Současně je to něco málo přes měsíc, od chvíle, kdy jsem vůbec poprvé vstoupila do budovy školy jako učitelka. Dále je to už nějaký ten pátek od mých prvních kroků v budově této školy. Ač každý tento krok byl náročný, tak jsem během chvíle poznala kolegyni, která dostudovala letos stejně jako já.

Vykání a tykání je vyloženě alchymie

Kapitola sama o sobě je pamatovat si, s kým jsem si potykala a komu vykám. Preventivně tedy obvykle vykám všem až do chvíle, kdy mě znovu neupozorní, že si „už přece tykáme“, já se omluvím a snažím se alespoň si zapamatovat jejich obličej. Není to totiž jen jeden kolektiv, na který si zvykám, jsou to hned tři! 

Už jsem začala přemýšlet, že bych naopak všem začala tykat, protože předpokládám, že s větší polovinou učitelského sboru si tykám. Jenže to je ještě horší, a tak jsem přistoupila na hru „když chceš, tykej, když chceš vykej„. Zatím se nikdo neozval nebo nevypadal dotčeně, plán tedy vychází.

Proč poznávám hned tři kolektivy?

Celý úvazek na žádné škole nevyšel, a tak jsem se vydala směrem dvou přibližně polovičních úvazků. Nejsem troškař, takže jsem kývla hned na dva úvazky a tři školy, tedy tři kolektivy. Pokud počítám přibližně 30 lidí na školu, máme krásných 90 lidí, a to jsem nezačala ještě ani počítat třídy a děti. Pro ostatní jsem jen jedna osoba, která do kolektivu přišla, pro mě milion jmen a obličejů.

Samozřejmě je problém v mé aprobaci, tu mám jen na informatiku. Ale řešila jsem s řediteli, že si dokážu představit učit případně i jiné předměty, jako třeba tělocvik, jen tedy určitě ne nějaké odborné předměty na střední.

Učení je fajn, jenže…

Není to jen o učení a přípravách, je to také o administrativě kolem. Na jedné škole jsme se domluvili, že budu dělat koordinátora IT. Domluvili jsme se na rozsah pouze uživatelské pomoci kolegům ve stylu „a zkoušeli jste to restartovat?„. Realita byla úplně rozdílná, ve výsledku jsem v náplni práce měla popis tak pro dva plné úvazky, ale rozsah a plat za půl úvazek. Nevadí mi pomoct ostatním, ale čeho je moc, toho je příliš.

Učení jako takové jsem si na všech školách užívala a na dvou místech stále užívám. Samozřejmostí je, že různé třídy potřebují různý přístup, ale to by se nakonec i dalo. Pravidla, která jsme si s žáky ve třídách nastavili, byla a jsou v rámci tolerance dodržována. Nová informatika týkající se výuky na základní škole je ale skok do nového, a protože jsem měla téměř každý ročník, tak bych ve výsledku hned na začátku roku musela mít podklady na všechna témata. A to nejen kvůli mé potřebě mít všechno kvalitně připravené bylo už nad mé síly.

Proto padlo rozhodnutí

Do dalších měsíců se tedy vydávám pouze s jedním úvazkem, který zahrnuje dvě školy a dva kolektivy. Ale je to místo, kde se cítím sama sebou, kde se nesnažím schovávat před kolegy a vlastně i ty podmínky shledávám lepší. 

Já se určitě zase časem ozvu, třeba s dalšími informacemi ze školy nebo s tipy na výlety, na které teď poměrně často jezdíme s přítelem

A co je u vás nového? Povídejte, přehánějte…

Článek Takový byl můj první měsíc na školách jako učitelka se nejdříve objevil na Lucka Stefani.