Zaprvé

Člověk to nerad přiznává, ale už jen přiznání je polehčující okolnost, ne? Tak tedy jo, to by bylo, ale je třeba s tím něco udělat. Jak už jste si mohli přečíst, tak jsem za život vyzkoušela celou řadu sportů. No a jak se říká, že si od odříkaného chleba dáme největší krajíc, tak to také dopadlo. Když jsem byla ve druhém semestru na vysoké, tak jsem zjistila, že si jako nepovinný předmět mohu zapsat téměř jakýkoliv sport. A tak jsem sáhla opět po gymnastice.

A #protožemůžu, tak každý čtvrtek od té doby chodím na hodinu a půl ‚lámat‘ svoje tělo do tělocvičny. Takový ten pocit, když vím, že jsem nějaký cvik dělala před lety jako na rozcvičení a ten samý cvik mám teď problém udělat. Jo tak pud sebezáchovy mi za ty roky teda jako vzrostl, ale je třeba vyzkoušet, co to moje tělo ještě dokáže A překvapilo, nejsem sice na takové úrovni, jako když jsem končila (kdo by to čekal), ale hýbu se, to je hlavní. Navíc jsem byla tak tvrdohlavá, že jsem se ‚na stará kolena‘ naučila araba (hvězdu bez rukou). Jde o cvik, který jsem jako malá neuměla.

Něco dalšího

Tak jedno by bylo.. Jako další sport jsem si zvolila brusle, protože proč ne. Máme tady v Budějcích pěknou stezku, takže když si odmyslíme zimu (nebo taky ne), tak je to pro mě ideál. Vybírám většinou ze dvou možností – 10 nebo 20 km. Pak jsem teda ještě párkrát jela něco mezi tím.. Jednou jsem se já blázen chytla nějakých cyklistů, jejichž tempo se mi zpočátku zamlouvalo… Na konci trasy jsem ale měla jazyk až na stezce a to mě čekala ještě cesta zpět

Do třetice

Cvičila jsem a někdy cvičím podle úžasných videí od FitFab. Víte co, ten kdo nechce chodit do posilovny a chce se sebou něco udělat, má jedinečnou možnost. Dříve jsem cvičila podle Jillian Michaels, teď vítězí FitFab. Jde o cvičební videa, které obsahují rozvcičku, cvičení a protažení a co víc? Jsou v češtině! Navíc teď Andy se svou super partou pracují na nové sérii – Stronger! Určitě to bude velké!…

Jak tohleto dopadne?!

No a jako poslední běh.. Jako malá jsem byla na závodech, pak jsem po ukončení závodní gymnastické kariéry tento sport také vyzkoušela. I když, spíše než běhu jsem se věnovala skoku do dálky, do výšky a vrhu koulí – ale samozřejmě tréninky zahrnovaly i běh. Pak to bylo takové nijaké, do běhu se mi prostě nikdy nechtělo, to už jsem raději šla na brusle nebo pouze na procházku. Nechápala jsem, co na tom všichni ostatní vidí.

V době, kdy jsem byla v Holandsku, tak jsem sem tam chodila běhat, dokonce jsem si zavedla i něco jako deníček uběhnutých vzdáleností. Jak rychle to vždy začalo, tak rychle nebo i rychleji to skončilo. Tentokrát jsem si ale řekla, že ne, že to prostě zkusím vydržet těch 21 dní a uvidím. (kdo by nevěděl, tak po 21 dnech si prý tělo vytvoří na aktivitu návyk a bude to brát jako součást) Ještě tedy 21 dní neuběhlo, ale dneska jsem se ‚z hecu‘ zúčastnila krátkého běžeckého závodu.

Závod za 3,2,1…

Šlo o závod s názvem #runjinak, jehož trať měřila 3,9km. Tento závod si vymyslel Tomáš Touha, který se chtěl takto střetnout se svými fanoušky. Pro Pražáky mám tip – 2x týdně má #runjinak trénink, tak pokud váháte, máte úžasnou šanci rozběhat se s někým, kdo tomu rozumí. Celkem se nás dnes na start postavilo 112, jakože WOW!! Každý ví, že se všechno lépe táhne ve dvou, proto běhám společně s mamkou a ani tento závod nebyl výjimkou. Myslím, že pro nás obě je tato vzdálenost tak trošku osobní, protože právě 4km v současné chvíli běháme. Zároveň by tento první závod měl být jakousi nově nadepsanou kapitolou našeho života. Doufám, že nám tento cíl vydrží co nejdéle a kdo ví, třeba někdy příště budete moct číst nějaký běžecký článek!

