Řekla bych, že jsem nikdy neměla ‚normální‘ brigádu, teda vlastně bych se asi měla zamyslet, co to za normální brigáda je? Myslím tím takovou, co se nejvíce inzeruje v různých nabídkách práce – práce v call centru, v obchodě nebo v restauraci. Ale když se nad tím zamýšlím, každá brigáda je něčím vyjímečná, tudíž žádná není normální. Určitě bych tímto článkem nechtěla jakoukoliv brigádu ponižovat nebo naopak jinou povyšovat.

Jde jen o to, najít něco, kam budete chodit s úsměvem, kam se budete těšit, nebo při nejmenším vám do této brigády nebo práce nebude vadit vstávat. 

Hledání numero uno

Začala jsem jako instruktor na tancování, poté jsem pokračovala malováním na obličej. Nyní tuto brigádu sem tam kombinuji s případnou home office brigádou. 

Jako #dreamjob bych si dokázala představit cokoliv, co mě bude bavit a naplňovat – to, co je hodně často skloňované, ale osobně vím, že to opravdu jde. Představte si holčičku, která za vámi přijde smutná a odchází kočička, která má pusu od ucha k uchu.. Určitě jsem na této činnosti mohla více vydělávat, ale pro mě je největší radostí ten překvapený obličej, ta radost  

Numero due

Malovat jsem začala jezdit také s agenturou, ale je třeba přiznat, že to je větší opruz. Agentura měla akce po celé ČR, tudíž jen cesta zabrala X hodin. Následně se všechno muselo připravit – to jsem všechno musela skloubit s malováním jednotlivých hostesek. A pak přišla hodina H, kdy jsem začala malovat. Většina akcí byla v obchodních centrech, kde byl velký počet lidí. No a samozřejmě – malování na obličej zadarmo? Tak to si přece vystojí tu frontu, která v některých případech trvala třeba i hodinu a půl. 

Z jedné akce jsem navíc odjížděla nešťastná. Ostatní členi týmu nevyřídili informaci o konci malování včas, tudíž na malování čekaly i děti, které jsem neměla možnost v žádném případě stihnout. Tuto nepříjemnost jsme si s vedením sice vyříkali, ale stejně.. No a po X hodinovém malování přišlo ještě balení všeho, co jsme ráno vybalili. A pro úplnost, samozřejmě následovala ještě několika hodinová cesta domů. 

Numero tres

Možné datumy pro malování s agenturou jsem přizpůsobovala další aktivitě – akcím s Czechitas. Zde jsem postupně začala vypomáhat jako kouč – člověk, který na workshopu individuálně pomáhá účastnicím. Přes akce pro studentky a dospělé jsem se propracovala na obtížnější pozici – práci s dětmi. Obtížnější je to zejména v tom, že mají více záludných otázek a jsou bezprostřední ve svých pocitech a objevech. Berou vás jako někoho, kdo zrovna této problematice rozumí snad nejvíce na celém světě. Takže když vám to nejde opravit, tak se vás samozřejmě zeptají, jak je to možné..  

Numero quatro

Byla jsem dokonce zkoušet i pozici pokojské, ale odpracovala jsem jeden den. Měla jsem za to dostat zaplaceno, ale bylo mi příjemnější jim ty peníze nechat a raději se tam už nikdy nevracet. No a poslední a momentálně konečná je brigáda v IT firmě, kde jsem původně nastoupila na pozici scrum mastera (jo, taky netuším, jak jsem na něco takového mohla celkem bez problémů kývnout), kterou jsem následně překopala, začala jsem testovat aplikace a teď bych chtěla trošku zabrouzdat do vývoje. 

Pro mě bylo velice důležité najít si brigádu v oboru – protože tím se člověk opravdu nejvíce naučí, to teď poznávám na vlastní kůži. No a programování, které pro mě před pár měsíci ještě představovalo stresovou zeď? Tak přesně k tomu jsem se dobrovolně v rámci firmy přihlásila, že bych ráda vyzkoušela a v této oblasti bych ráda rozšiřovala své znalosti. Sama tomu nemůžu uvěřit

P.S. Ty italské číslovky mi daly pořádně zabrat, nechtěla jsem totiž obtěžovat strýčka google, tak snad je to správně.. 

A jaká byla vaše cesta? Co vy a brigády? Máte (měli jste) brigádu v oboru, nebo zcela mimo? Která brigáda/práce vás nejvíc bavila? A máte nějaké ‚to nevymyslíš‘ zážitky? Budu se těšit na vaše zpětné vazby!

Článek Píše život | Brigáda se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Tábor

Když se řekne slovo tábor, mnoho z nás si jako první představí stany, chatky a přírodu. Tak přesně v této představě pokračovat nebudeme.. Organizace Czechitas totiž pořádá příměstské tábory pro děti ve věku od 8 do 12 let. To znamená, že ráno do školy (to hned přijde) a odpoledne hezky zase domů.

Začneme asi hned tou školou, příměstský tábor v Českých Budějovicích se koná v prostorách školy (ve výsledku ale ne tak úplně). V pondělí ráno kolem osmé hodiny děti přicházejí do školy, registrují se a případně zařizují poslední nezbytné věci společně s rodiči. Pak už začíná ta pravá zábava, seznámení s programem a můžeme začít hned pracovat. Jako první jsou na programu hry, které vedou k seznámení s ostatními účastíky tábora.

Něco málo z programu

Pro práci v IT je třeba znát významy různých více a méně známých slov. Některá slova nám jsou bližší a nějaké nám přijdou povědomé, ale jejich význam nám je tedy velkou neznámou. Společnými silami za pomoci tabletu zjišťujeme, co daná slova znamenají. No a co by to bylo za obor, kdyby se v něm také neobjevovala jména velikánů. Třeba odpověď na otázku, kdo byl první programátor, mnoho z nás velice překvapila.

Ozoboti

Během týdne nějaký čas trávíme hraním s Ozoboty. To jsou takový super robůtci, které můžeme programovat offline za pomoci fixy a papíru. Samozřejmě takový robot umí poslouchat i příkazy přes počítač/tablet a internet, neboli online. Každé programování, jak offline, tak online, má svoje vlastní kouzlo.

Virtuální realita

Téměř bych mohla napsat, že jsme se díky virtuální realitě přesouváme na naše nové stanoviště, kde se dá lépe vydržet to ukrutné vedro, které na začátku srpna vládlo. Přednáška o virtuální realitě zabírá jen pár minut, ale následné zkoušení a překonávání vlastního strachu trvá o mnoho déle a opravdu stojí za to!

Scratch

A v jednu chvíli se z nás stávají téměř profesionální programátoři – a to nekecám. Myslím, že by nám málo kdo věřil, že většina z nás programuje poprvé. Sama za sebe musím přiznat, že kdybych si začala před nástupem na vysokou hrát v tomto programu určeném pro děti, tak bych byla více připravená než po úvodním kurzu programování (je to smutné, ale je to tak).

Pohyb musí být

Jedno poučení na závěr

Článek Czechitas tábor | 2018 se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

V jižních Čechách díky úžasné skupině vedení přibývají další a další Czechitas kurzy. Jedním z těchto kurzů byl také první grafický kurz nesoucí název ‘Jsem originál! Inkscape‘. Jak už je asi zřejmé, tak se během tohoto zcela obsazeného kurzu účastnice naučily pracovat v open sourcovém vektorovém programu – Inkscape.

Bitmapa x vektor

Vím, že tuto informaci si můžete jednoduše najít na internetu. Vzhledem k tomu, že i náš kurz začínal identickou otázkou, neodpustím si zmínit tuto základní informaci.
Bitmapa – rastrová grafika je používaná zejména ve fotografiích. Je to zakódování barvy do jednotlivých pixelů (čtverečků). A vzhledem k tomu, že jde zejména o fotografie, tak si asi každý dokáže vybavit situaci, kdy při větším přiblížení fotky se vám najednou začnou zobrazovat na fotografii kostičky. To jsou právě jednotlivé pixely. Tento obrázek má danou velikost a při přiblížení se rozostří. Taktéž se bitmapa používá při kreslení v programu Malování (Windows).

