Týden 15/2017

Doufala jsem, že spolu s novým týdnem odejde mé nachlazení, ale ono se tak nestalo, právě naopak.

V pondělí zřejmě vypadám jako zombie, jelikož mi hned ráno taťka Roos nabízí, že mám udělat Roos do školy i oběd, abych mohla přes den odpočívat. Trošku tedy poklízím a peru špinavé prádlo, ale jinak velkou část dne ležím a piji čaj, jak mi bylo doporučeno.
Následující den už mi je o něco lépe, a tak se rozhoduji vysát byt. Ale co to? Kde je starý vysavač? Na místě, kde je normálně starý červený vysavač, stojí spešl nový černo-zelený. Na vysavači se dá nastavit i síla sání, ale i ta nejmenší má takovou sílu, že téměř zvedá koberec od podlahy – tak za mě teda v tomto případě ‚co je staré, to je dobré‘. Na gymnastiku se ten samý den vydávám, protože jsem tam minulý týden nebyla, s vědomím, že během tréninku se budu spíše flákat. Po cestě ale na mě čeká překvapení, a to uzavírka mostu. Vydávám se tedy po žlutě označené cestě ‚omleiding‘, o které se domnívám, že by snad mohla být objížďka. Tato cesta vede místy, ve kterých jsem zatím nebyla, ale nakonec se dostávám na známý kruhový objezd, a tak vím, že na gymnastiku dnes dorazím a dokonce i včas.

Představte si..

A ještě vám musím něco povědět.. Říká se, že vidět pavouka není problém, problém ale nastává ve chvíli, kdy si ten zmetek usmyslí, že někam zmizí.. Ano, věřila jsem tomu, tak jako vy ostatní. Ale možná mám něco, čím to dokáži přebít.
Normálně vám ráno začne zvonit budík a i přes pocit toho, že byste raději zase zalehli, rozhodnete se, pořád částečně ve fázi spánku, vstát. Promnete si oči a první co spatříte, když začnete pořádně vidět je několika centimetrový pavouk, kterého máte v pokoji! Nekecám, že v tu chvíli jsem se probrala tak rychle, jako ještě nikdy..
Také za mnou tento týden přijíždí další a zřejmě poslední návštěva (když nepočítám, že týden před odletem domů za mnou ještě jednou přijede rodinka). V den příjezdu stíháme navštívit moře, mlýn i centrum Naardenu, a to zejména díky tomu, že celou trasu jedeme autem. U moře padá velice zajímavá otázka, o kterou se s vámi musím podělit. Vidíme na moři plavat labutě a přichází dotaz: ‚Myslíte, že je pálí oči?‘.. Tak co, kolik z vás přemýšlelo nad tím, jestli labuť, která pluje po moři a namočí si hlavu, tak jestli jí pak nepálí oči?? A nehlaste se všichni! 😀

Amsterdam

Další den se vydáváme do Amsterdamu. Ve chvíli, kdy se dívám na vlaky, jak často a v kolik hodin jedou, mě zaskakuje, že jedou každých 5 minut a cesta trvá 25 minut. Pamatuji si totiž, že když jsem tu měla návštěvy předtím, tak vlak jel přibližně jednou za 15 minut a cesta trvala pouze 16 minut. Domnívala jsem se, že se pouze posílily spoje a vlak na několika zastávkách déle čeká. Po příjezdu na nádraží ale vidíme plno autobusů, já to odůvodňuji tím, že tu je možná nějaká akce, protože se tu pořád něco děje?!
Když se ale díváme na odjezdy vlaků, tak všechny vlaky do Amsterdam Central Station jsou zrušené. Jdeme se tedy zeptat nejbližší osoby, zda nám poradí, jak se můžeme dostat do našeho cíle. Oznamuje nám, že je náhradní autobusová doprava, a tak nasedáme do autobusu. Já ale nasedám s vědomím, že jsem na kartě nenačetla místo, ze kterého jedu – tudíž v Amsterdamu nemám možnost si kartu odčipovat, a tak za mou dnešní cestu do a nakonec i z Amsterdamu, neplatím.
V Amsterdamu se zastavujeme na typické hranolky, poprvé taktéž i na wafli s nutelou a jdeme dokonce 2x do míst zvaných ‚Red Light District‘ a naše cesty vedou i do již tradičního Primarku. Tentokrát ale čokoládovou cookie neochutnáváme, jelikož je zde neskutečně dlouhá řada (s čekací dobou okolo 45ti minut) a taktéž typický Amsterdamský Coffee Shop nenavštěvujeme.

V neděli navštěvujeme Keukenhof – je to místo, na kterém se nachází několik milionů květin, zejména tulipánů. Z tohoto místa mám mnoho fotografií, a tak se můžete těšit na samostatný článek z tohoto místa. Na ukázku je zde velice tématická Velikonoční růže.

Veselé Velikonoce!
Lucka Stefani

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *