Sobota

Ještě před opuštěním Holandska navštěvujeme město Arhnem, kde měl v roce 2003, jakožto první DJ na světě svůj vlastní koncert Tiësto. Přítel jeho koncert zná z paměti a když viděl, že jedna z cest vede přes toto město, bylo jasno, kudy naše cesta povede.

U stadionu se také zastavujeme v mekáči, protože si při poslední návštěvě přítel oblíbil jeden burger. Já si objednávám happy meal a dokonce díky aplikaci máme zdarma nugetky. Na poslední chvíli si vzpomínáme na rest, který jsme málem zapomněli odbavit, a tím jsou pohledy. Nebylo nám umožněno zakoupit pouze potřebný počet známek, ale museli jsme si koupit celý arch. Potřebovali jsme tedy ještě druhou část, kterou byly právě pohledy. Teda sehnat v obchodním centru pohled se zdálo být nemožné, nakonec nás zachránila jedna slečna, která nám pár pohledů ukázala. Úkol splněn!

Dinant

Dnešní zastávka a výlet po cestě je plánován ve městě Dinant, který je rodným městem Adolpha Saxe, jenž je vynálezcem saxofonu. Na toto město jsme dostali doporučení, které rádi předáváme dál. Kvůli vysokým teplotám a nedostatku času nezvládáme všechny místní památky, ale alespoň nám to dává důvod se sem ještě vrátit.

Máme štěstí a z města si odvážíme ulovenou památeční bankovku. Dáváme si místní wafli a v obchodě s čokoládou kupujeme nejen jí, ale také se občerstvujeme kávou. Parkování jsme zvolili nedaleko centra u nádraží.

Asfaltem nám Belgie připomíná Česko, teda možná mají dokonce horší stav silnic než my. Ano, opravdu si něco takového dovoluji tvrdit. Tak děravou cestu by jim mohl kdokoliv závidět, nebo naopak?! Ještě varianta, která se nabízí je ta, že jsme na cesty celou cestu neměli štěstí.

Neděle

Protože se na nás střídání mezi teplejším a chladnějším prostředím podepsalo, konec prvního týdne dovolené věnujeme odpočinku. V průběhu dne se převážně zdržujeme na ubytování a pouze navštěvujeme náměstí v městečku Dudelange a plánujeme další dny.

Pondělí

Plánem je návštěva hlavního města, kde u jednoho parku prodává kávu Čech. Stánek se nachází nedaleko dětského hřiště, ehm, no spíš zábavního parku bych řekla. Kolem poledne s unaveným drakem v kočárku vyrážíme vstříc obědu. Na stejném místě jsme byli loni, přítel si chce znovu pochutnat na Lucemburském salátu. Já jsem letos měla Caesar salát a loni knedlíky.

Po výborném jídle se vydáváme do centra. V průběhu kochání se pokukujeme po památeční bankovce, kterou bychom rádi ukořistili i zde. Web s vydanými bankovkami se nám podařilo nalézt, ale k naší smůle neexistuje nápověda, kde bankovku hledat. Čas kvapí, a tak se vracíme zpět na ubytování. Zítra nás čeká znovu cesta za hranice, ale tentokrát s návratem zpět do Lucemburska.

Pokračování se už připravuje, bude již brzy.
Líbil se Vám článek? Můžete to ukázat srdíčkem níže.

Článek Náhled do letošní dovolené po západní Evropě | Holandsko a Lucembursko se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Středa

Jelikož máme obavy z aktuálního počasí, tak na poslední chvíli ještě rušíme, respektive přesouváme schůzku se známou, kterou znám z dob, kdy jsem v Holandsku byla jako au pair. Místo aktivního dne tak nastává nařízený odpočinek, který ale vítáme s otevřenou náručí. Chladné dny nám daly zabrat. Nařízený proto, že nám ráno přichází varovná zpráva, že všichni mají zůstat v budovách a volat tísňovou linku pouze v život ohrožujících situacích. 

Do námi obývané oblasti se žene letní bouře Poly, jenž prý nemá více než sto let obdoby. Červené varování je to nejvyšší, které může v tomto případě nastat a přesně to také zažíváme. Jelikož pobýváme v podkrovním bytě, tak jsou vítr a déšť slyšet a je možné pozorovat stromy téměř se klanící k zemi. 

Všichni v našem okolí jsou v pořádku, i když následky ovlivňují mnohé. V průběhu dne se postupně mění varování na oranžové a následně na žluté. Až při poslední zmíněné barvě se odhodláváme vyjít z bytu a jet do nedalekého obchodního centra. Jednotlivé obchody ve středu obvykle zavírají v 18h, takže stíháme zařídit jen nejnutnější. 

Čtvrtek

Původní středeční plán je uskutečněn ve čtvrtek, je jím návštěva hlavního města. Z Naardenu se na kole vydáváme do Weespu a odtud vlakem do stanice Amsterdam Centraal. Máme trošku obavy, jakou neplechu v tomto městě včera zanechala Poly. Z videí na sociálních sítích to vypadá, že se z toho město nějakou dobu bude vzpamatovávat a my pravěpodobně jedeme vstříc chaosu.