Vektor je složen z přesně definovaných tvarů – křivek. Na rozdíl od bitmapy máme možnost zvětšování obrázku bez toho, aniž by došlo k rozostření (zobrazení kostiček).

Seznámení s Inkscape

Jako další krok se účastnice kurzu snažily zorientovat v prostředí programu. Prostřednictvím vysvětlování jednotlivých ikon, které se v programu nacházejí, si účastnice také vyzkoušely vytvořit první projekt. Znáte video na písničku Dumb ways to die? Právě jedna z fazolí z tohoto videa se na kurzu pomocí Inkscape kreslila. A musím uznat, že všem účastnicím se obrázky velice vyvedly.

I přesto, že jsme už od začátku upozorňovali na to, aby se všechny změny pravidelně ukládaly, tak ne vždy se nám to povedlo. Párkrát se stalo, že účastnice na projektu pracovala tak pilně, že ukládat zapomněla a program spadnul. V tu chvíli ale naštěstí zapracovalo zlaté automatické ukládání, díky kterému se podařilo zachránit všechno vynaložené úsilí spojené s jednotlivými pokroky od posledního uložení.

Tak a jedna ta záchodová fotka

Jako další již přišel projekt, na kterém se pracovalo až do konce workshopu. Bylo jím vytvoření seflie dle fotografie, kterou si účastnice kurzu na workshop přinesly. I tento druhý úkol se všem účastnicím velice vydařil. Jako poslední bod úlohy byl export výsledného obrázku do png (rastr). Vždy jde u kurzů o takové to prvotní představení a to si myslím, že tento kurz splnil. Teď už je to jen na přístupu a kreativitě jednotlivých účastnic, zda budou či nebudou ve vektorové grafice nadále pokračovat.

Můj inkscape projekt

Tento kurz probíhal již před nějakou dobou, ale článek vydávám až dnes, protože jsem chtěla spojit nějakým projektem z Inkscape. Tvořila jsem v tomto programu dárek k narozeninám, tzv. narozeninové noviny. Někteří znají, někteří asi ne, ale jde o ‘noviny‘, které popisují rok, ve kterém se oslavenec narodil. Jelikož jsem byla pozvána na oslavu 70. narozenin, týkaly se všechny údaje roku 1948

Jednotlivé obrázky jsem z důvodu autorských práv zakryla. V případě, že někoho čeká tento rok oslava nějakých sedmdesátin a přemýšlí nad nějakým originálním dárkem, může využít informace z těchto novin. Informace jsem čerpala různě na internetu, pár z nich jsem dokonce brala ze zahraničních zdrojů.

POZN. Vložené obrázky jsou tvořeny v Inkscape – ve vektoru, ale následně jsou exportovány do formátu png – tudíž jde o rastrový formát.

Ještě bych se ráda vyjádřila k tomu, zda mi více vyhovuje pozice účastnice kurzu, nebo lektora. No, ono se tak úplně nedá říct, co je lepší, každé má své. Ale osobně bych řekla, že více únavná je pozice kouče, protože jsem domů přijela úplně vyčerpaná. Kouč totiž pomáhá většímu počtu účastnic, kde každá má rozdílný problém a zároveň potřebuje jinou techniku vysvětlení. Účastník kurzu naopak může ‘na chvíli vypnout‘ a nevnímat okolí

Jaký grafický program preferujete? 
Máte raději kupované, nebo vyráběné dárky?

Článek Czechitas | Inkscape se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

V době, kdy jsem nastoupila na vysokou školu, tak jsem se snažila dostat na kurz týkající se základů programování. Bohužel ale místo už bylo plné a na další kurzy jsem se tak nějak nepřihlásila. V posledních několika měsících se ale kurzy přesunuly i do dalších měst a jedním z nich jsou i České Budějovice. Osobně jsem měla možnost zúčastnit se již dvou kurzů pořádaných v jižních Čechách – v Písku a Českých Budějovicích.

