Píše život | Řidičák

Základem je chtít a dalším důležitým faktorem je mít fajn učitele autoškoly. Pokud toto obojí máte, tak je téměř jisté, že se vám podaří získat řidičák. Dnes se s vámi podělím o mé zkušenosti s autoškolou a také o tom, jakou cestu jsem prošla, abych získala řidičák.

Je to už nějaká doba od chvíle, kdy jsem začala chodit do autoškoly. Proč jsem se tam vlastně přihlásila? No přece je v dnešní době výhoda to, že má člověk řidičák, přece ne?!

Hledám

Když řidičák, tak řidičák.. Otázkou je, kde? Ve městě je asi deset tisíc milionů různých autoškol a jak si má člověk vybrat?.. Naštěstí jsem dostala od známých tip na autoškolu, kde je prý fajn učitel, že prej u něj dělali oni všichni autoškolu a že je milý a hlavně trpělivý. A sama tedy musím uznat, že je to nejtrpělivější člověk, kterého jsem kdy poznala. Řidičák jsem začala dělat po maturitě – o prázdninách po maturitě.. První hodina teorie proběhla formou úvodu a pak už pěkně každou středu do školy – o prázdninách do školy!..

Několik hodin teorie a přichází to zajímavější.. Třeba ukázka toho, co vlastně máme v autě kontrolovat před každou jízdou (tak určitě) a nebo třeba to, kde najdeme, jak moc máme mít nafoukané pneumatiky. Jéjdamane tólik informací, to abych si to radši nahrála na diktafon. Samozřejmě všechno vím, všechno znám, ale už druhou hodinu by to ze mě nikdo nedostal – a to ani páčidlem! No ale pořád nepřišlo to nejftipnější – já za volantem..

Je to dobrý nápad?!

Tak teda jednou se během přednášky učitel ptal, kdo má kdy čas na jízdy. No a já blbec řekla, že jako kdykoliv, že nemám školu. Pché, tak jo, zítra máš jízdu! Počkejte, jakože cože?! To mám zítra sednout do auta a řídit? Jako já? Máte pojištění? Máte pojištěné to pojištění? Nebude to lepší posunout na jindy? – Ano, ano, ano, tak určitě, NE! A tak jsem šla domů s tím, že mám zítra jakože svojí první jízdu.

Druhý den dopoledne jsem se tedy dostavila na parkoviště (dost ve stresu, mezi námi) a hned jsem začala autoškolákovi říkat, že jsem nikdy neřídila a že vlastně nevím, zda je dobrý nápad to, že si budu dělat řidičák. Ujišťoval mě, že všechno bude v pořádku a že na silnici pojedeme až se na to budu cítit (no kdyby bylo po mém, tak se mi fakt líbí to parkoviště tady, jako fakt). První hodina proběhla bez větších potíží. Je pravda, že auto jsem od té doby tak často během jedné hodiny nestartovala, ale co bych měla víc chtít.. Ale už druhou jsem jela do normálního provozu (z parkoviště jsem se dovezla domů). Jako neříkal někdo náhodou, že pojedu, až se na to budu cítit? Nakonec ale dobrý, to by tedy šlo..

Horší už to nebude

Některé hodiny pro mě byly více psychicky náročné, některé méně. Každopádně bez neskutečné trpělivosti bych asi řidičák nikdy nedodělala. Jen si představte, auto vám nechce nastartovat na křižovatce, kde za vámi stojí policisté. A ne a ne a ne, prostě ta spojka s vámi komunikovat nebude. No to nejhorší na tom bylo to, že auto se na mě tak moc naštvalo, že pak už nešlo ani nastartovat (to jsem myslela, že jsem fakt dojela).

řidičák

Jediná fotka z autoškoly 🙁

Prázdniny utekly jako voda a mě zbývalo posledních pár jízd a pak ‘hurá‘ na zkoušku. No jo, jenže současně se školou se ty jízdy plánovaly poněkud hůře. Ale všechno to klaplo a tak jsem jedno čtvrteční ráno mohla jít na písemnou zkoušku. Díky přípravným testům na internetu jsem u písemné zkoušky uspěla a mohla jsem pokračovat na jízdy. Byly jsme tam tři od jednoho učitele, a tak jsme se dohodli na pořadí. Jako první si to hned od budovy, kde se konaly testy, šinula holčina, která bohužel jízdy nedala.

A jako další jsem šla já! Celá vystresovaná z toho, že ta holka jízdy nedala. Abych vás ještě uvedla do děje, mám tak trošku problém s pravou a levou stranou (tancování, díky ti za ještě větší zmatek do života). Ale jako záhadou jsem nepotřebovala ani rady autoškoláka, kam vlastně mám jet. Šikovně jsem pokaždé (spíše náhodou) zatočila na správnou stranu. Jediný prohřešek – při konečném parkování jsem nezapla blinkr. Jo, jenže pojmenování blinkr se policajtovi ale vůbec nelíbilo. Osvítilo mě vše, co se dá a do hlavy mi přišla věta z Kobry 11 – ‘Pane řidiči, víte co jste neudělal? Nezapnul jste ukazatele změny směru jízdy‘. Tak jsem pověděla, že jsem zapomněla zapnout ukazatele změny směru jízdy a bylo! Policajta i učitele jsem velice pobavila, tak mi už jen popřáli, že si mohu zažádat o řidičský průkaz a bylo hotovo…

Zkušenosti do života

Je pár věcí, které si pamatuji, jakoby to bylo včera.. Tak třeba to, že když jsem projela (nezastavila jsem úplně) jednu stopku, tak jsem se jela podívat na téměř všechny stopky ve městě. Dále také to, že je chyba jezdit známými ulicemi a nedávat pozor. Na jedné křižovatce přibyl semafor a já si ho vůbec nevšimla. Nebo to, že když přede mnou jde po silnici člověk, tak ne vždy to dělá schválně. Stalo se mi totiž to, že až poté, co šla tato paní ke straně a já jsem jí předjížděla, tak jsem zjistila, že se jedná o člověka s naslouchátkem. Jednoduše mě neslyšela…

Dále také to, že jsem si koupila knížku, kterou jsem díky testům na internetu ani nepotřebovala. V autoškole se naučíte základ, ale pak musíte jezdit, abyste v tom získali cvik (alespoň ti, kteří neřídili předtím). No ale hlavně to, že si nemusím hledat Alberta! Zpočátku jsme si s autoškolákem dělali srandu, proč vůbec si ten řidičák dělám, že si najdu Alberta a budu mít po problémech. Znáte tu reklamu, ve které holčička v autě dělá, že jí nejdou otevřít dveře a když jí je otevře tatínek, tak mu řekne ‘Díky Alberte‘? Tak přesně na to jsme naráželi. No a poslední ale určitě ne to nejméně důležité je to, že jsem řidičský průkaz využila také v době, kdy jsem byla jako au pair v Holandsku.

Ještě nakonec bych chtěla doplnit informaci, že pokud někdo hledáte autoškolu a chcete trpělivého učitele, tak mohu doporučit Petra Škávu v Českých Budějovicích

Jaké máte zkušenosti s autoškolou vy?
Nebo plánujete jít do autoškoly? 🙂

luckastefani

 

 

2