Středa

Jelikož máme obavy z aktuálního počasí, tak na poslední chvíli ještě rušíme, respektive přesouváme schůzku se známou, kterou znám z dob, kdy jsem v Holandsku byla jako au pair. Místo aktivního dne tak nastává nařízený odpočinek, který ale vítáme s otevřenou náručí. Chladné dny nám daly zabrat. Nařízený proto, že nám ráno přichází varovná zpráva, že všichni mají zůstat v budovách a volat tísňovou linku pouze v život ohrožujících situacích. 

Do námi obývané oblasti se žene letní bouře Poly, jenž prý nemá více než sto let obdoby. Červené varování je to nejvyšší, které může v tomto případě nastat a přesně to také zažíváme. Jelikož pobýváme v podkrovním bytě, tak jsou vítr a déšť slyšet a je možné pozorovat stromy téměř se klanící k zemi. 

Všichni v našem okolí jsou v pořádku, i když následky ovlivňují mnohé. V průběhu dne se postupně mění varování na oranžové a následně na žluté. Až při poslední zmíněné barvě se odhodláváme vyjít z bytu a jet do nedalekého obchodního centra. Jednotlivé obchody ve středu obvykle zavírají v 18h, takže stíháme zařídit jen nejnutnější. 

Čtvrtek

Původní středeční plán je uskutečněn ve čtvrtek, je jím návštěva hlavního města. Z Naardenu se na kole vydáváme do Weespu a odtud vlakem do stanice Amsterdam Centraal. Máme trošku obavy, jakou neplechu v tomto městě včera zanechala Poly. Z videí na sociálních sítích to vypadá, že se z toho město nějakou dobu bude vzpamatovávat a my pravěpodobně jedeme vstříc chaosu.

Jízdenka 

Zpáteční jízdenka vychází na 7,8 €/osoba v případě, že si koupíte online jízdenku. Pokud si raději chcete koupit tištěnou jízdenku, zaplatíte o euro navíc. Ale pozor, online ticket si musíte vytisknout, případně potřebujete mít možnost zobrazit si v zařízení náhled jako na počítači (to nemám vyzkoušené, protože Safari…). Pokud se někomu tisk nepozdává, může zvolit cestu, kterou jsme se nakonec využili my. Stáhli jsme si aplikaci, do které je následně možné lístky nahrát. Na jednom zařízení (v jedné aplikaci) je možné mít nahrány lístky více osob.

Vzhůru do města

Naše obavy potvrzené nejsou, všude plno turistů, snad všechny stánky a místa se zdají, že včerejší bouři již nepamatují. Jediná místa, kde vnímáme rozdíl, jsou odpadky na některých ulicích a v některých kanálech a dva spadnuté stromy. Neříkám ale, že bouře Amsterdamem neprošla, naše cesty vedou pouze částí centra, tudíž je pravděpodobné, že záběry jsou z jiných částí. 

Nejprve se v tomto městě stáčíme doleva, kde se v nedalekých uličkách nachází Red Light District. Přijde mi, že je to typické místo pro toto město. Od mé poslední návštěvy je tu méně živo, možná kvůli času, ve kterém přicházíme. Také poměrně nedávno vzešla v platnost nová pravidla týkající se turistiky v této oblasti. Jedná se omezení velikosti skupinek a trasu, kterou průvodci s turisty procházejí.

Centrum města procházíme křížem krážem, dostáváme se tak na Bloemenmarkt, kde ochutnáváme veškeré sýry od různých výrobců, jejichž obchody se na místě nacházejí. Dále si dáváme typickou Van Stapele a před odjezdem z města také nezapomínáme na hranolky.

Místo, které určitě doporučujeme, zejména pak milovníkům kávy je kavárna Screaming Beans. Nejen, že si neskutečně pochutnáte na jejich kávě nebo Chai latte, ale tak příjemnou a bezprostřední atmosféru jsme snad nikdy nikde nezažili. S baristkou kecáme několik minut, radí nám, jak máme doma správně našlehat mléko na latté art a dostáváme ochutnávku kávy, kterou jsme si vybrali. Doporučujeme!

Náročná je cesta zpět na kole se všemi nakoupenými dárky. Předtím jsem na kole měla tašky, do kterých bylo možné cokoliv odložit, tentokrát na kole žádné tašky nemáme, proto všechno táhneme na ramenou. Cesta ubíhá poměrně rychle, takže zanedlouho už tašky shazujeme a začínáme odpočívat po náročném dni. Atmosféru jsme nasáli snad všemi smysly (víte, jak to myslím), a to jsme v žádném coffee shopu nebyli.

