací zpět úředníkovi. Kopie rodného listu, kopie pasu a HOTOVO. Dnes opět jede taťka od Roos pryč – tentokrát ale pouze na jeden den. Ve středu společně válčíme, bývalá au pair odjíždí a já vařím večeři – šunkofleky, které teda host rodinu moc nenadchly. V obchodě si kupuji typickou holandskou čokoládu ‘TONY’S CHOCOLONELY‘, plánuji ochutnat i další příchutě.

Nádherný východ slunce se přede mnou objevuje ve čtvrtek, kdy nevezu ráno Roos do školy. Mnoho fotek na tomto blogu je s upravenými barvami, u této fotky si ale změnu nedovolím dělat.

V pátek před Roos vytahuji obrázky záložek, které bychom společně mohly vytvořit. Tato ruční práce ji ale chytá více, než jsem si myslela. V sobotu po snídani Roos připravuje barevné papíry, tužky, nůžky a vše potřebné k vyrábění dalších záložek. Po obědě jedu na kole, podívat se do nedalekého obchodu, ve kterém mají jako obvykle vše, na co si člověk vzpomene.. Jelikož se mi sobotní vycházka líbila, říkám si, že v neděli také někam vyrazím.. Nedaleká pláž je jasnou volbou a myslím, že v těchto místech budu ráda trávit svůj volný čas. Relax, nikde nikdo.. Pro mě pro tuto chvíli místo číslo jedna – Goimeer.

Zdravíčko!

Místo pro relax i sport v jednom!

A po návratu z procházky mě čekalo obrovské překvapení – můj pokoj vyzdobený vánočními světýlky a stromečkem.. Prý, abych se už mohla přepnout na Vánoce..(POZN. Když jsem četla, že host family bere au pair jako část rodiny, moc jsem tomu nevěřila.. Nejen toto gesto mi ale pomáhá přesvědčit se o opaku, děkuji…)

Další týden za mnou, vstříc novým zážitkům.. Lucka Stefani

Článek Týden 49/2016 | Úřady, události se nejdříve objevil na Lucka Stefani.