Jízdenka 

Zpáteční jízdenka vychází na 7,8 €/osoba v případě, že si koupíte online jízdenku. Pokud si raději chcete koupit tištěnou jízdenku, zaplatíte o euro navíc. Ale pozor, online ticket si musíte vytisknout, případně potřebujete mít možnost zobrazit si v zařízení náhled jako na počítači (to nemám vyzkoušené, protože Safari…). Pokud se někomu tisk nepozdává, může zvolit cestu, kterou jsme se nakonec využili my. Stáhli jsme si aplikaci, do které je následně možné lístky nahrát. Na jednom zařízení (v jedné aplikaci) je možné mít nahrány lístky více osob.

Vzhůru do města

Naše obavy potvrzené nejsou, všude plno turistů, snad všechny stánky a místa se zdají, že včerejší bouři již nepamatují. Jediná místa, kde vnímáme rozdíl, jsou odpadky na některých ulicích a v některých kanálech a dva spadnuté stromy. Neříkám ale, že bouře Amsterdamem neprošla, naše cesty vedou pouze částí centra, tudíž je pravděpodobné, že záběry jsou z jiných částí. 

Nejprve se v tomto městě stáčíme doleva, kde se v nedalekých uličkách nachází Red Light District. Přijde mi, že je to typické místo pro toto město. Od mé poslední návštěvy je tu méně živo, možná kvůli času, ve kterém přicházíme. Také poměrně nedávno vzešla v platnost nová pravidla týkající se turistiky v této oblasti. Jedná se omezení velikosti skupinek a trasu, kterou průvodci s turisty procházejí.

Centrum města procházíme křížem krážem, dostáváme se tak na Bloemenmarkt, kde ochutnáváme veškeré sýry od různých výrobců, jejichž obchody se na místě nacházejí. Dále si dáváme typickou Van Stapele a před odjezdem z města také nezapomínáme na hranolky.

Místo, které určitě doporučujeme, zejména pak milovníkům kávy je kavárna Screaming Beans. Nejen, že si neskutečně pochutnáte na jejich kávě nebo Chai latte, ale tak příjemnou a bezprostřední atmosféru jsme snad nikdy nikde nezažili. S baristkou kecáme několik minut, radí nám, jak máme doma správně našlehat mléko na latté art a dostáváme ochutnávku kávy, kterou jsme si vybrali. Doporučujeme!

Náročná je cesta zpět na kole se všemi nakoupenými dárky. Předtím jsem na kole měla tašky, do kterých bylo možné cokoliv odložit, tentokrát na kole žádné tašky nemáme, proto všechno táhneme na ramenou. Cesta ubíhá poměrně rychle, takže zanedlouho už tašky shazujeme a začínáme odpočívat po náročném dni. Atmosféru jsme nasáli snad všemi smysly (víte, jak to myslím), a to jsme v žádném coffee shopu nebyli.

Pátek

Poslední den před odjezdem je klidnější, doháníme návštěvu, kterou jsme ve středu rušili. Z návštěvy v sousedním městě jedeme přes pláž do přístavu. Tam máme domluvený oběd s Roos (slečna, o kterou jsem se dříve jako au pair starala). Výborný Club sandwich zapíjím bezinkovou limonádou.

Na odpoledne máme domluvenou jízdu na lodi, jenž patří rodině, u které pobýváme. Tří hodinovou plavbu skrz město Naarden prokládáme návštěvou města a zmrzlinou. Ve městě je typické muzeum Učitele národů. 

Večer už jen balíme, protože zítra nás čeká další cestování
a pokračování v naší cestě po Evropě.

Článek Náhled do letošní dovolené po západní Evropě | Holandsko se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Pondělí

Nový týden začínáme snídaní v částečném spěchu, abychom zakoupenou jízdenku využili na plné obrátky. Oldenburg totiž dnes vyměníme za Hamburk. Jedna jízdenka, která vyřeší nejen naší cestu do Hamburku, ale můžeme se na ní svézt také městskou hromadnou dopravou. Zádrhel je ten, že v našem termínu platí jízdenka až od 9 hodin, takže bereme první autobus na nádraží a pak už nás čeká cesta vlakem. Při přestupu v Brémách doháníme ranní kávu, kterou si sirupem dochucujeme podle vlastní chuti a po celkových dvou hodinách cesty se dostáváme na nádraží v Hamburku.

Jízdenka

Niedersachsen-Ticket dostačující na námi plánovanou trasu do Hamburku stojí 25 € za první osobu, druhá osoba na jízdence platí 6 € a každá další (až do celkového počtu 5 osob na jednu jízdenku) je za 5 €. A to se vyplatí! V našem termínu od pondělí do pátku jízdenka platí od 9 hodin, o víkendech už od půlnoci. Od 6.7. do 16.8. pak vzhledem k letním prázdninám v Německu jízdenka platí vždy od půlnoci do 3 hodin do rána následujícího dne. Nejen, že jízdenka platí na vlaky, ale je možné se na ní přepravovat i v městské hromadné dopravě.

Hamburk

Na letní dovolenou mám plnou tašku kraťasů a letních šatů, ale s dlouhými kalhotami jsem počítala až v Alpách. Zlatou střední cestou se tak pro dnešek jeví dlouhá sukně, jenže… Přístavní město a sukně to není úplně ideální nápad, tady někdo zapomíná přemýšlet. Ale zase vzdušnější oblečení jsem si vybrat nemohla, prostě blondýna.

Předpověď hlásí den bez deště, ale opak je pravdou, při cestě k přístavu nás doprovází studené kapky deště. Po cestě obdivujeme místní architekturu, navštěvujeme obchody a já velkou část výletu chytám sukni, někdy více, jindy méně úspěšně. Sice máme jízdenku na městskou hromadnou dopravu, ale záhadným způsobem se ve chvíli, kdy máme v plánu vyrazit směrem k vlaku ocitáme v ulici vedle nádraží. Místní nádraží je velkolepé, připomíná mi záběry z Harryho Pottera, jehož suvenýry jsou snad v každém obchodě. Také mám pocit, že jsem na nějakém podobném nádraží už byla, ale doteď nevím, zda to bylo ve skutečnosti nebo v nějakém snu.

Příjezd máme vypočítaný tak, abychom se stihli vrátit na večeři, kterou máme plánovanou v místní restauraci. Specialitou jsou takzvané Flammkuchen, tedy tenké těsto s vybranou oblohou. Známí nám sdílejí také informaci, že tento pokrm vznikl tak, že pekař potřeboval zjistit, jaká je teplota pece, proto do ní vložil část těsta a podle délky pečení určil, zda a případně jak je potřeba teplo upravit. Vzhledově připomíná pizzu a pochází z Alsaska, tedy východní části Francie sousedící s Německem. Právě ve Štrasburku jsme loni poprvé tento pokrm ochutnali.

Úterý

Plánovaný ranní budíček nevychází podle představ, ale i tak se na cestu vydáváme poměrně brzy. Dnes je na programu přejezd do Holandska, návštěva města Giethoorn a delfinárium. Hned na hranicích potkáváme první typický nizozemský mlýn, tím ale tato přehlídka na dlouhou dobu končí.

Zajímavé mi připadá to, že v nočních hodinách je na dálnici povolená rychlost 120 km/h, přes den je tato hranice o 20 km/h nižší. Každých 100 metrů je umístěná značka s označením toho, na jakém kilometru se nacházíte a také informace o maximální povolené rychlosti.

Giethoorn

Pochmurné počasí nás doprovází i v dalším státu. Návštěva města je sice rychlá, ale i tak začínáme nasávat místní atmosféru. Typickou lodní dopravu zažíváme z jiného úhlu při přejezdu zvedacího mostu. Poté už nám nic nebrání vybrat se na cestu směrem k hlavnímu bodu dnešního dne. 

Delfinárium

Byla jsem tu před šesti lety, jsem tu zas. Není to typické delfinárium, kde zvířata bývají výhradně v bazénech. Zde mají otevřený prostor a mně osobně místní prostředí uchvátilo. Přírodní a přirozené prostředí je znatelné také na kvalitě vody, která je ovlivněná okolními vlivy a teplotami. Doporučuji koupit vstupenku online, my jsme je získali za téměř poloviční cenu.

V parku mají telefon, který převádí zvuky vydávané delfíny na námi slyšitelné. Lze tak odposlechnout hned několik rozhovorů těchto úžasných zvířat. Stíháme většinu představení, při kterých jsou zmíněny jejich typické vlastnosti a dovednosti, bohužel všechno ale v holandštině. Před odchodem se loučíme s delfíny, kteří zrovna dostávají večeři.  

Poslední cesta nás čeká do městečka Naarden, ve kterém jsem strávila téměř rok svého života. Po večeři ještě vyrážíme pozdravit část rodiny, dáváme si zmrzlinu a dostává se nám okružní jízdy po okolí s výhledem na již zmiňované mlýny. No a pokračování zase příště…

Článek Náhled do letošní dovolené po západní Evropě | Německo a Holandsko se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Plánování začalo už několik měsíců dopředu, ale pouze tím, že jsme si předdomluvili místa, kde složíme hlavu. Loni naše cesty vedly do Lucemburska, tam letos máme namířeno také, k tomu ještě navíc Německo, Holandsko, Švýcarsko a Rakousko. Výhoda je ta, že na všech místech kromě posledních dvou jmenovaných máme nějaké zázemí a známé. Poté ale přípravy pomalu utichly až téměř do posledního týdne, kdy jsme pomalu ale jistě s přípravami začali.

Sobota

Naše první cesta vede do Německa, je to ta nejdelší cesta zdolaná během jednoho dne, která by nás měla čekat. Startovní čára a stejně tak i cílová je postavená v Jihlavě. Odtud se tedy v sobotu v 10 hodin vydáváme do severního Německa. Očekávaná délka trasy je necelých 800 km, tedy skrz velkou část Německa, ale po dálnicích. 

