O programu letošních letních prázdnin jsem začala přemýšlet již v lednu. Určitě by prázdniny měly zahrnovat nějakou brigádu, ale co dál?…

Jako první mě napadla další au pair zkušenost – to by šlo, jen ta doba strávená tam je dost krátká a z předchozích informací vím, že málo která rodina hledá au pair jen na letní prázdniny, ale samozřejmě nějaké jsou. No a co takhle animátor? Práce s dětmi mi vyhovuje, dalo by se vyjet do zahraničí a navíc by to bylo brané formou brigády – to by nemuselo být špatné! Viděla jsem nějaké informační letáky, že různé agentury a cestovní kanceláře hledají animátory na léto 2018.

U mnohých je podmínka 3-4 měsíce a to si opravdu nejsem jista, zda bych byla schopna dodržet. V červnu zkoušky a na konci září další semestr. Dát mezi tuto dobu 4 měsíce je nemožné, ale 3 měsíce by plus mínus možná šly?!

Tak jsem hledala a hledala a našla jsem, že nejbližší casting do nejmenované CK se koná již za pár dní, a tak jsem vyplnila přihlášku a přišel mi email, že se mám nahlásit na jeden z termínů a na určitý čas. Nezbývalo už moc času, protože jsem se přihlašovala až v pátek před castingem, který se konal v neděli v Praze.

POZN. Článek jsem psala v době, kdy jsem byla po castingu na cestě domů, proto přítomný čas..

Tak jdeme na to!

Píše se tedy datum 27.1.2018 a já se vydávám do hlavního města. Cesta do Prahy probíhá v duchu psaní článku Diář, a tak tento čas trávím poměrně aktivně. Po příjezdu Na Knížecí vyrážím směrem k tramvajové zastávce, která by mě podle všech informací měla dovézt na zastávku Špitálská, která je jen pár kroků od místa konání. Jako první si kupuji jízdenku v automatu a čekám na tramvaj, jelikož ale vidím, že mám ještě pár minut čas do příjezdu, jdu si do nedaleké trafiky koupit ještě jízdenku na zpáteční cestu (potřebuji rozměnit). Po příjezdu tramvaje č. 16 nastupuji a s klidem si sedám, protože cesta nějakou chvíli potrvá.

Myslíš, že máš vše naplánované? Tak koukej…

Nějakou dobu čas plyne, ale poté se myšlenkami vracím zpět na zem a začínám vnímat okolí. V tuto chvíli zjišťuji, že ta tramvaj se zřejmě rozhodla, že nepojede až do zastávky Špitálská, ale končí svou trasu už v zastávce Nádraží Vysočany. Toto zjištění mě znepokojuje, a tak vyhledávám na internetu, kde mě vlastně tramvaj zanechá na pospas Praze. Zastávka je naštěstí vzdálená pouze dvě minuty (tramvají) od mé původní konečné zastávky a při výstupu navíc zjišťuji, že je pouhých pár kroků od nákupního centra, ve kterém jsem plánovala trávit čas do začátku castingu.

Mé další kroky tedy vedou do nákupního centra, kde dochází k situaci, díky které se přesvědčuji, že i kdybych nebyla vybrána na pozici animátora, tak měla cesta do Prahy cenu (POZN. Viz článek Na mySLi 01 )… Ještě před začátkem se jdu projít do míst, kde by casting měl probíhat, abych to později nemusela hledat. Když nahlížím do tělocvičny, tak vidím tancující skupinku několika dívek. Při následné kontrole adresy zjišťuji, že jsem dorazila do cíle – tak to by bylo.

Půl hodiny před začátkem se z obchodního centra opět vydávám do tělocvičny. K mému překvapení před budovou již čeká další uchazečka i s rodinou a následně přichází dalších několik uchazečů. Pár minut před začátkem se teprve otevírají dveře a my zmrzlí až na kost jdeme dovnitř. Ihned dostáváme instrukce, že máme jít nahlásit, že jsme dorazili (ano, už tam nebyly pouze holky), dostaneme číslo, na papírek si máme napsat jméno a příjmení a následuje fotografování. V tu chvíli jsem si začala říkat, kam že jsem se to přihlásila! Foto, převlečení do sportovního a jede se dále. Jsme rozděleni na 4 skupiny a každá z nich jde na nějaké ‘stanoviště‘. Já s dalšíma třema holkama zůstávám v jídelně a kolotoč začíná.

Moje číslo pro dnešní den

Stanoviště ‘umíš ze sebe udělat blázna?‘

Jako první úkol máme 4 minuty na to, abychom se navzájem představily, protože následně budeme představovat naši ‘animační kolegyni‘. Teda zapamatování 3 jmen a všech dalších informací mě poněkud děsí, a tak navrhuji taktiku, že by si každá z nás zapamatovala jednu kolegyni. První do mikrofonu představujeme kolegyni a poté se představujeme my sami.

Dále máme minutu na to, abychom si vymyslely písničku a tanec na tu to písničku – Skákal pes to jistí 🙂 Další minuta na vymyšlení scénky a jelikož jedna z kolegyň hovořila během představování se o ‘hodech‘, dostáváme téma hody. Pravdou je, že tuto minutu využíváme k tomu, abychom vůbec pochopily, o co vlastně jde… 🙂

Stanoviště ‘dů jů spík ingliš?‘

Dále se už přesouváme na další stanoviště – anglický jazyk, zde máme za úkol se představit a říci něco o sobě, následně si losujeme jednu z několika otázek a na ní odpovídáme.

Stanoviště ‘umíš hrát a tancovat?‘

A jako poslední nás čeká tělocvična. Začínáme hraním volejbalu a pokračujeme zkoušením různých kroků, které se následně spojí do společné sestavy na písničku ‘Kokoška‘. Při této sestavě nás následně hodnotí předcvičující a ze sestavy se dokonce pořizuje i záznam.

Jelikož se doba castingu poněkud protáhla, tak při cestě na tramvaj přemýšlím, zda stihnu autobus zpět. K mému závěru mi pomáhá informační tabule odjezdů a doba trvání cesty. Rozhoduji se tedy ke změně plánu a chvátám na metro. Jelikož já a Praha (zejména to supr čupr metro) nejsme nejlepší kamarádi, nikdy nezjišťuji, zda se metrem, do kterého nastupuji dostanu tam, kam potřebuji. Jednoduše nastoupím do prvního metra, které přijede a až při cestě zjistím, zda jedu správným směrem – a doteď to fungovalo tak, že jsem pokaždé nastoupila do správného metra. Na Knížecí přijíždím včas, a tak mi zbývá ještě několik minut do odjezdu. Cestou zpět jsem měla v plánu poslouchat rádio, ale jelikož není možné připojit sluchátka, tak cestou zpět odpočívám a píši pár řádků pro tento článek.

A jak to dopadlo?!

Casting byl velice vyčerpávající, ale ve výsledku jsem si to užila. A ještě doplním informaci, která se ke mě dostala před pár dny (a když píšu pár, opravdu myslím pár). Na pozici animátorky jsem nebyla vybrána kvůli ‘krátkému‘ časovému rozpětí, které jsem napsala do přihlášky – dávala se přednost lidem, kteří mohou být v destinaci celou sezónu 🙂 Nevadí, zase další zkušenost do života…

Lucka Stefani ♥

9