Na každém kurzu je jiné téma, ale průběh je vždy stejný. Většinou každý na kurz přinese něco k zakousnutí a díky tomu přestávky rychleji utíkají, ale člověk se pak může cítit nenažraně, když vyzkouší od každého něco Po příchodu do učebny je třeba si vybrat místo, přihlásit se organizátorům a zaplatit kurz. Začátek probíhá vždy dle předem daného času, organizátoři se představí a řeknou pár slov o Czechitas a svém postavení k IT.

Následně začne samotný kurz, kdy je třeba se přihlásit k aplikaci ‘ Lístečky‘ , ve které se ukazují jednotlivé úkoly. Při splnění zadaného úkolu je třeba v aplikaci odkliknout tlačítko ‘ Hotovo‘ , naopak v případě problému se odklikne tlačítko ‘ Chci poradit‘ . Pokud někdo stiskne tlačítko ‘ Chci poradit‘ , tak k němu zamíří jeden z několika ‘ koučů‘, který mu poradí a navede cestou ke správnému řešení. Přednáší většinou jeden vyučující (v případě problémů ale i on plní funkci kouče). Přibližně každou hodinu je deseti minutová přestávka a kolem poledne je přestávka na oběd. Před kurzem je možné si objednat jídlo z nabídky, které se následně přiveze do budovy, kde kurz probíhá. Po obědě většinou nastává chvíle na společnou fotografii a následně už je na čase se jít opět vzdělávat. Poté co vyučující sdělí všechny připravené informace, je možnost se ptát na další – většinou individuální – dotazy.

Tvorba webu/blogu na WordPressu

14.10.2017, Písek

Jak již název napovídá, tak jsme se na tomto kurzu učily správu webových stránek přes WordPress. Již delší dobu přemýšlím o přesunu blogu právě na WordPress, tak mi tento kurz přišel vhodný do začátku. Protože jsem se ale už sama nejen o WordPress zajímala a tento kurz byl učený pro úplné začátečníky, tak mi mnoho informací přišlo jako opakování (nějak jsem tak neodhadla obtížnost a podcenila se). Každopádně se ale i tak našlo několik pro mě nových informací, největším přínosem pro mě bylo doporučení určitých pluginů, které by se nám při práci s WordPressem mohly hodit. A jelikož už nastal ten správný čas, tak se nacházíte právě na stránkách spravovaných pomocí WP!

Tvořím web v HTML/CSS

11.11.2017, České Budějovice

O HTML jsem se zajímala již v Holandsku, ale od té doby jsem se k tomu zpět nedostala, proto jsem se tento kurz těšila již od chvíle, kdy jsem se přihlásila. S sebou na kurz si tentokrát nesu vytištěné papíry s návody k usnadnění práce. Po počátečních problémech s připojením na WiFi se může začít, jako první přichází na řadu HTML, ve kterém se učíme základní syntaxi a pár dalších tagů (část kódu), které by se nám mohly hodit. V tuto chvíli čerpám vědomosti nabité v Holandsku, pak ale přichází oběd a následně CSS společně s HTML.

A tady to začíná být o mnoho zajímavější, protože při vypracovávání jednotlivých úkolů už je třeba pořádně přemýšlet. Přiznávám, že během pár úkolů využívám i pomoci kouče, protože opravdu nevím, kudy dál… Vždy se nakonec dostávám k úspěšnému vyřešení zadání a dokonce se mi daří vypracovat i všechny bonusové úkoly. Za celý den se mi dostává tolika nových informací, že během posledních úkolů mám problém soustředit se na zadání a musím si je přečíst i několikrát, abych vůbec pochopila co se po mně vlastně chce.

Už teď se těším, kdy bude vypsaný další kurz HTML/CSS – pokračování, případně další kurzy zejména v jižních Čechách.

Lucka Stefani

Článek Czechitas | Kurzy web se nejdříve objevil na Lucka Stefani.