První zádrhel nás čeká ještě před přejezdem přes hranice, plánovali jsme oběd v českém mekáči. Kilometry do hranic ubíhají rychleji než vidina naší šance na českou svačinu. Přes hranice přejíždíme ani nevíme jak, i když kecám, protože na poslední chvíli vypínáme na navigaci upozornění na radary a policii. A tak jsme se po přibližně třech hodinách cesty rozhodli pro zpracování doma připravené svačiny. Ne, nejsme správní Češi, ani řízky ani toasty u nás nenajdete. Vzhledem k potřebě úklidu lednice bylo rozhodnuto, že si uděláme závitky. Tak jsme do těla místo jídla na přepáleném oleji dali něco zdravého. 

Problém na první zastávce

Při výjezdu z odpočívadla na nás ale čeká další nemilé překvapení, přestala nám fungovat naše navigace Waze, vlastně celé CarPlay. Ještě, že máme v dnešní době ty internety, s mým úžasným orientačním smyslem bychom místo v Německu skončili někde ve Francii. Dočasným, ale ne zcela uspokojivým řešením je spuštění interní navigace. Jako správní ajťáci jsme se rozhodujeme pro postupné vypínání různých služeb, restartování zařízení, ale bez výsledku. Po nějaké době zkoušíme internety a s problémem se svěřujeme strýčkovi Google, ten z našich příkazů také není moc moudrý, rady byly stále jedny a ty samé. 

Snahu ale nevzdáváme a probíráme se k uspokojivějším návrhům řešení našeho problému. A nakonec jsme ho našli, restartovat rádio, ale ne jen “na oko”, ale pořádně. Krásných 15 vteřin podržení vypínacího tlačítka a voilà, jsme zpět.

Čím severněji se nacházíme, tím horší nám připadá počasí. Plánovanou trasu zakončujeme v německém městečku Oldenburg, ve kterém nás zítra čeká snídaně a prošmejdění blízkého okolí. Nakonec s námi do města přijelo i pěkné počasí. Ještě před ulehnutím do postele jsme si stihli zahrát dvě stolní hry, a to karetní Abluxxen (Linko) a poté Magic Maze, který nás bavil nejvíc.

Neděle

Ráno je možné zůstat v posteli déle než obvykle, to vítáme s otevřenou náručí, a to ještě nevíme, co nás dneska čeká. Cesta na kole na snídani trvá několik minut, jedná se o první z mnoha cest, které jsou pro nás dnes na kole připravené.

Koffie Kliek (respektive Appeltje Café & Pâtisserie Oldenburg) nabízí útulné prostředí a je nutné mít rezervaci. Dali jsme si Classic Breakfast a pancakes – radost pohledět. 

Spokojení se vydáváme napříč městem, jediná nevýhoda je ta, že v Německu toho v neděli moc otevřeného není. Ale i tak procházíme park, jehož součástí je i expozici s nejrůznějšími rostlinami. Ještě nám ani nestačilo vytrávit a vrháme se na další pochutinu.

Tentokrát zmrzlina

Dámy a pánové, měla jsem zmrzlinové špagety! No a co je neuvěřitelné je to, že ta zmrzlina byla fakt studená, nechápu. Kromě zmraženého mozku mi zmrzly i zuby

Nastává chvilkový odpočinek a přichází nejvyšší čas vyrazit na večeři. Jídlo, už zase?! Sice máme rezervaci, ale systém s tímto naším tvrzením nesouhlasí. Štěstí je, že jsou volné stoly, jinak bychom si počkali. Dávám si místní cider. Chvíli váháme nad místní nabídkou 6x 0,1l ochutnávkou piva (tzv. pivní trojúhelník), té ale nakonec odoláváme.

Cesta zpět, když jste posilnění alkoholem a máte plné břicho, to je to poslední, co by člověk chtěl. Navíc i ostatní cyklisté a chodci se zdají být trošku pod parou, protože cesta není tak klidná jako předchozí. Večer už poslední aktivita, hra Wizzard, kde nakonec k překvapení všech nikdo neskončil v záporném počtu bodů.

Brzy se zase ozvu s pokračováním.

Článek Náhled do letošní dovolené po západní Evropě | Část první se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Jedná se o páté největší město státu Bosna a Hercegovina ležící na řece Neretva. 

Kostel téměř vedle mešity

Budovu, kterou by snad nikdo neočekával v blízkosti té druhé. Právě na tuto podívanou lákají prospekty města Mostar. V tomto městě je možné navštívit dvě části, které jsou odděleny řekou Neretvou, kdy v každé se vyznává jiné náboženství. Ve východní části města a na úzkém pruhu kolem Neretvy žijí muslimové, na západě křesťané. Návštěvníci mají možnost se podívat do interiéru obou staveb. Nad městem na kopci Hum je umístěn velký katolický kříž, který je vidět z každého místa v Mostaru.

Mostar

Existuje více verzí, jak vznikl název tohoto města. Jedna z nich říká, že jméno je odvozeno od jeho nejznámější památky Stari most, přesněji od věží, které most chrání a jsou umístěn po stranách mostu (“mostari”). Podle jiné zase byli mostari muži, kteří most chránili.