Pokud se vám článek líbil, budu velice ráda, pokud stisknete srdíčko pod článkem. Velice ráda si přečtu o vašich koníčcích, ať už sportovních či jiných! Můžete psát jakoukoliv zpětnou vazbu do komentářů, na FB nebo Instagram (@luckastefani).

P.S. Tento článek by mohl vypadat jako nějaká spolupráce, ale není tomu tak (škoda ale co se dá dělat). Jen jsem chtěla sdílet moje osobní pocity a názory.

Článek Sport vs. lenost se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Uvedu vás tedy do děje. Včera (21.3.2018) se v českobudějovické Budvar aréně (domácí hale Motoru) hrál hokejový zápas pod názvem Souboj univerzit. Určitě by nebylo špatné také zmínit, že proti sobě hrála družstva tvořená studenty z JU (Jihočeská univerzita) a VŠTE (Vysoká škola technická a ekonomická). V roce 2016 při prvním ročníku vyhrál tým JU (6:3) a minulý rok naopak tým VŠTE (5:4) – tudíž pohár vítěze se již ohřál na čestném místě obou univerzit. Proto bylo otázkou, zda pohár tentokrát poputuje opět k týmu Jihočeské univerzity nebo zůstane nadále v rukou studentů VŠTE.

Tak to je vše, co se týká důležitých základních informací. A my se můžeme přemístit na místo činu. Ještě bych teda asi ale měla zmínit, že i přesto, že jsem v pozici komentátora a tudíž bych měla podávat objektivní informace, tak se obávám, že tomu tak nebude (ne, kecám.. týká se to jen počtu fotek)…

Začátek v 18:00 se o pár minut posouvá, jelikož ještě v té chvíli nejsou všichni fanoušci na svých místech, a tak se během této chvíle jako u normálních zápasů začíná představením jednotlivých hráčů týmů. První vhození puku a hra začíná. První třetina, ale až na pár vyloučení na obou stranách, nepřináší žádné větší akce, které by stály za zmínku.

Během první přestávky nám zpestřuje čekání teprve 5ti letá krasobruslařka a dále se během druhé přestávky představuje 9ti letá krasobruslařka, každá z nich u fanoušků sklízí nemalý úspěch.

Druhá třetina je ale o mnoho zajímavější, jako první se daří jednomu z hráčů JU – Janu Radošovi (21) dostat puk za záda soupeřova brankáře a skóre se mění na 1:0 (ano, přesně tohle slovní spojení jsem někdy někde slyšela). Dochází k několika vyloučením, z nichž ani jedno nevede ke změně stavu. Při hře 5 na 5 ale útočník JU (což já vím, zda to je útočník) – David Svoboda (9) – zvyšuje náskok na 2:0. Z řad fanoušků je slyšet převaha ‘domácích‘ fanoušků – studentů JU, kteří se snaží hnát své hráče za vítězstvím. Pět minut před koncem druhé třetiny se na ledě nenachází moc hráčů. Je vyloučen hráč JU s hráčem VŠTE (asi se poprali?) a navíc si jde ještě na 4 minuty sednout hráč VŠTE. Do konce druhé třetiny nenastává žádná změna ve skóre.

Do třetí třetiny se hráči JU ženou tak horlivě, že po uplynutí pouhých 40ti sekund si jde odpykat svůj 4 minutový trest jeden z jejích hráčů. Ve 46. minutě zvyšuje hráč JU s číslem 15 – Miroslav Čermák náskok na 3:0. Během pár minut ale hráči VŠTE odpovídají a daří se jim poprvé v zápase poslat puk za záda jedničky JU (fakt měl na dresu číslo jedna). Stav se tedy přepisuje díky gólu Aleše Sudy na 3:1.