Pátek

Poslední den před odjezdem je klidnější, doháníme návštěvu, kterou jsme ve středu rušili. Z návštěvy v sousedním městě jedeme přes pláž do přístavu. Tam máme domluvený oběd s Roos (slečna, o kterou jsem se dříve jako au pair starala). Výborný Club sandwich zapíjím bezinkovou limonádou.

Na odpoledne máme domluvenou jízdu na lodi, jenž patří rodině, u které pobýváme. Tří hodinovou plavbu skrz město Naarden prokládáme návštěvou města a zmrzlinou. Ve městě je typické muzeum Učitele národů. 

Večer už jen balíme, protože zítra nás čeká další cestování
a pokračování v naší cestě po Evropě.

Článek Náhled do letošní dovolené po západní Evropě | Holandsko se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Jde se na to

Všechno vyřízené a ve 13 hodin vyjíždíme do Prahy na nádraží Florenc. Lístek mám koupený u společnosti Eurolines, která jako jedna z mála nabízí možnost mít s sebou 2 kufry+ příruční zavazadlo (v ceně jízdenky). Na nádraží Florenc moje sestra chytá Pokémony, díky tomu jsme schopni vynímat něco jiného než můj odjezd. Okolo půl 5 se vydáváme směrem k nástupišti, odkud má autobus odjíždět. I přesto, že na lístku stojí, že odbavení od řidiče je 30minut před odjezdem, autobus na stanovišti ještě není. Po delší době přijíždí autobus, a tak alespoň ‘poznávám‘ řidiče, kteří mě do Holandska odvezou. Kufry naloženy, vyjíždíme.

První nemilá informace, kterou během cesty zjišťuji je téměř nefunkční WiFi (během cesty, která trvá 14 hodin jsem chtěla udělat několik věcí, ale tato skutečnost mi moje plány nemálo narušila). A vzhledem k tomu, že WiFi nejde v ČR, v zahraničí počítám s možností internetu o to méně (a to mám kontaktovat rodinu přes internet!). Načtení jedné zprávy na Skype mě stálo hodinu čekání (zpráva přišla od agentury, proto jsem potřebovala vědět, co v ní stojí). Vzhledem k tomu, že si firma dává na autobusy ‘WiFi free‘ a na stránkách je ‘Jeďte online po celé Evropě‘, předpokládala jsem, že s tím mají nějaké zkušenosti, vypadá to, že ne. Ještě dodám, že ve chvíli, kdy WiFi nešla nás v autobuse bylo okolo 10ti, tudíž problém typu ‘přetížená‘ WiFi nepřichází v úvahu.

To je teda cesta

Dalším zjištěním, které je nemilé mému uchu jsou vulgární výrazy řidiče. Samozřejmě, že osoby nastupující v Německu nerozumí, co jim řidič říká, když na ně mluví česky, ale ne, pan začíná nastupujícím nadávat! Musím v tomto vyzdvihnout společnost StudentAgency/RegioJet – ta má na palubě stevarda, který alespoň anglicky mluvit umí. Když nemluví řidič, tak zajistím někoho, kdo se domluví a prostě ho pošlu s autobusem.. Řidiči na mě byli milí, ale toto mi přijde velice neprofesionální a pokud společnost bude chtít zpětnou vazbu, mile ráda sdělím mé pocity.

Po cestě zastavujeme na čerpací stanici podle mé paměti 2x. I proto si během cesty odskakuji na toaletu, kde k mému překvapení chybí toaletní papír (kdo by ho kontroloval, že?).

Během cesty dále samozřejmě byly známé zvuky mobilního vyzvánění, chrápání a podobně.. Všichni známe.. K příjemnému překvapení ale došlo na konci cesty, kdy se do mé cílové stanice – Amsterdamu – dostáváme o téměř půl hodiny dříve, i přesto, že během cesty nabíráme nějaké zpoždění.

V Amsterdamu si mě vyzvedává moje host rodina s au pair, která u nich momentálně působí a která mi v následujícím týdnu bude předávat všechny potřebné informace. Po půl hodině přijíždíme do míst mého budoucího bydliště na dalších několik měsíců. Rodinka odchází pryč, a tak to využívám ke spánku, kterého za cestu moc nebylo. Odpoledne vyjíždíme s au pair na kole do blízkého okolí. Poznávám tak město Naarden a Bussum. V AlbertHeijn obchodě narážím na potraviny, na kterých je název i v českém jazyce! Večeříme společně s rodinkou a po večeři si jdeme odpočinout.

Zase se brzy ozvu,
Lucka Stefani

Článek Odjezd a 1. den | sobota 26.11.2016 se nejdříve objevil na Lucka Stefani.