Řekla bych, že jsem nikdy neměla ‚normální‘ brigádu, teda vlastně bych se asi měla zamyslet, co to za normální brigáda je? Myslím tím takovou, co se nejvíce inzeruje v různých nabídkách práce – práce v call centru, v obchodě nebo v restauraci. Ale když se nad tím zamýšlím, každá brigáda je něčím vyjímečná, tudíž žádná není normální. Určitě bych tímto článkem nechtěla jakoukoliv brigádu ponižovat nebo naopak jinou povyšovat.

Jde jen o to, najít něco, kam budete chodit s úsměvem, kam se budete těšit, nebo při nejmenším vám do této brigády nebo práce nebude vadit vstávat. 

Hledání numero uno

Začala jsem jako instruktor na tancování, poté jsem pokračovala malováním na obličej. Nyní tuto brigádu sem tam kombinuji s případnou home office brigádou. 

Jako #dreamjob bych si dokázala představit cokoliv, co mě bude bavit a naplňovat – to, co je hodně často skloňované, ale osobně vím, že to opravdu jde. Představte si holčičku, která za vámi přijde smutná a odchází kočička, která má pusu od ucha k uchu.. Určitě jsem na této činnosti mohla více vydělávat, ale pro mě je největší radostí ten překvapený obličej, ta radost  

Numero due

Malovat jsem začala jezdit také s agenturou, ale je třeba přiznat, že to je větší opruz. Agentura měla akce po celé ČR, tudíž jen cesta zabrala X hodin. Následně se všechno muselo připravit – to jsem všechno musela skloubit s malováním jednotlivých hostesek. A pak přišla hodina H, kdy jsem začala malovat. Většina akcí byla v obchodních centrech, kde byl velký počet lidí. No a samozřejmě – malování na obličej zadarmo? Tak to si přece vystojí tu frontu, která v některých případech trvala třeba i hodinu a půl. 

Z jedné akce jsem navíc odjížděla nešťastná. Ostatní členi týmu nevyřídili informaci o konci malování včas, tudíž na malování čekaly i děti, které jsem neměla možnost v žádném případě stihnout. Tuto nepříjemnost jsme si s vedením sice vyříkali, ale stejně.. No a po X hodinovém malování přišlo ještě balení všeho, co jsme ráno vybalili. A pro úplnost, samozřejmě následovala ještě několika hodinová cesta domů. 

Numero tres

Možné datumy pro malování s agenturou jsem přizpůsobovala další aktivitě – akcím s Czechitas. Zde jsem postupně začala vypomáhat jako kouč – člověk, který na workshopu individuálně pomáhá účastnicím. Přes akce pro studentky a dospělé jsem se propracovala na obtížnější pozici – práci s dětmi. Obtížnější je to zejména v tom, že mají více záludných otázek a jsou bezprostřední ve svých pocitech a objevech. Berou vás jako někoho, kdo zrovna této problematice rozumí snad nejvíce na celém světě. Takže když vám to nejde opravit, tak se vás samozřejmě zeptají, jak je to možné..  

Numero quatro

Byla jsem dokonce zkoušet i pozici pokojské, ale odpracovala jsem jeden den. Měla jsem za to dostat zaplaceno, ale bylo mi příjemnější jim ty peníze nechat a raději se tam už nikdy nevracet. No a poslední a momentálně konečná je brigáda v IT firmě, kde jsem původně nastoupila na pozici scrum mastera (jo, taky netuším, jak jsem na něco takového mohla celkem bez problémů kývnout), kterou jsem následně překopala, začala jsem testovat aplikace a teď bych chtěla trošku zabrouzdat do vývoje. 

Pro mě bylo velice důležité najít si brigádu v oboru – protože tím se člověk opravdu nejvíce naučí, to teď poznávám na vlastní kůži. No a programování, které pro mě před pár měsíci ještě představovalo stresovou zeď? Tak přesně k tomu jsem se dobrovolně v rámci firmy přihlásila, že bych ráda vyzkoušela a v této oblasti bych ráda rozšiřovala své znalosti. Sama tomu nemůžu uvěřit

P.S. Ty italské číslovky mi daly pořádně zabrat, nechtěla jsem totiž obtěžovat strýčka google, tak snad je to správně.. 

A jaká byla vaše cesta? Co vy a brigády? Máte (měli jste) brigádu v oboru, nebo zcela mimo? Která brigáda/práce vás nejvíc bavila? A máte nějaké ‚to nevymyslíš‘ zážitky? Budu se těšit na vaše zpětné vazby!

Článek Píše život | Brigáda se nejdříve objevil na Lucka Stefani.