Hosté tímto gólem v sobě probouzejí naději na případné otočení zápasu, a tak odvolávají brankáře a posílají do útoku šest hráčů. Bohužel ale brankář při výjezdu z brány vidí střelu, která se k němu blíží a vrací se zpět do brány. V tuto chvíli se tedy na hřišti nachází více hráčů než je dovolené, přichází trest a hosté hrají v oslabení. Zbývá přesně 30 sekund do konce a domácím se poprvé v tomto utkání daří proměnit přesilovou hru v gól, který vstřeluje hráč s číslem 20 – David Ciboch (4:1). Putovní pohár tedy opět přebírají hráči JU a já už nyní nedočkavě čekám, jak dopadne příští ročník.

Ohřeje se pohár tentokrát dva roky po sobě u Jihočeské univerzity nebo bude opět putovat k týmu VŠTE?

P.S. Přijímám případné nabídky na pozici reportéra
Lucka Stefani

Článek Souboj univerzit 2018 | Hokej se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Když mi byly 3 roky, účastnila jsem se prvních atletických závodů – skončila jsem sice poslední, ale i tak jsem dostala ocenění – za nejmladšího účastníka.

Ještě ve školce jsem začala navštěvovat gymnastiku, se kterou jsem měla například vystoupení na náměstí. Od učitelek ze školky přišel impuls, že bych měla gymnastiku navštěvovat na vyšší úrovni. Jako první jsem zkoušela moderní gymnastiku, kde se mi ale vůbec nelíbilo. Následně jsem ale vyzkoušela sportovní gymnastiku, která se pro mě stala součástí života. Navštěvovala jsem TJ Merkur České Budějovice, kde jsem si našla mnoho přátel. Nejdříve jsme trénovali v tělocvičně základní školy, kde podmínky ale nebyly nejlepší – všechno nářadí se před tréninkem muselo postavit a po tréninku zase uklidit. Poté se ale náš oddíl přestěhoval do nového – do nejlepší tělocvičny na jihu Čech!

Tělocvična se přestavovala z bývalého kina, a tak zpočátku bylo několik pater, na kterých byla jednotlivá nářadí. Byl to pro mě druhý domov, ve kterém jsem trávila každý všední den tři hodiny a mnoho víkendů jsem strávila na závodech. Tento domov se po nějaké době zase měnil, ale k lepšímu, samozřejmě. Jednotlivá ‘patra‘ se přeměnila na jednu velkou cvičební plochu. Za doskokem z přeskoku, z kladiny a zároveň v místech doskoku z bradel se vystavila jáma s molitanem. Mým nejoblíbenějším nářadím byla bradla, málo kdo má toto nářadí jako nejoblíbenější, ale každý je jiný. Okolo dvanáctého roku jsem s gymnastikou skončila kvůli velkým zdravotním problémům. Když se teď nad tím zamýšlím, tak hodně přemýšlím nad tím, zda skočit byla správná věc, nebo ne. Každopádně to bylo mé rozhodnutí a je potřeba to respektovat.

Jelikož jsem nemohla přestat se jakkoliv hýbat, hledala jsem sport, který budu dělat dále. Opět jsem se uchýlila k atletice, a díky flexibilitě z gymnastiky mi disciplíny jako skok do dálky nebo do výšky nedělaly žádný problém. Taktéž díky gymnastice, ve které musíte mít obrovskou sílu v rukou, jsem měla možnost dělat vrh koulí, kde jsem se potkávala s mnoha soupeřkami, které byly jiného vzrůstu než jsem byla já. Trenér atletiky chtěl mou kariéru postavit zejména na vrhu koulí, ale zároveň po mně požadoval, abych nabrala tělesnou hmotu. S tím jsem nesouhlasila a jelikož mi v té době byla diagnostikována ‘hypermobilita‘, musela jsem ze dne na den skončit se sportem. Zpětně po konzultaci s mnoha doktory jsem se dozvěděla, že není vůbec zdravé (jak po fyzické, ale zejména po psychické stránce) takto najednou se vším skončit.

Během hledání sportu, který mi nahradí gymnastiku, jsem vyzkoušela také například volejbal, ale později také například korfbal. Dále jsem začala navštěvovat taneční studio DANCELINE České Budějovice, ve kterém jsem taktéž využila své flexibility při alternaci v roli ‘Smrtky‘ v sestavě Titanic, dále jsem byla součástí choreografie pod názvem Cikáni. V tomto tanečním studiu jsem taktéž měla možnost strávit několik let jako asistentka, kde jsem opět využila základy gymnastiky.