Stari most

Celkem sedm mostů bylo zničeno během války v roce 1993. Stari most, který taktéž spojuje tyto dva ‘světy’, byl během Chorvatsko-Bosenské války zničen střelbou z chorvatského tanku. Most vysoký 21 metrů byl znovu postaven a v roce 2004 byl za účasti světových státníků opět otevřen. 

Důkaz vyspělosti 

V dřívějších dobách na důkaz vyspělosti skákali mladíci ze Stareho mostu do Neretvy. Některým skok z mostu vyšel, jiní bohužel po tomto skoku zemřeli, jelikož skončili v mělkém místě řeky. Dnes tento skok jakožto vzpomínku provádějí členové diving centra. Jelikož se jedná o místní atrakci, tak člověka nezarazí, že skokani vybírají peníze. Po vybrání určité částky jeden z nich z mostu opravdu skočí – přibližně se jedná o částku 20 Euro. 

Je třeba dodat, že v případě, že by se našel nějaký dobrodruh z řad turistů a chtěl by na někoho skokem z mostu zapůsobit, tak mu v tomto případě hrozí pokuta.

Vodopády Kravica

Náš výlet do Bosny a Hercegoviny zahrnoval ještě návštěvu vodopádů. Na mou otázku, proč je tak málo lidí ve vodě, jsem velice brzy dostala odpověď. Stačilo vyzkoušet vodu palcem nohy a zmrzla mi celá polovina těla. Ta voda měla maximálně 15 stupňů! Po zvážení toho, že se tam ale možná už nikdy nepodívám jsem své tělo přesvědčila a šla si zaplavat. Ale tedy od té doby mi moře přišlo jako plavání v termálních lázních

Šli byste se vykoupat, nebo by vás do vody nikdo nedostal?
Kdo z vás čekal, že vodopád bude tak studený?
Navštívili jste toto město, nebo tento stát?
Těším se na vaše reakce a zpětné vazby!

Článek Mostar a vodopády Kravica | Bosna a Hercegovina se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Jedná se o články na dané téma, které budou vycházet pravidelně jednou za 14 dní (doufám, že to vyjde). Témata, která budeme zpracovávat jsou na jednu stranu obecná, ale současně také aktuální. Je na každé z nás, jak se toho ujme a téma zpracuje – od úvahy, přes nápady dokonce až ke knihám o tématu. První téma je ‘horko’ a to by jeden netušil, jak může být zpracování stejného tématu pestré. Další články #najednotema píše také Míša, Maya, Verča, Kika, Dana, Míša, Anna a Iveta.

Horké letní dny jsou už spíše na ústupu, ale podle předpovědí by ještě několik dnů do konce letních prázdnin mohlo přijít. Někdo raději v horkých dnech nevychází z klimatizovaných prostorů, jiní vyrazí za sluníčkem do zahraničí – pokud mezi ně patříte, doufám, že vám počasí vyjde. Protože…

Není předpověď jako předpověď

Je až nepředstavitelné, že rozdíl pár kilometrů dokáže vytvořit dvě zcela odlišné dovolené. Když jsme letos byli na dovolené v Chorvatsku, opět jsme navštívili město (nebo je to spíš vesnici?) Živogošćé. Ve stejném termínu jeli naši známí o pár kilometrů ještě více na jih. Předpověď pro obě města byla téměř identická, déšť během celého našeho pobytu. 

Naše dovolená se nesla v duchu horka, některé dny spíše veder. Déšť a bouřky nás zasáhly během dvou nocí, přes den se vždy ale počasí umoudřilo. Ani v nejmenším tento scénář neproběhl na dovolené známých. U nich se prý většinu týdne nedalo koupat, jelikož bylo chladno a hlavně téměř pořád pršelo. Jakože cože? Rozdíl 20 km dokázal vytvořit zcela odlišné podmínky pro dovolenou.

Otázka budoucnosti

Od minulého roku mi dokonce přijde, že nastává zlom, kdy to pravé léto začíná již na začátku června a ke konci srpna počasí spíše připomíná podzim. Jsem popravdě hodně zvědavá, až za pár let budu číst tyto řádky, jak tomu bude. Ještě když jsem chodila na základku, tak si pamatuji, jak někteří učitelé povídali, že ‘brzy’ nastane doba, kdy zřejmě bude potřeba posunout letní prázdniny dopředu. Pár let později a toto téma začíná nabírat na aktuálnosti. 

Když zavzpomínáme na červen tohoto roku, tak ty teploty by tomu odpovídaly. Horko, horko a ještě jednou vedro! Vybavuji si to celkem jasně, jelikož jsme měli konferenci a ještě jsme s kolegy z firmy akčně běželi Pražskou štafetu (článek ohledně běhu mám v přípravě). A co k tomu dodat, běh ve 38 stupních (ve stínu), to by spíš měl být název Bikram run

Pár tipů na závěr

Pokud nemáte zrovna možnost skočit do bazénu, trávit u vody většinu horkého dne nebo být v klimatizované místnosti, je třeba to vymyslet jinak. Organismus je proto třeba ochladit zevnitř. Tady přichází na scénu nanuk, zmrzlina (mňam, ta mintová mi fakt chutnala) nebo ledová káva, kterou můžeme ještě doplnit právě o nějakou zmrzlinu. 

Aby to nevypadalo jen jako nezdravé tipy, tak zaručeně doporučuji zeleninový salát. Do něj pokud nahážete zeleninu vychlazenou z lednice (jako gurmán může asi i z mrazáku), tak si téměř jistě nebudete alespoň na malou chvíli připadat jako sardinky ve vlastní šťávě. Na doplnění vitamínů by se ještě případně hodilo nějaké to smoothie, u kterého se meze nekladou. Jen by mě zajímalo, zda někdo zkoušel zeleninové smoothie? Případně co jste mixovali, protože můj výtvor nebyl ani při silné vůli poživatelný  

Jsem zvědavá, jak se tento koncept ujme a zda se vám bude líbit tak, jako původní nápad nadchl mě. Jsme teprve na začátku, na startovní čáře, ale myslím si, že hned prvního tématu jsme se zhostily poctivě. Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu, ať vím, co vy na to? Jakékoliv připomínky vítány. Prozatím můžete další články vidět u Míši a Mayi.

Článek Horko, kam se podíváš se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Jelikož jsme bydlely v malé vesnici, nebylo moc toho, z čeho jsme mohly jako o překvapení přemýšlet. Ale nakonec se nám to povedlo! Katie si den předem napsala, co by během svých narozenin chtěla stihnout, tak tedy i my nyní můžeme začít procházet to do list

Vstávat a připít

Hned ráno jsme se vydaly na pláž, kde probíhala naše rozcvička. No to nám moc nešlo… Jediná Katie má taneční nadání, a tak u nás (mě a mamky), tanec spíš vypadal jako tanec na přivolání deště (omlouvám se mami, musela jsem ). Hned po rozcvičce jsme šly na přípitek na segry zdraví a pak jsme vyrazily na tradiční snídani. Ale jak kdyby to místní tušili, dnešní snídaně nebyla typická jako předchozí dny, ale dostaly jsme palačinky. Tentokrát se ale na rozdíl od minule, do nich Katie pustila velice ráda. Zbytek dopoledne jsme strávily samozřejmě u moře.

A je to tady

Odpoledne přichází ta pravá chvíle na překvapení. Snažíme se být nenápadné tím, že půjdeme na druhou pláž, ať se s tím místem rozloučíme. Sakra.. Nejde to podle plánu, a tak na místě, kde se má konat překvapení, čekají další lidé. Ve výsledku to ale nevadí, Katie má nějaký čas na psychickou přípravu (i když teda možná naopak..). Překvapení je totiž let padákem, který je tažený za lodí. No ale vzhledem k tomu, že nám bylo od začátku jasné, že Katie sama nepůjde, tak jsem (ne)dobrovolně tento zážitek sdílela také. A jak to vůbec probíhalo?..

Dostaly jsme záchranářské vesty (co kdybychom spadly, že jo) a dali nám takové popruhy se sedátkem. Poté jsme už šly na loď a vyjeli jsme s kapitány na moře. Po chvíli plavby se začal zvedat padák a my jsme se šly připoutat. Za chvíli se do nás opřel vítr a my jsme letěly. Měly jsme rozhled po celém okolí a dokonce jsme se obě shodly na tom, že jsme viděly delfína Ve vzduchu jsme zřejmě strávily více času, než jsme byly domluvené, možná jsme i byly ve větší výšce.

Woow, bylo to bláznivě úžasné! Doporučuji všem vyzkoušet!.. Teda asi ne jedině osobám s problémy se srdcem, protože ten prvotní tlak byl opravdu velký a také těm, kteří mají strach z výšek.

Všechno má svůj čas

Po tomto zážitku jsme naposledy mířily na naši oblíbenou pláž. Přijde mi, že i příroda věděla o narozeninách Katie, protože tu na ní čekalo další překvapení. Celý týden byly normální vlny, ale na této pláži nás vítaly obrovské vlny, což je něco, co tu Katie celou dobu chybělo. Milovník zvířat se nezapře.. Jelikož tam bylo mnoho toulavých a hlavně vyhublých koček, tak další a poslední přáním bylo ‘krmení místních koček‘. Kočkám jsme do misek v průběhu dne několikrát donesly mléko a to jim velice šmakovalo.

Po večeři jsme si už jen dopřály třešničku na dortu v nedalekém městečku Igrane. Jsou zde úžasní zmrzlináři a když jsme tam byly den před, tak nám udělaly tu nejúžasnější zmrzlinu, kterou jsme kdy měly.

Tak co, šli byste na padák? Slavili jste někdy narozeniny v zahraničí?

Článek Oslava | Dovolená 2018 se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Všechno to začalo už ráno, místo snídaně jsme měly balíček a pak jsme už vyrazily na nástupní místo. Delegát nám sdělil, že autobus může přijet 5 minut před nebo 15 minut po plánovaném odjezdu. A jelikož byl odjezd plánovaný na 8:30, na místě raději byly již o několik minut dříve. Další důležitá informace byla, že pokud autobus nepřijede do 9 bodin, je něco špatně a máme ho telefonicky kontaktovat.

Počítáte s námi?!

Před devátou hodinou to stále vypadá tak, že se nikam nejede. Jedna věc je čekat na čas a druhá je rozloučit se s výletem, protože odjezd trajektu nestihneme. Proto zvedáme telefon a voláme delegátovi. Ten nám oznamuje, že se spojí s řidičem a dá nám vědět. Několik minut po deváté rychlostí blesku přijíždí mikrobus a nasedáme. Trasa, která má trvat 30 minut, s tímto turbobusem trvá 9 minut. Myslím, že si každý dokáže představit rychlost, kterou jsme museli jet. A moc tomu nepřidá ani fakt, že cesta vede serpertinami..

Do přístavu přijíždíme včas, naštěstí tedy výlet stíháme. Před nástupem na loď jsme upozorněny, že máme na lodi sdělit, že máme objednané maso (jelikož všichni ostatní mají makrelu a segra je alergická na ryby). Hned během nástupu tuto skutečnost sděluji první osobě, nedá nám to a sdělujeme to ještě dalšímu členu posádky – samotnému kuchaři. Člověk by si řekl, že v tuto chvíli máme objednané již dvě masa, ale.. No na to ještě přijde řeč… Během plavby si objednáváme palačinku s nutelou a to teda mňam, ta se povedla.

Korčula

Po necelých třech hodinách plavby připlouváme do hlavního města ostrova – Korčuly. Zde máme pár hodin na procházku, na informacích si vyzvedáváme mapu a cesta do středu města může začít. Procházíme se částí ‘staré město‘, kde nacházíme velký počet kostelů na takto malou část města. Většina kostelů je volně přístupná, pouze jeden kostel má omezení, kde je možný vstup pouze se zakrytými rameny a koleny. No všechny tři toto omezení porušujeme, stává se noo…

Na osvěžení v tomto horkém dni si dáváme zmrzlinu – ne jen jednu. Myslím, že většina zná chorvatské (nebo spíš nečeské) velké zmrzliny. Já jsem si dala s příchutí ‘mint‘, myslím, že by nesedla každému, ale za mě teda chuťově výborná.

Do města Korčula bych osobně vždy vyrazila pouze na výlet, jelikož od dovolené očekávám, že si odpočinu od shonu a ruchu, které zažíváme ve městě. Velice nám uličky tohoto města připomínají Benátky a možná by se daly přirovnat i k několika uličkám v Amsterdamu.

Před časem odjezdu pak vyrážíme k lodi, kde se dostáváme do velké tlačenice. Snad všichni chtějí nastoupit na loď jako první, aby si mohli vybrat místo. I přesto, že se nesnažíme být mezi prvními, tak na nás zbývají velice pěkná místa v zadní části lodi. Na stole na nás čeká jedna láhev šťávy a druhá vína. Po vyplutí začínají roznášet tzv. piknik, což zahrnuje výše zmíněnou makrelu. Když přinášejí makrely i k našemu stolu, tak opět upozorňujeme, že máme objednané jedno maso.

A je to tady

Poté, co máme makrelu téměř snězenou, neboli tak po hodině, za námi přichází jedna ze servírek z lodi. Přišla se omluvit, že prý maso dali někomu jinému – někomu, kdo prostě jen ‘chtěl‘ maso, aniž by jej měl objednané. Jako náhradu nabízejí palačinky, to by bylo za normálních podmínek velice příjemné, ale.. Když to zrekapitulujeme, tak palačinka a zmrzliny člověku poskytnou dostatek cukru na celý den. Na nabídku po dlouhém zvažování ale přistupujeme, jinak by segra neměla k obědu nic. Je ale zcela zřejmé, že už palačinku nejí s takovou chutí, jako ráno, možná se spíše přemlouvá, aby něco snědla.

Během cesty zpět se ještě máme stavět nedaleko ostrova Hvar, kde by měl být nějaký čas na vykoupání. Tato část výletu se ale nekoná, a tak první a poslední zastávka je v přístavu, kde vystupujeme. Zde na nás již čeká řidič našeho ranního trbobusu a rozděluje nás do mikrobusů, které nás odvezou zpět k apartmánům. Po návratu ihned vyrážíme na večeři, kde má segra konečně po celém dni nějaké slané jídlo!

Je možné, že vlna nepozornosti vznikla v souvislosti s fotbalem, který se právě tento den večer hrál. My jsme nakonec ale usoudily, že v případě, že bychom se na toto místo ještě vracely, vyzkoušíme jiného dopravce. Z přístavu v městečku, ve kterém jsme bydlely, taktéž vyplouvala loď na Korčulu.

Byli jste někdy v Chorvatsku? A navštívili jste tento ostrov? 

