Sport | Úvod

Sport.. Pro někoho, jak jsem zjistila znamená cizí – někdy i sprostéslovo, pro jiného smysl života. Já se hrdě řadím k druhé skupině. Od malička jsem byla vedená ke sportu a pohybu..

Když mi byly 3 roky, účastnila jsem se prvních atletických závodů – skončila jsem sice poslední, ale i tak jsem dostala ocenění – za nejmladšího účastníka.

Ještě ve školce jsem začala navštěvovat gymnastiku, se kterou jsem měla například vystoupení na náměstí. Od učitelek ze školky přišel impuls, že bych měla gymnastiku navštěvovat na vyšší úrovni. Jako první jsem zkoušela moderní gymnastiku, kde se mi ale vůbec nelíbilo. Následně jsem ale vyzkoušela sportovní gymnastiku, která se pro mě stala součástí života. Navštěvovala jsem TJ Merkur České Budějovice, kde jsem si našla mnoho přátel. Nejdříve jsme trénovali v tělocvičně základní školy, kde podmínky ale nebyly nejlepší – všechno nářadí se před tréninkem muselo postavit a po tréninku zase uklidit. Poté se ale náš oddíl přestěhoval do nového – do nejlepší tělocvičny na jihu Čech!

Tělocvična se přestavovala z bývalého kina, a tak zpočátku bylo několik pater, na kterých byla jednotlivá nářadí. Byl to pro mě druhý domov, ve kterém jsem trávila každý všední den tři hodiny a mnoho víkendů jsem strávila na závodech. Tento domov se po nějaké době zase měnil, ale k lepšímu, samozřejmě. Jednotlivá ‘patra‘ se přeměnila na jednu velkou cvičební plochu. Za doskokem z přeskoku, z kladiny a zároveň v místech doskoku z bradel se vystavila jáma s molitanem. Mým nejoblíbenějším nářadím byla bradla, málo kdo má toto nářadí jako nejoblíbenější, ale každý je jiný. Okolo dvanáctého roku jsem s gymnastikou skončila kvůli velkým zdravotním problémům. Když se teď nad tím zamýšlím, tak hodně přemýšlím nad tím, zda skočit byla správná věc, nebo ne. Každopádně to bylo mé rozhodnutí a je potřeba to respektovat.

gymnastika

Jelikož jsem nemohla přestat se jakkoliv hýbat, hledala jsem sport, který budu dělat dále. Opět jsem se uchýlila k atletice, a díky flexibilitě z gymnastiky mi disciplíny jako skok do dálky nebo do výšky nedělaly žádný problém. Taktéž díky gymnastice, ve které musíte mít obrovskou sílu v rukou, jsem měla možnost dělat vrh koulí, kde jsem se potkávala s mnoha soupeřkami, které byly jiného vzrůstu než jsem byla já. Trenér atletiky chtěl mou kariéru postavit zejména na vrhu koulí, ale zároveň po mně požadoval, abych nabrala tělesnou hmotu. S tím jsem nesouhlasila a jelikož mi v té době byla diagnostikována ‘hypermobilita‘, musela jsem ze dne na den skončit se sportem. Zpětně po konzultaci s mnoha doktory jsem se dozvěděla, že není vůbec zdravé (jak po fyzické, ale zejména po psychické stránce) takto najednou se vším skončit.

Během hledání sportu, který mi nahradí gymnastiku, jsem vyzkoušela také například volejbal, ale později také například korfbal. Dále jsem začala navštěvovat taneční studio DANCELINE České Budějovice, ve kterém jsem taktéž využila své flexibility při alternaci v roli ‘Smrtky‘ v sestavě Titanic, dále jsem byla součástí choreografie pod názvem Cikáni. V tomto tanečním studiu jsem taktéž měla možnost strávit několik let jako asistentka, kde jsem opět využila základy gymnastiky.

Na vysoké škole jsem měla možnost vybrat si nějaký sport, který budu zároveň při studiu navštěvovat. Jako první jsem si vybrala volejbal, kterého jsem se účastnila se spolužačkami a dále jsem si ještě zapsala ‘Základy gymnastiky‘. Ano, člověk nemůže navždy opustit místo a aktivitu, která je pro něj vším. Když jsem odjela jako au pair do Holandska, taktéž i zde jsem začala navštěvovat hodiny gymnastiky. A tak se postupně snažím překonávat strach a zkouším vzpomenout si na prvky, které pro mě před několika lety byly na talíři mnohokrát denně.

K několika prvkům jsem se postupem času vrátila, ale jeden prvek se mi podařil až v mých 20ti letech poprvé (tzv. na stará kolena) – je jím ‘arab‘ nebo ‘aerial‘, který představuje hvězdu bez rukou. Myslím si že jsem to zvládla hlavně kvůli své umíněnosti, když jsem byla mladší, tak jsem nebyla ve zvládnutí tohoto prvku dostatečně tvrdohlavá, tak jak to bylo teď. Tento týden se mi podařilo opět překonat strach a po více než roce se odhodlat k tomuto cviku.

POZN. Video se otevře v novém okně v aplikaci Instagram

instagramNení to o tom, jak je sen velký, ale o tom, jak moc v něj věříte..

Lucka Stefani

2