Na vysoké škole jsem měla možnost vybrat si nějaký sport, který budu zároveň při studiu navštěvovat. Jako první jsem si vybrala volejbal, kterého jsem se účastnila se spolužačkami a dále jsem si ještě zapsala ‘Základy gymnastiky‘. Ano, člověk nemůže navždy opustit místo a aktivitu, která je pro něj vším. Když jsem odjela jako au pair do Holandska, taktéž i zde jsem začala navštěvovat hodiny gymnastiky. A tak se postupně snažím překonávat strach a zkouším vzpomenout si na prvky, které pro mě před několika lety byly na talíři mnohokrát denně.

K několika prvkům jsem se postupem času vrátila, ale jeden prvek se mi podařil až v mých 20ti letech poprvé (tzv. na stará kolena) – je jím ‘arab‘ nebo ‘aerial‘, který představuje hvězdu bez rukou. Myslím si že jsem to zvládla hlavně kvůli své umíněnosti, když jsem byla mladší, tak jsem nebyla ve zvládnutí tohoto prvku dostatečně tvrdohlavá, tak jak to bylo teď. Tento týden se mi podařilo opět překonat strach a po více než roce se odhodlat k tomuto cviku.

POZN. Video se otevře v novém okně v aplikaci Instagram

Není to o tom, jak je sen velký, ale o tom, jak moc v něj věříte..

Lucka Stefani

Článek Sport | Úvod se nejdříve objevil na Lucka Stefani.

Dneska je úterý a jsme objednaní na úřad, kde se má minulá au pair odhlásit od pobytu a já bych se měla naopak přihlásit. S sebou si beru pas a známý duplikát rodného listu s apostilou Přicházíme pozdě, tak paní úřednice má nějaký projev – samozřejmě v holandštině, takže nerozumím – nakonec ale vše probíhá v pořádku. Vyplňuji tento formulář – POZOR je i v češtině! Otec z host rodiny mi i tak pomáhá dotazník vyplnit – polovinu z toho proškrtává a vrací zpět úředníkovi. Kopie rodného listu, kopie pasu a HOTOVO. Dnes opět jede taťka od Roos pryč – tentokrát ale pouze na jeden den. Ve středu společně válčíme, bývalá au pair odjíždí a já vařím večeři – šunkofleky, které teda host rodinu moc nenadchly. V obchodě si kupuji typickou holandskou čokoládu ‘TONY’S CHOCOLONELY‘, plánuji ochutnat i další příchutě.

Nádherný východ slunce se přede mnou objevuje ve čtvrtek, kdy nevezu ráno Roos do školy. Mnoho fotek na tomto blogu je s upravenými barvami, u této fotky si ale změnu nedovolím dělat.

V pátek před Roos vytahuji obrázky záložek, které bychom společně mohly vytvořit. Tato ruční práce ji ale chytá více, než jsem si myslela. V sobotu po snídani Roos připravuje barevné papíry, tužky, nůžky a vše potřebné k vyrábění dalších záložek. Po obědě jedu na kole, podívat se do nedalekého obchodu, ve kterém mají jako obvykle vše, na co si člověk vzpomene.. Jelikož se mi sobotní vycházka líbila, říkám si, že v neděli také někam vyrazím.. Nedaleká pláž je jasnou volbou a myslím, že v těchto místech budu ráda trávit svůj volný čas. Relax, nikde nikdo.. Pro mě pro tuto chvíli místo číslo jedna – Goimeer.

Zdravíčko!

Místo pro relax i sport v jednom!

A po návratu z procházky mě čekalo obrovské překvapení – můj pokoj vyzdobený vánočními světýlky a stromečkem.. Prý, abych se už mohla přepnout na Vánoce..(POZN. Když jsem četla, že host family bere au pair jako část rodiny, moc jsem tomu nevěřila.. Nejen toto gesto mi ale pomáhá přesvědčit se o opaku, děkuji…)

Další týden za mnou, vstříc novým zážitkům.. Lucka Stefani

Článek Týden 49/2016 | Úřady, události se nejdříve objevil na Lucka Stefani.