Konference

Na univerzitě, kde studuji, se konala mezinárodní akce s názvem ACIT 2018, což znamená Advanced Computer Information Technologies. Byla jsem vedením ústavu, kde studuji (jo, slovo ústav někdy dost přesně vystihuje ten blázinec) požádána, zda bych nemohla na této akci pomáhat. Bylo mi oznámeno, že díky tomu, že jsem byla v zahraničí, tak moje angličtina je zcela určitě na výborné komunikativní úrovni a oni tam někoho kvůli angličtině potřebují. Vzhledem k tomu, že většinu aktivit v poslední době beru jako výzvu, tak jsem souhlasila.

Prvotně jsem souhlasila, že se budu moci účastnit pouze jednoho ze dvou dní. Měla jsem v plánu účastnit se jako dobrovolník českobudějovického půlmaratonu. Poté jsem si ale řekla, že pokud budou potřebovat pomoci oba dny, tak na to kývnu.

Něco jiného

Akce jako byla tato, jsem se účastnila poprvé, ale doufám, že ne naposledy. Vše probíhalo podle plánu (alespoň tedy z našeho pohledu). Sice se konference konala v prostorách univerzity, ale bylo to jiné. Musím přiznat, že mi přišlo, že jsou profesoři oproti normálním přednáškám více ‘v pohodě‘. Ovšem, že výjimka potvrzuje pravidlo… Jednoduše si možná uvědomovali, že naše pomoc je v rámci našeho ‘volna‘ (to ještě přijde, nebojte). Možná to bylo i proto, že to bylo něco, co je pro ně zajímavější než normální výuka. To bych osobně zcela chápala, jelikož když si představím, že bych X let vysvětlovala jednu a tu samou látku, tak to pro profesora jednoduše zevšední.

Celkově bych všem doporučila, že pokud budete mít možnost účastnit se různých workshopů, konferencí a akcí z oboru, o který se zajímáte, jděte do toho! Poznáte nejen, jak to na takových akcích chodí, ale to nejdůležitější je, že poznáte mnoho dalších lidí. Další lidé znamenají více kontaktů z oboru…

Nic není ztracené

Když se vrátíme k původnímu plánu – půlmaratonu. Samozřejmě jsem se jej jako dobrovolník neúčastnila, jelikož bych to časově nestíhala a cestovat v čase ZATÍM neumím. Akce jsem se ale nakonec účastnila alespoň jako divák. Šla jsem podpořit bratrance, který v tomto závodě běžel štafetu. Na závodě mezi diváky jsem potkala i účastníky konference, kteří si úžasnou atmosféru velice užívali.

Třešnička na dortu

V neděli jsem dostala úžasný dort od segry Katie. Nebyl s třešničkou, ale s jahodami!

Během konference jsem se v rámci možností učila a současně jsem měla hodně času možnost prokrastinovat. Ale vzhledem k tomu, že jsem měla kolem sebe lidi, u kterých vím, že se v tomto oboru vyznají, tak by byla škoda to nevyužít. Pár otázek, které mi nebyly zcela zřejmé, jsem nenápadně předhodila (nenápadně asi jako, když se slon snaží jít po špičkách). Každopádně jsem na všechno dostala odpověď, na nějaké téma se dokonce trošku rozvedla diskuze, a tak jsem se dozvěděla mnoho nových informací. No a tou výše poznamenanou třešničkou na dortu bylo úspěšné zdolání testu z předmětu, na který jsem se na konferenci učila. Celkově tento předmět byl jedním ze stěžejních předmětů mého studia.

Článek Píše život | Když se chce se nejdříve objevil na Lucka Stefani.