Do středy to bylo fajn, ale ve čtvrtek jsem začala polehávat. Vzhledem k tomu, že jsem ve čtvrtek měla poslední hodinu gymnastiky, tak bych očekávala, že tam na 100% půjdu. Jo, tak to určitě, v půl sedmé začíná hodina a já se kolem šesté probudila, že nikam nejdu. Z počátku jsem byla jen unavená a trošku mě bolelo v krku. V pátek jsem si říkala, že k doktorovi nepůjdu, co když je to z alergie. Navíc když jsem chodila ještě k dětské doktorce, tak ta mi vždycky řekla, že po jednodenní bolesti v krku nemá cenu k doktorovi chodit.

No a tak jsem teda čekala celý víkend jestli jako teda dobrý.. A ono ne, to že mě přes den bolelo v krku, by mi až tak úplně nevadilo. Ale to, že jsem se od čtvrtka každou noc budila, když jsem potřebovala polykat a navíc jsem se pokaždé ve 2 ráno probudila a hodinu jsem nemohla usnout, to stačilo. Jako je třeba si vyjasnit hranice a spánek a tohleto je moje hranice!

Přišla nezvána, nevítána a stejnak se na chvíli usídlila, potvora jedna..

V pondělí ráno jsem se tedy sebrala a šla jsem k doktorovi, ať zasáhne on. Očekávala jsem výrok ‘to je viróza‘, lehni si a odpočívej. Ale ne, ono ne, musela jsem si odnést trofej, antibiotika.. Protože prostě angína!

Když jsem pak ale přišla domu, tak jsem trošku chytla dech. Hecla jsem se a s potvorou v krku jsem začala psát všechny resty, které mi zbývaly do školy. Jen ať se vyděsí, třeba pak rychle uteče… Během pondělí jsem tak stihla napsat dvě práce, do kterých se mi během semestru ale vůbec nechtělo. Jak rychlý byl nástup, tak rychlý byl i pád. Tyto práce potvoru nevyděsily, právě naopak, přidala na intenzitě. Ne jen, že mě v krku začalo škrábat víc, ale zároveň jsem byla unavená a neschopná cokoliv dál dělat. Představa toho, že mě příští pondělí (jakože zítra) čeká zkouška, mi přišla přinejmenším bláznivá.

Do čtvrtka mi bylo nic moc, ale potom se to postupně začalo zlepšovat. No a to bych nebyla já, kdybych ve chvíli, kdy se mi uleví, nezačala vymýšlet hlouposti. Zpočátku jsem se jen začala učit, začala si dělat moje oblíbené snídaně (více fotografií na instagramu), ale včera jsem si s mamkou zašla na kafe – na ledový kafe! Jo no, až potom, když mě zase začalo škrábat v krku, tak jsem si začala uvědomovat, že to nebyl asi ten nejlepší nápad. Ale dobrý, v tuhle chvíli dobrý. Zítra mě čeká kontrola a ve středu bych měla antibiotika dobírat.

P.S. Kdo uhodne, v jaké pohádce zní z prvního nadpisu, vyhrává zlatého bludišťáka

P.P.S. Ať se vám nemoci vyhýbají obloukem…

Článek Stalo se | Nemoc se nejdříve objevil na Lucka Stefani.