Článek Korčula | Dovolená 2018 se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

První otazníky začínají asi 2 týdny před odjezdem, kdy se taťkovi stává úraz, který vyžaduje operaci a následně několik měsíců klidového režimu. Po dlouhém zvažování nakonec rozhodujeme, že pojedeme pouze ve třech a budeme mít dámskou jízdu.

Kufr

Od cestovní kanceláře nám po zaplacení dovolené přicházejí všeobecné smluvní podmínky, ve kterých je zmíněno, že na osobu můžeme mít kufr vážící 12kg, dále tašku ‘na jídlo‘ o váze 7kg a příruční tašku do 2kg. Všichni bystří si tak zcela jednoduše vypočtou, že je maximum 21kg na osobu.

Den před odjezdem přichází informace, že zavazadla mohou vážit 20kg na osobu, ale !podmínky se současně řídí i smluvními podmínkami CK!. To tedy znamená, že nám na jednom zavazadle ubírají 1kg?! Člověk si řekne, kilo, co to je.. Ale ono pár věcí sem, pár tam a hned je to ‘nad limit‘. V den odjezdu tedy odesíláme e-mail, jak to tedy je a zda je možné mít kufr vážící 14kg a dále 5kg příruční zavazadlo. Kufr sám o sobě váží několik kilo a když tam přidáte zmíněných pár věcí sem a tam, tak je velice obtížné se do určených hranic vejít. Je nutno vzít v potaz, že s sebou vezeme ještě několik bezlepkových potravin, které také samozřejmě musíme do kufrů nějak chytře rozložit..

Změna plánu

Na e-mail nepřichází žádná odpověď, a tak se snažíme dovolat na dispečink, který by měl být dostupný v den odjezdu. Pche, no žádná odezva, nikdo nikde.. A tak se s mamkou rozhodujeme zkusit výzvu ‘menší kufr = méně kilo‘.. Jo no, jakože asi jo, možná.. Oba loďáky se nám daří nějakým záhadným způsobem přesunout do o mnoho menších kufrů.

No chápete to? Já pořád ne…

Takže kufr, příruční jedna a dva máme rozdělené. Skoro před vítězným plácnutím začíná vyzvánět telefon.. Dispečink, chceme to vůbec zvedat, když se nám povedlo nemožné? Telefon neúprosně pláče po pozornosti, a tak podléháme a hovor přijímáme. Je nám sděleno, že je to jinak, úplně jinak. Kufr do zavazadlového prostoru má být sám o sobě do hmotnosti 20kg a k němu můžeme mít jedno příruční zavazadlo. Takže přebalujeme zpět do loďáků, nebo alespoň z části.

A odjedeme vůbec?

Den před odjezdem nám dále přicházejí informace ohledně odjezdu. První informace je, že v 17 hodin odjedeme z Brna ze Zvonařky. Další informace přichází přes e-mail ještě ten samý den večer ‘odjezd se posouvá na 18h‘. A aby toho nebylo málo, následuje další informace a to ta, že odjezd je až ve 20h z nástupiště před Grand Hotelem.

Fájn, pokud pojedeme vlakem ve 14 hodin, budeme mít ještě nějakou rezervu před odjezdem. Kolem 13 opět začíná vyzvánět telefon s číslem dispečinku a my na sebe s hrůzou koukáme. ‘Nejedeme? Jedeme druhý den? Zapomněli nám zarezervovat apartmán‘. (jo, i tuto zkušenost v rodině známe).. Volá paní z firmy, která zajišťuje dopravu. Paní nás žádá, zda bychom se na nádraží nemohly dostavit na původní 17 hodinu. Poté, co jí sdělujeme, že nám cesta do Brna bude ještě 4 hodiny, tak je z jejího hlasu slyšet údiv ála ‘proč jako tak dlouho‘. Nejdůležitější informace pro nás je ale ta, zda tedy normálně s námi počítají v autobuse ve 20 hodin. Podle všech informací ano

A opravdu, před 20 hodinou přijíždí autobus. Ufff. Zde je nám rozuzlena záhada všeho tohoto zmatku týkajícího se odjezdu. V autobusu, ve kterém jsme původně (teda asi) měly cestovat, se rozbila klimatizace, a tak tento spoj byl nahrazen autobusem jiné agentury. No a jak dopadly naše kufry? Všem bylo totálně jedno, že si místo jednoho kufru do zavazadlového prostoru dáváme ještě tašku navíc. Řešily jsme to až moc, jenže jsme říkaly ‘co kdyby‘.. Nechtěly jsme totiž přehazovat věci na nádraží, protože ono ani nebylo kam, jedině teda se s nimi rozloučit (pozn. zpětně se tomu teď už smějeme).

A dovolená po nástupu do autobusu může začít!.. Po příjezdu na nás čeká takový pokojíček, až nás přechází zrak.. Teda ne z pokojíčku, spíše z výhledu z balkonu.

A jak probíhá vaše léto? Užíváte si ho naplno? Nebo to teprve přijde?

Článek Bojovka | Dovolená 2018 se nejdříve objevil na Lucka Stefani.