Jejda Lucko?! Už je druhý víkend v lednu, kde je nějaký článek?… Jo, tak přesně nějak pracoval můj mozek a ptali se lidé v mém okolí. Až se divím, že se mi nenapsal automatický e-mail

Během minulého roku jsem nevydala pár článků-nečlánků, které jsem si připravila. Všechny mají společný problém – na to, aby naplnily celý článek to bylo jen pár informací. A tak mě nenapadlo nic lepšího, než vám je dneska vydat v jednom. Jdeme na to 

Vltava žije

Každoročně se v Českých Budějovicích pořádá akce s názvem Vltava žije. V roce 2018 bylo téma s názvem ‘100’. Vlastně celý rok se tak nějak postupně slavilo 100 let republiky. Musím uznat, že téměř každý rok odtud odcházím s tím, že bych pro lepší zážitek potřebovala něco z toho vidět ještě jednou. Ne vždy se dá totiž všechno chytit na první dobrou. Jak kdyby organizátoři vyslyšeli mé přání, tento rok se show dala shlédnout vícekrát.

Celý program byl rozdělen do dvou dnů a na mnoho míst. Hlavním místem bylo náměstí Přemysla Otakara II., kde byla možnost shlédnout v několika desítkách minut klíčové události za posledních STO let. Byl to velice silný zážitek, vystoupení provazochodců jsem rozdýchávala ještě při jejich druhém vystoupení. Následně za zmínku určitě ještě stojí, že v letním kině promítali krátký video sestřih, ve kterém se zejména porovnávaly staré a současné fotografie.

Záchrana škeblí

Nedaleko mého bydliště začali vypouštět rybník. Podle místních to bylo z důvodu, že už majitel byl několikrát vyzván k opravení hráze, nikdy tak ale neučinil. A tak přijeli osoby s vyššími silami a i když si nejspíše (opět podle slov místních) byli vědomi přítomnosti škeblí v rybníce, nařídili vypuštění. Je otázka, zda by tento krok nemohl ještě chvíli počkat, ale to se už nedozvíme. Kvůli tomuto rozhodnutí bylo mnoho milionů vzácných škeblí na hranici života a smrti.

Mnoho médií se snažilo o této katastrofě informovat veřejnost a zejména díky tomu bylo mnoho z nich zachráněno. S rodinou jsme se také vydali pomoci, po příjezdu na místo jsme byli zděšeni. Mnoho již otevřených škeblí leželo kolem stále se vypouštějícího se rybníku. Společně jsme naplnili několik kýblů škeblí, které měly štěstí a dostaly se do jiného rybníka. A já jen doufám, že se všem zachráněným daří dobře.

Jsou dny…

Znáte to, jsou dny, kdy se vám daří lépe, dále jsou dny, kdy se vám daří tak nějak normálně, ale samozřejmě nesmí chybět ani dny, kdy je všechno na prd. No a nebo je den, kdy se všechno tohleto semele do jednoho. Nejsem v tom sama, že ne?

Vezmeme si část (asi tak 2 hodiny) takového ukázkového dne. Ráno jsem vstala a slunce svítilo, vše bylo krásné a pohodové. Vypadalo to na další pěkný den (bod pro mě). Dala jsem si svou oblíbenou snídani s jahodami (bod pro mě) a vše šlo tak, jak má jít podle nejlepšího plánu (bod pro mě). Po automatické aktivitě blogera – fotografování jídla – přišla ale první rána. Při ukládáni telefonu do kapsy se jakýmsi pro mě záhadným způsobem telefon rozhodl pro skok z výšky. Skok se mu podařilo namířit přímo do černého (bod pro život), teda přesněji do palce na noze. To, že jsem si v tu chvíli myslela, že mám zlomený prst (bod pro život) byla jen zástěrka. On se totiž rozmyslel, že to sklo, které má na sobě, tak přesně to sklo, rozbije (bod pro život).

Cestou do školy jsem stihla odeslat dopisy (bod pro mě), a tak mi zbývalo odepsat už pouze na jeden. Během cesty jsem si říkala, jak je úžasné, že jsem vyšla ještě dříve, než je nutné (opět bod pro mě). Aktuální stav 4:3 pro mě. Pak ale narážím na autobusy a jejich pravidelné problémy. A tak nejpozději v tomto případě se skóre přepisuje na 4:∞ pro život.

O autobusech a jejich problémech vám něco víc napíšu v příštím článku. Ještě bych všem na závěr chtěla poděkovat za úžasnou podporu v roce 2018.

Náhledová fotografie z pixabay.com

Jaký byl váš vstup do nového roku? Co říkáte na nový vzhled náhledového obrázku?
Byl to pro mě krok do neznáma, proto budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu

Článek Střípky roku 2018 se nejdříve objevil na Lucka Stefani.